NPD documents search: Právní prakse, 2 (1937-38) - Jak se soudí spory z nekalé soutěže v ČSR.

Čís. 506.

Zákazem novot není vyloučeno, by v rekursu nebylo poukázáno ke skutečnostem obecně známým (státní převrat) а k předpisům zákonným.
Ustanovení § 82, odstavec prvý, a § 83, odstavec třetí, druhá věta ex. ř., vztahují se též na exekuční tituly, zřízené před státním převratem v území, jež v době vzniku exekučního titulu patřilo do obvodu bývalých království a zemí na říšské radě zastoupených, po státním převratu nebylo však přivtěleno do státní oblasti československé republiky.
(Rozh. ze dne 4. května 1920, R I 274/20.)
Okresní soud v Plzni povolil v lednu 1920 exekuci na základě notářského spisu ze dne 2. dubna 1908 sepsaného v Černovicích v Bukovině. Rekursní soud návrh zamítl. Důvody: K povolení navrhované exekuce na základě spisů a listin, které, nenáležejíce k exekučním titulům, v § 2 ex. ř. uvedeným, byly mimo obvod platnosti exekučního řádu vyhotoveny a jsou podle tam platících zákonných ustanovení k exekuci způsobilé (§ 79 ex. ř.), jest dle odstavce prvého §u 82 ex. ř. příslušným soudní dvůr prvé stolice, v jehož obvodu jest okresní soud, naznačený v § 4 čís. 6 ex. ř. Byl a jest tudíž k povolení exekuce na základě notářského spisu ze dne 2. dubna 1908, sepsaného v Černovi- cích, dříve v Bukovině, nyní v Rumunsku, příslušným krajský soud v Plzni, a poněvadž dle § 51 ex. ř. příslušnost soudů tímto zákonem nařízená jest výlučnou a nutno k ní z moci úřední v každém období řízení přihlížeti, bylo rekursu vyhověno a v odpor vzaté usnesení v ten způsob změněno, že se návrh na povolení exekuce pro nepříslušnost soudu prvé stolice zamítá.
Nejvyšší soud změnil usnesení rekursního soudu v ten rozum, že se exekuční návrh odkazuje na krajský soud v Plzni, by o návrhu tom jako soud prvé stolice znovu rozhodl.
Důvody:
Po stránce formální se připomíná, že zákazem novot není vyloučeno, by v rekursu nebylo poukázáno k předpisům zákonným a skutečnostem obecně známým (státní převrat), dále, že jak o návrhu na povolení exekuce, tak i o rekursu dlužno, v onom směru alespoň v pravidelném, zde se vyskytujícím případě, rozhodnouti bez výslechu stran (§ 55 ex. ř., § 78 ex. ř. a § 526 c. ř. s.), posléze, že v exekučním řízení nutno nepříslušnosti dovolaného soudu dbáti v každém období řízení (§ 44 j. n,). Ve věci samé přidává se nejvyšší soud k stanovisku rekursního soudu, že dle § 82, odstavec prvý ex. ř. rozhodnouti o žádané exekuci byl v prvé stolici příslušným krajský soud v Plzni. K vývodům dovolacího rekursu podotýká se po této stránce toto: Důvodem předpisu § 82, odstavec prvý, právě tak, jako předpisu § 83, odstavec třetí, druhá věta, ex. ř. jest choulostivost otázky, zda na základě cizozemského exekučního titulu má se exekuce povoliti, či odepříti. Jedná se zde o otázku mezinárodního styku vlastního státu se státem cizím, k jejímuž správnému řešení připjaty jsou důležité zájmy veřejné. Právě proto zákon výjimkou z pravidla v těchto případech jednak rozhodování o návrhu na povolení exekuce přenesl na sborové soudy prvé stolice, jednak připustil v otázce, zda má se exekuce povoliti, či odepříti, dovolací rekurs i proti srovnalým rozhodnutím stolic nižších. Připustiti pak bez zvláštní mezinárodní dohody nebo zaručené a řádně ve známost uvedené vzájemnosti úchylku od předpisu § 82, odstavec prvý, ex. ř. na prospěch exekučních titulů, jež před státním převratem byly zřízeny v území, jež v době vzniku exekučního titulu patřilo do obvodu bývalých království a zemí na říšské radě zastoupených, po státním převratu však nebylo přivtěleno do státní oblasti československé republiky, není odůvodněno ani výslovným předpisem zákona, ani povahou věci. Povaha věci naopak mluví proti tomu, by řečená úchylka byla připuštěna. Jednať se zde o mezinárodní styk znova vzkříšeného Československého státu jako samostatné státní individuality se státy cizími a záleží hlavně na tom, jak, domovský stát exekučního titulu chová se v podobných případech k exekučním titulům, jež vznikly před státním převratem a jichž domovem byla nynější oblast československé republiky. Ponechati rozhodnutí o těchto a jiných otázkách, naznačených v §§ 79 až 81 ex. ř. v prvé stolici sborovému soudu jest tím naléhavějším příkazem § 82, odstavec prvý ex. ř., že při posunech státoprávních, přivoděných mírovými smlouvami, staly se mezinárodní styky, alespoň na čas, ještě daleko spletitějšími a že teprve se žádoucí obezřetností nutno zde raziti dráhy nové. V tom však nutno dáti za pravdu vymáhající věřitelce, že re- kursní soud, vycházeje z názoru, že dovolaný soud nebyl příslušným o návrhu rozhodnouti, měl dle výslovného předpisu § 44 j. n. odkázati věc na soud v prvé stolici příslušný, to tím spíše, že dle svých důvodů nebyl a dle stavu věci nemohl býti o tom v pochybnosti, který soud jest v prvé stolici příslušným.

Citace:

č. 506. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 285-287.