Č. 2490.

Pozemková reforma: O právo pozemkového úřadu, požadovati na vlastníku zabrané půdy výkazy, plány, listiny a pod. o zabraném majetku.
(Nález ze dne 14. června 1923 č. 9136.)
Věc: Eugen Cz. v J. H. (adv. Dr. Frt. Nepustil z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu (sen. pres. v. v. Rud. Vyšín) stran příkazu k vyhotovení výkazů o zabraném majetku.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Žal. úřad doručil ředitelství panství Eugena Cz. v J. H. výnos z 15. srpna 1922, v jehož úvodě se praví: »Aby majetek zabraný byl řádně vyšetřen a uveden v patrnost a za účelem provádění dozoru na hospodaření na zabraných nemovitostech, jakož i k provedení přípravných prací, které mají sloužiti k tomu, aby byl vypracován plán pro přejímání a přidělování zabraného majetku, nařizuje Vám stpú podle zákona z 11. června 1919 č. 330 Sb., § 16 zák. z 16. dubna 1919 č. 215 Sb. ve znění zákona z 11. července 1919 č. 387, § 6, předposl. odst. vl. nař. z 9. ledna 1920 č. 61 Sb. a § 9 vl. nař. z 12. října 1920 č. 575 Sb., resp. §§ 1—10 a § 21 zák. z 12. února 1920 č. 118 Sb. a § 1 zák. z 8. dubna 1920 č. 329 Sb. (jako zástupci majitele velkostatku Eugena Cz.), byste do lhůt na konci uvedených připravil a pod následky ustanovení § 20 zák. z 16. dubna 1919 č. 215 Sb. ve znění
zákona z 11. července 1919 č. 387 Sb., § 9 vl. nař. z 9. ledna 1920 č. 61 Sb., § 12 vl. nař. z 12. října 1920 č. 575 Sb., resp. § 12 č. 3 a § 25 zákona z 12. února 1920 č. 118 Sb. a potom kdykoliv na vyzvání stpú-u nebo jeho obvodových úřadoven, nebo jím k provádění dozoru na hospodaření pověřených osob předložil jim k nahlédnutí a úřednímu upotřebení tyto výkazy o stavu majetku týkající se velkostatku J. H. a s rustikáliemi.«
Dále uvedeno, co výkazy ty mají obsahovati, přiloženy byly vzorce k vyplnění jich a sděleno, že příslušné tiskopisy mohou býti objednány u žal. úřadu, že výkazy ty musí býti pod následky §§ 7, 12, 23 a 25 zákona z 12. února 1920 č. 118 Sb. potvrzeny podpisem úředníka, který je pracoval a podpisem úředníka, který spravuje velkostatek. Stanoveny lhůty k vypracování výkazů.
Výnosem z 29. září 1922 byly lhůty ty částečně prodlouženy. — —
Rozhoduje o stížnosti majitele panství veden byl nss těmito
úvahami:
Žal. úřad vydal svůj příkaz, obsažený v nař. výnosu z 15. srpna 1922, dovolávaje se norem v něm citovaných, za tím účelem,
1. aby byl zabraný majetek st-lů řádně vyšetřen a uveden v patrnost,
2. aby mohl býti prováděn řádný dozor na hospodaření na zabraných nemovitostech, pak
3. za účelem provedení přípravných prací, které mají sloužiti k tomu, aby byl vypracován plán pro přejímání a přidělování zabraného majetku.
Vyžaduje tedy žal. úřad seznamy, výkazy, listiny ve výnosu uvedené k trojímu účelu, neuváděje však, kterých seznamů atd. k tomu kterému z účelů těch požaduje.
Stížnost vytýká v prvé řadě, že žal. úřad, vydávaje příkaz ten, přestoupil meze své působnosti, poněvadž zákony o pozemkové reformě nikde ho nezmocňují, aby takové výkazy, seznamy a listiny požadoval.
Již této námitce nemohl nss upříti důvodnost.
Není ovšem správné, tvrdí-li stížnost, že žal. úřad smí žádati
pouze soupis velkého majetku pozemkového dle vl. nař. z 9. ledna 1920 č. 61 Sb. a soupis zaměstnanců dle nařízení z 12. října 1920 č. 575 Sb.
Vždyť již zákon záborový v § 16 doplněném zákonem z 11. července 1919 č. 387 Sb. ustanovuje, že k tomu cíli, aby zabraný majetek byl řádně vyšetřen, mohou býti nařízením učiněna potřebná opatření a při tom zejména může býti majitelům pozemků nebo jejich zástupcům uložena povinnost ohlašovací.
K provedení tohoto předpisu bylo pak podle §§ 16 a 20 zábor. zák.
vydáno vl. nař. z 9. ledna 1920 č. 61 Sb. o vyšetření a uvedení v patrnost zabraného majetku pozemkového. Toto nařízení předpisuje v § 6, že krom soupisové povinnosti vlastníků zabraného majetku, o níž jednají §§ 1 až 6, jsou osoby soupisem povinné zavázány na vyzvání stpú-u sděliti i jiná data neb vysvětlení v příčině pozemkového majetku a práv s ním spojených a to ve lhůtě stanovené pozemkovým úřadem.
