— 33 —Byl-li straně vrácen dle § 84. c. ř. s. rekurs k opatření podpisem advokáta, nesmí tento podati rekurs nový, od původního se odchylující a jest tento nový rekurs, je-li dle původní rekursní lhůty opožděným, z příčiny té dle § 523. c. ř. s. zamítnouti.1Občanská záložna v R. podala do rozhodovacího usnesení »odvolání« (v petitu označené jako »odpor«), kteréž z nařízení soudu rekursního bylo jí vráceno dle § 520. c. s. ř. a § 78. ex. ř., pak §§ 84. a 85. c. ř. s. k opravě opatřením podpisu advokáta. Ve lhůtě za tím účelem jí uložené podala záložna rekurs nový z advokátní kanceláře, přiloživši na vyzvání své původní »odvolání«, advokátem dosud nepodepsané.Soud rekursní vydal toto rozhodnutí:Rekurs pod č. j. E 556/8/20 podaný se zamítá, jelikož podpisem advokáta opatřen není, rekurs pod č. j. E 556/8/23 podaný zamítá se rovněž jakožto opožděný.Důvody:Do shora citovaného rozvrhového usnesení podala vymáhající věřitelka včas pod č. j. E 556/8/20 »odvolání« a »odpor«, kteréžto nesprávné označení o sobě by nevadilo, aby podání to jakožto rekurs bylo posouzeno.Vymáhající věřitelka, místo aby dle daného jí nařízení, opatřiti rekurs svůj podpisem advokáta, přesně se zachovala, předložila rekurs nový z kanceláře Dra. X. a ním též podepsaný, ve více, a to i podstatných částech od původního »odvolání« se odlišující, právnicky precisnější a úplnější.Podány byly tudíž vpravdě rekursy dva, aniž by tím nařízení rekurentce ve smyslu § 84. c. ř. s. danému bylo vyhověno. — 34 —Neboť nařízeno bylo rekurentce výslovné a jasně, »aby rekurs podpisem advokáta opatřila a znovu předložila«, i příčilo by se ustanovení § 521. c. ř. s., dle něhož lhůta rekursní prodloužena býti nesmí, kdyby připustilo se po uplynutí lhůty rekursní na místo opravení rekursu původního připojením podpisu advokátova podání rekursu nového advokátem. Toť by mohl v každém případě kategorický předpis tento podáním spisu požadavkům rekursu naprosto nevyhovujícího se obcházet a prodloužení lhůty ku podání pořádného rekursu advokátem mohlo by se vynutiti.Toho v zájmu řádného konání spravedlnosti trpěti nelze. Nevyhovuje-li původní rekurs formálním neb mentálním požadavkům opravného prostředku, takže by advokát podpisu svého naň propůjčit nemohl, musí strana následky opomenutí svého sama si připočísti, jelikož má zákonné předpisy znáti a jich šetřiti.Bylo tudíž původní rekurs, jelikož ani po opětném jeho předlo- žení předpisu § 520. c. ř. s. nevyhovuje, an dosud podpisem advokáta opatřen není, pro tuto dle § 85. odst. 2. posl. věta c. ř. s. již neodstranitelnou vadu, rekurs později drem. X. podaný však jakožto opožděný zamítnouti.Dovolací stížnost záložny, v níž poukazuje se k tomu, že advokát nemůže přece býti nucen, aby podepisoval podání předpisům zákona odporující a převzal za ně ručení, a že proto, dovoluje-li zákon v § 85. c. ř. s. opraviti podání, které zákonu nevyhovuje, dovoluje také, aby ve stanovené lhůtě místo původního podání bylo učiněno nové, patřičně provedené, jelikož přece pouhým podpisem advokáta nestane se ze spisu, který jest snad vadný, ještě podání, které by zákonu vyhovovalo, a v níž konečně odvolává se rekurent na rozhod. nejv. soudu z 28. března 1905 č. 4925 a z 5. května 1898 č. 6155 — nejv. soud. dvůr zamítnul s poukazem k odůvodnění naříkaného usnesení, jež vyhovujíc stavu věcnému i zákonu, vývody stížnosti vyvráceno nebylo.(Rozh. z 5. října 1909, č. j. R III. 345/9/1) Bb.Opačné rozh. z 28. března 1905, č. 4925, Právník 1907, str. 62 ohledně odvolání a z 5. května 1898, č. 6155, Právník 1898, str. 428 ohledně odpovědi na žalobu. Viz též rozhodnutí nejv. soudu z 6. dubna 1909, č. j. Rv II. 52/9/1 Právník, roč. 1909 str. 540 ohledně »dodatečného« spisu odvolacího.