Werner Sombart: Der moderne Kapitalismus. III. Bd. I. Ab.: Das Wirtschaftsleben im Zeitalter des Hochkapitalismus. — Duncker a Humblot. München, Leipzig 1927, S. XXII. + 514, 4°. Sombart na konci druhého svazku svého »Moderního kapitalismu« slíbil ještě vydání svazku třetího, konečného, který měl býti věnován kapitalismu v plné síle jeho rozvoje. Pro velkorysost autorova pojetí historického vývoje kapitalismu a pro břitkost, s níž přesně stanovené otázky řeší, bylo poslednímu svazku jeho stěžejního díla hleděno vstříc s očekáváním.
Dosud byl mi přístupný jen první polosvazek třetího svazku. Podám zde stručně jeho obsah a jen povšechný posudek.
Třetí svazek, nesoucí v titulech uvedený název, je časově omezen na dobu od r. 1760 (zavedení používání koksu) — do r. 1914 (přerušené vývojové linie, proniknutí čistě naturalistického způsobu života normativními ideami). Místně je omezen na Anglii, záp. Evropu a východ Spojených Států Severoamerických. Místní vymezení jest dáno rozšířením kapitalismu (což neznamená, že by v onom obvodě byl výhradným hospod. systémem!). Polosvazek jest rozdělen na dva hlavní oddíly probírající:
1. Základy vyspělého kapitalismu t. zv. historicky náhodné, dané okolnosti a 2. výstavbu. V prvním hl. odd. věnuje S. pozornost problému podnikatelů (jejich původ občanský, rasový, lidé koloniální; vůdčí role podnikatele ve zmechanisovaném aparátě hosp. života?), dále státu (v jeho jednání v hospod, věcech: uvnitř slabost vůči zápasu interesů, vně princip suverenity; povaha mezinár. hosp. organisací) a technice (její vliv na rozšíření vědění, dovedností, technic. aparátu).
Druhý hlav. odd. zabírá ¾ knihy a pojednává 1. o kapitálu, 2. pracovních silách, 3. odbytu. — Ad. 1. Kapitálem nazývá S. sumu směnných hodnot, sloužících kapitalistickému podniku za věcnou základnu. (Je to pojem historicko-ekonomický.) Při posuzování zhodnocovacího procesu kapitálu ponechává S. stranou úvahy morální a prakticko-politické. Zisk kapitalistův jest mu prostě jedním ze tří faktorů kapitalistického hospodářství (mzda, zisk, úrok) a předpoklady pro tvoření se nadhodnoty (ve sm. společen. kapitálu) resp. zisku (ve sm. kap. jedincova) jsou předpoklady existence kapitalismu vůbec. Klasikové i Marx dali na otázku po zákonech tvoření se nadhodnoty odpovědi jednosměrné, domněle absolutně platné (nadhodnota bude stále klesat, stoupat.), S. naproti tomu ukazuje, že výše uvedené 3 faktory jsou veličinami měnivými, jež připouštějí možnost nesčíslných kombinací a vylučují jednosměrné odpovědi. Pro různé doby a místa mohou míti pravdu jak klasikové, tak Marx. — Podle druhů jest lišiti kapitál peněžní a věcný. Po dané definici obou sleduje S. jejich vznik, hledá metodu jich zachycení a číselného vyjádření a vyličuje jejich význam pro hospodářský systém kapitalismu. V pojednání o prvém vyniká kapitola o úvěru, při druhém zkoumání možností zvýšení produkce. — Ad 2. Pracovní síly jsou nezbytny kapitálu pro jeho zhodnocení. Odkud tyto síly kap. vzal a jak je přizpůsobil svým potřebám? Odpověď na prvou otázku vede k rozboru populačních teorií (Mathus—Sismondi—Marx—Sombart), druhé k popsání postupného prorůstání kapitalistické organisace tělem společnosti. Přizpůsobení pracovních sil děje se v ohledu místním, technickém a hospodářském (tu otázka tvoření prac. mzdy, ceny práce a pohybu mezd: od 1850—1915 v Americe stoupnutí o 2.52%). — ad. 3. Jak se uskutečňuje rozšířená reprodukce? Jest trvale možna akumulace kapitálu v hospodářství čistě kapitalistickém? S. tu odmítá pessimistickou teorii (Sismondi, Rodbertus), podle níž kupní síla zůstává ve svém vzrůstu za produkcí a přijímá s jistými výhradami optimistické pojetí klasiků: jak velké rozpětí, tak velká poptávka, žádná podkonsumpce. Empiricky ovšem konstatuje obtíže zhodnocovacího procesu kapitálu, jimž tento se vyhýbá tím, že nečeká na přizpůsobení se poptávky uvnitř vlastního hospodářství, nýbrž pokouší se rozšířiti svůj odbyt na všechny strany: »třetím osobám« — t. zv. exogenní poptávka (kupci stojící vně kapitalismu, nové vrstvy kupců, tvořivá poptávka). Nadhodnota konsumu neuchází. Jsou u ní dvě možnosti: buď je kapitalisována a pak tvoří poptávku kapitalistů po statcích poskytujících důchod, nebo je spotřebována a tu tvoří poptávku námezdníků po konsumpčních statcích. Jak je to s poptávkou dělníků? Reální mzdy se během periody vyspělého k-smu zdvojnásobily, ale stejně i produktivita práce. Zisk však vzrostl poměrně více (2.52% mzdy — 3.03% zisk). Toto mimořádné stoupnutí zisku přičítá S. exogenní poptávce.
Předností S. díla i v této knize jest promyšlená systematika, přesné definování pojmů a jasnost výkladu, takže kniha je přístupna i neodborníkům. Zájemcům ukazují cestu k podrobnějšímu studiu pečlivé přehledy pramenů a literatury monografické i všeobecné. V přítomném polosvazku jsou mimo to ještě hojná statistická data o Anglii, Francii, Spojených Státech S. A., Německu. Smělé narýsování vývojových linií, ražení charakterů dob a typů organisačních dává daleký přehled a všeobecný názor i povzbuzuje k pokusům verifikačním a monografickým. Pro tyto své přednosti jest S. »Moderní kapitalismus« slabikářem hospodářské historie kapitalismu.
Dr. J. Procházka.