Také nařízení z 12. října 1920 č. 575 Sb., nařizující soupis zaměstnanců dle určitých formulářů, dodává v § 9, že žal. úřad jest oprávněn uložiti osobám hospodařícím, aby sdělily též jiná data a podaly vysvětlení potřebná k provedení soupisu a zpracování katastru.
Zákon pak z 12. února 1920 č. 118 Sb., jednající o hospodaření na zabraném majetku stanoví v § 7, že osoby hospodařící na zabraném majetku jsou povinny všecky dotazy dozorčích osob přesně, úplně a dle nejlepšího svého vědomí správně zodpovídati a v § 6, že osoby hospodařící jsou povinny dáti osobám dozorčím žádaná vysvětlení a vyjádření. Stanovena-li povinnost ta vůči osobám dozorčím, není pochybnosti o tom, že existuje i proti stpú, jehož výkonnými orgány osoby dozorčí jsou.
Cit. normy nedávají však žal. úřadu práva, aby požadoval výkazy jakéhokoli druhu a přikazoval vyplnění jakýchkoli výkazů, připravení jakýchkoli listin atd. V tom směru dána je žal. úřadu určitá mez normami svrchu cit. a účelem, pro který byly vydány.
Stanovil-li § 6 nař. z 9. ledna 1920 č. 61 Sb. v předposl. odstavci, že osoby soupisem povinné jsou povinny na vyzvání stpú-u sděliti i jiná data neb vysvětlení v příčině pozemkového majetku a práv s ním spojených, je zřejmo, že nelze po osobě soupisem povinné, splnivší soupisovou povinnost, žádati znova to, co již v soupisu obsaženo a že lze žádati pouze taková data a vysvětlení, jichž potřebí je právě k vyšetření a uvedení v patrnost zabraného majetku pozemkového, objevila-li se potřeba dalšího šetření, když tedy pouhý soupis k tomu nestačil.
I dle § 9 nař. z 12. října 1920 č. 575 Sb. lze ovšem žádati jen taková data a vysvětlení, jež v soupisu nebyla obsažena a jež k provedení jeho a zpracování katastru jsou nutná.
Cit. §§ 6 a 7 zák. z 12. února 1920 č. 118 Sb. ukládají ovšem osobám tam uvedeným povinnosti k vysvětlení a k zodpovědění dotazů, avšak, jak zejména z odstavce druhého § 6 vyplývá, jen potud, pokud toho je potřebí k řádnému výkonu dozoru, z čehož také plyne, že vysvětlení ona žádati lze jen tehdy, když se vykonává dozor nad hospodařením, tedy v konkrétním případě, když právě dozor se koná.
Přes tyto meze, vytčené citovanými normami, nesahá právo žal. úřadu, přikazovati majiteli zabraných nemovitostí neb osobě na nemovitosti té hospodařící, aby podávali vysvětlení, vyplňovali výkazy, připravovali listiny, mapy atd. a nesahá ovšem ani povinnost osob těch.
Zejména neplyne právo žal. úřadu a povinnost strany z § 1 náhr. zákona. Naopak tato norma ukládá žal. úřadu, aby vykonal všechny přípravné práce k tomu, aby byl vypracován plán pro přejímání a přidělování zabraného majetku. Dle 2. odst. tohoto § (zákon z 13. července 1922 č. 220 Sb.) jsou osoby na zabraných nemovitostech hopodařící jedině povinny osobám práce ty provádějícím poskytnouti za přiměřenou náhradu potřebné místnosti a povozy, z čehož a contrario plyne, že nelze jim ukládati, aby jinak při tom byly spoluúčinny.
Aplikují-li se zásady a názory zde vyslovené, z cit. norem vyplývající, na daný případ, je zřejmo, že žal. úřad, vydávaje nař. výnos z 15. srpna 1922, nejednal v mezích zákona.
Neboť není v zákoně podkladu pro to, aby vyžadoval po st-lích vůbec nějakého výkazu, seznamu atd. za účelem vypracování plánu pro přejímání a přidělování státem zabraných nemovitostí, poněvadž, jak z § 1 náhr. zák. vyplývá, nemá k tomu práva.
Pokud pak požadoval vyplnění výkazů oněch k ostatním dvěma účelům (svrchu pod 1. a 2. uvedeným), vycházel žal. úřad zcela zřejmě z názoru, že je dle norem svrchu citovaných oprávněn žádati po st-lích výkazy jakéhokoli druhu, bez jakéhokoli omezení, tedy i takové, které nespadají v meze, jak svrchu byly vytčeny.
Proto musel nař. výnos z 15. srpna 1922 býti zrušen jako zákonu odporující.
Tím, že zrušen byl výnos ten, padá ovšem i druhý nař. výnos, který je podstatou svou pouhým důsledkem a provedením výnosu prvého.
Odpadl ovšem i podnět, zabývati se dalšími výtkami stížnosti.

Citace:

č. 2490. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 272-275.