Č. 5009.


Státní zaměstnanci. — Učitelstvo: Státní cvičná učitelka, která — jsouc provdána — vzdala se služby učitelské, nemá nároku na odbytné.
(Nález ze dne 13. října 1925 č. 22280/24). Prejudikatura: Boh. 4255 adm.
Věc: Irena F. v Košicích proti referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě o odbytné.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-lka nabyvší roku 1915 diplomu učitelského pro ludové školy a složivší nostrifikační zkoušku podle § 3 zákona č. 276 Sb. z r. 1920 v Prešově dne 9. prosince 1920, působila od roku 1915 nejprve jako náhradní, od roku 1916 jako definitivní učitelka na ludových školách, stala se roku 1919 suplující hlavní učitelkou na učitelském ústavě dívčím v Prešově, až konečně výnosem min. škol. z 19. ledna 1923 byla s právní platností od 1. února 1923 jmenována definitivní cvičnou učitelkou při témže ústavě; 10. listopadu 1923 se provdala. Výnosem min. škol. z 25. listopadu 1923 byla st-lce udělena úplná dovolená do konce škol. roku 1923/24 za tím účelem, aby mohla býti přikázána službou ke státní obecné nebo měšťanské škole, které jest používáno jako cvičné pro státní ústav učitelský v Košicích. Podáním ze 4. dubna 1924 vzdala se služby učitelské.
Referát min. škol. v Bratislavě oznámil st-lce výnosem ze 14. června 1924, že min. škol. její resignaci ze 4. dubna 1924 na státní školskou službu vzalo v duchu § 90 služ. pragm. učitelské na vědomí, a podotkl k tomu, že podle § 94 služ. pragm. vystoupením ze služ. poměru ztrácí všechna z toho vyplývající oprávnění, práva a nároky pro sebe a svoje příslušníky, a že veškeré její služ. požitky byly koncem dubna 1924 zastaveny.
Podáním z 2. května 1924 zažádala mezi tím st-lka u referátu min. škol. v Bratislavě na základě už předloženého poděkování se z učitelství, aby jí bylo uděleno odbytné.
Nař. výnosem sdělil žal. referát ředitelství státního žen. učitelského ústavu v Prešově, že — ježto rozhodnutí min. škol. o případné žádosti jmenované za odbytné bylo intimováno v 2. odstavci výnosu referátu ze 14. června 1924 — nelze min. škol. předložiti žádost za udělení odbytného.
Stížnost neshledal nss důvodnou.
St-lka byla definitivní cvičnou učitelkou při čsl. státním ženském ústavě učitelském v Prešově; podléhá tedy ve smyslu zákona z 27. května 1919 č. 293 Sb., § 1, co do svého služebního poměru »ustanovením platným pro učitelské ústavy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku«; že by snad co do sporné otázky byly »na Slovensku předepsány výjimky« ve smyslu cit. předpisu zákonného, stížnost netvrdí. St-lka podléhala tedy co do svého služ. poměru zejména též předpisům služ. pragmatiky učitelské z 31. července 1917 č. 319 ř. z.
Pak ovšem platí o vystoupení jejím ze služ. poměru zejména též předpis §§ 90 a 94, odst. 1 této služ. pragmatiky, dle nichž státní osoba učitelská, která vystoupí ze služ. poměru, nároku na odbytné nemá.
Že by úřad prohlášení st-lčino ze 4. dubna 1924 byl nesprávně hodnotil a pokládal za resignaci na státní službu školskou ve smyslu § 90 služ. pragm., stížnost nevytýká, takže i nss musí vycházeti ze skutkového závěru, že st-lka učinila cit. podáním prohlášení ve smyslu § 90 služ. pragm. Pak jest však zcela lhostejno, z jakých pohnutek st-lka ze služby vystoupila, a nastal u ní bez ohledu na pohnutky ty také shora uvedený důsledek resignace ve smyslu § 94 služ. pragmatiky.
Bezdůvodně dovolává se st-lka též předpisů § 3 zák. z 24. července 1919 č. 455 Sb. Zákon tento se totiž jednak vztahuje jenom na učitelky škol obecných a občanských, nikoliv však na zvláštní kategorii učitelek cvičných, jednak neplatí — jak nss již opětně na př. v nálezu Boh. 4255 adm. vyslovil — zákon. č. 455/19 vůbec pro území slovenské.
Citace:
č. 5009. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 311-313.