NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 1

Čís. 2090.

Ke skutkové podstatě zločinu podle §u 169 tr. zák. se po stránce subjektivní vyžaduje vědomí pachatele, zapálivšího svůj vlastní majetek z jakéhokoliv zlého úmyslu, že tím vydává cizí majetek v nebezpečí požáru. (Rozh. ze dne 16. září 1925, Zm I 518/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl v neveřejném zasedání zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského jakožto nalézacího soudu v Kutné Hoře ze dne 25. května 1925, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem podle §§ů 169 a 167 písm. g) tr. zák., zrušil však rozsudek podle §u 290 tr. ř. a vrátil věc soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl. V otázce, o niž tu jde, uvedl v
důvodech:
Rozsudek trpí zmatkem podle čís. 9 a) §u 281 tr. ř. ve směru, zmateční stížností neuplatňovaném. Ke skutkové podstatě zločinu podle §u 169 tr. zák. se totiž po stránce subjektivní vyžaduje vědomí pachatele, který zapálí svůj vlastní majetek z jakéhokoliv zlého úmyslu, že tím vydává majetek cizí v nebezpečí požáru. Po této stránce, zda obžalovaný si uvědomil, že zapálením vlastního domku ohrožuje i cizí majetek, a že přes to svůj dům zapálil, se rozsudek vůbec neobírá subjektivní skutkovou podstatou zločinu §u 169 tr. zák. a neobsahuje žádných zjištění. Jest tudíž zmatečným a bylo proto za předpokladů §u 5 zákona ze dne 31. prosince 1877, čís. 3 ř. zák. z roku 1878 jej zrušiti již při poradě neveřejné a věc vrátiti soudu prvé stolice, by o ní znovu jednal a rozhodl.

Citace:

č. 2090. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 484-485.