Č. 2795.
Státní úředníci: Zák. z 31. března 1920 č. 233 Sb. nezakládá pro býv. úředníky měst s regulovaným magistrátem právního nároku na ustanovení v konceptní službě politické správy na Slovensku.
Řízení před nss-em: Stížnosti bývalého úředníka města s regul. magistrátem na nss do toho, že nebyl ustanoven v konceptní službě polit, na Slovensku podle zák. č. 233/1920 nestojí v cestě předpis § 3 lit. f) zák. o ss.
(Nález ze dne 25. října 1923 č. 17645.)
Věc: Karel C. v Nitře proti ministerstvu vnitra (odb. rada Dr. Karel Ludwig) o přijetí do politické služby konceptní na Slovensku. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. vnitra žádosti st-le, bývalého měšťanosty města s regulovaným magistrátem v Nitře, za přijetí do politické služby konceptní na Slovensku pro nedostatek předepsané kvalifikace.
Rozhoduje o stížnosti vytýkající rezákonnost, musil se nss v prvé řadě zabývati vývody odvodního spisu žal. úřadu, které vrcholí v názoru, že jmenování, jehož se st-l domáhal, jest výkonem všeobecného práva jmenovacího a že jest tudíž stížnost ve smyslu § 3 lit. f) zák. o ss z příslušnosti tohoto tribunálu vyloučena.
Názoru tomu nemohl nss přisvědčiti, neboť hrot stížnosti neobrací se proti jmenování jako takovému ve vlastním slova smyslu, nýbrž proti tomu, že nebylo při odmítnutí žádosti st-lově za přijetí do státní služby politické na Slovensku šetřeno práv jeho, jichž nabyl jako úředník města s regulovaným magistrátem. Jde tedy v podstatě o tvrzený domnělý nárok st-lův na převzetí do služeb republiky čsl. a bylo se tudíž soudu zabývati sporem jemu předloženým po stránce věcné.
Nss nemohl však stížnost shledati důvodnou.
St-l se mýlí, domnívá-li se, že jako bývalý měšťanosta města s regulovaným magistrátem má právní nárok na to, aby přijat byl do státní služby politické na Slovensku jako konceptní úředník, neboť není žádného zákonného ustanovení, které by ukládalo státní správě za povinnost, aby převzala úředníky měst s regulovaným magistrátem uvedené v § 1 zákona z 31. března 1920 č. 233 Sb., k nimž st-l nesporně náleží, do státní politické služby konceptní na Slovensku. Naopak cit. zákon určuje pouze, a to ve shodě s právní maximou, ovládající celé popřevratové zákonodárství, které upravuje právní poměr bývalých veřejných zaměstnanců na Slovensku, ať státních, ať župních či obecních (srovn. zákon z 15. dubna 1920 č. 269 Sb. a zákony ze dne 22. března 1920 č. 210 a 211 Sb.), že mohou zaměstnanci tito převzati býti státem čsl., zažádajíce o převzetí v preklusivní lhůtě 60denní, čímž bylo nade vší pochybnost jasně vysloveno, že zaměstnanci ti nějakého právního a tedy stíhatelného nároku na převzetí do služeb státu čsl. nemají.
Že tomu tak, vvplývá již ze znění jednotlivých ustanovení uvedených zákonů (§ 7 zák/z 31. března 1920 č. 233 Sb., §§ 6 a 8 zák. z 22. března 1920 č. 210 Sb., § 7 zák. z 22. března 1920 č. 211 Sb.), která vesměs dopouštějí, aby úředník i když včas podá žádost za přijetí do služeb republiky čsl., úřadem k přijímání ze zákona povolaným převzat nebyl. Z toho se nesporně podává, že převzetí to ponecháno jest volné, ničím neomezené úvaze úřadu a že naň není nároku právního.
Je-li tomu tak, pak potíraným rozhodnutím nebylo zasaženo do subjektivních práv st-lových ve smyslu §u 2 zák. o ss a jest potom zcela nerozhodné, z jakých důvodů ministr vnitra, který o přijímání sil do konceptní správní služby na Slovensku rozhoduje podle volného uvážení, žádosti st-lově nevyhověl.
Za tohoto právního stavu nebylo třeba, aby se nss zabýval vývody stížnosti, pokud se snaží dokázati, že st-l požadavku právnické kvalifikace vyhovuje z toho důvodu, že mu od kvalifikace té udělena byla po rozumu § 31 zák. čl. I z r. 1883 býv. panovníkem uherským dispens. I bylo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.