NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 1

Č. 7554.

Zaměstnanci veřejní (Slovensko):* Ustanovení § 14 zák. č. 211/1920 Sb. o úhradě osobních nákladů na obecní a obvodní notáře státem není omezeno pouze na notáře podle tohoto zákona jmenované.
(Nález ze dne 14. listopadu 1928 č. 20369/26.)
Věc: František V. v U. proti župnímu úřadu v Košicích o výplatu služebních požitků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem župana a vládního komisaře župy užhorodské z 25. srpna 1919 byl st-1 jmenován dočasným pomocníkem obvodního notáře k-ského a výměrem župního úřadu v Užhorodě z 26. února 1920 byl pověřen dočasně vedením notářského úřadu v Č. Podáním de pres. 17. května 1923 domáhal se st-l toho, aby mu za dobu od 1. srpna 1921 do 1. dubna 1922 (kdy byl ze služby propuštěn), bylo vyplaceno na požitcích úhrnem Kč 31200 s 5% úroky. Tuto žádost odůvodňoval tím, že mu od 1. září 1921 kapušanský berní úřad bez jakékoliv příčiny zastavil výplatu požitků, ačkoliv službu konal až do 1. dubna 1922. Žádost tuto zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím pro úplný nedostatek právního podkladu z těchto důvodů:
Žiadateľ dekretom župana a vl. komisára župy užhorodskej č. 5381/1919 2. vyměňovaný bol »za dočasného pomocníka okr. notára«, a opatrením spomenutého úradu odo dňa 26. 2. 1920 bol poverený vedením not. úřadu v Č. Na základe vymenovacieho dekretu počinajúc odo dňa 1. septembra 1919 poukázaly sa menovanému u čs. berného úradu vo 5. požitky zodpovedajúce platu podnotára ustanovené v § 2 zák. čl. LX/1913, které do 1. sept. 1921 skutočne užíval. Zastavením služobných obžitkov nebol súčasne zrušený tiež dočasný služobný poměr žiadateľa, ktorý na základe poverujúceho dekretu užhorodského vl. komisára č. 2999/1920 poverený bol vedením č-ského not. úřadu a v tomto obore posobnosti účinkoval až do 1. apr. 1922. Uvedením v život zákona zo dňa 22. 3. 1920 č. 211 Sb. úřad obecného potažné ok. notára od účinnosti zákona zastával líradník štátný, osobný náklad ktorého v smysle § 14-ho zák. nesie stát. Aplikujúc tu cit. ustanovenia na služobný poměr žiadateľa, ktorý je rozhodný pri posudzování jeho nárokov na požitky uplatněné v dósledku služobného poměru žiadateĺa, dospěl župný úřad k tomu presvedčeniu, že menovaný, ktorý na základe vymenovania a poverenia vl. komisára vykonával funkciu št. úradníka, nestal v žiadnom služobnom pomere so župou Rosickou, následkem čoho voči župě ako zamestňavateĺovi uplatněné jeho požiadavky postrádajú každého právného podkladu, a že z jeho verejnoprávne-slúžobného poměru vyplývajúce slúžobné požiadavky móžú sa uplatnit’ len na podklade § 14-ho zák. č. 211 /1920.«
Proti rozhodnutí tomuto čelí stížnost, o níž nss uvážil toto:
Žal. úřad zamítl st-lovo žádání jen z důvodu, že od platnosti zák. č. 211/1920 úřad obecních a obvodních notářů na Slov. se stal státním, že byl od té doby zastáván úředníky státními, že st-l od této doby konal funkci státního úředníka, že dle § 14 zák. nese stát osobní náklad na notáře a že proto i st-1 může svůj nárok na požitky uplatniti jen na podkladě ustanovení § 14 zák., z čehož prý plyne, že nebyl po dobu tu v žádném služebním poměru k župě košické a že od ní výplatu požitků požadovati nemůže. — Tomuto právnímu názoru třeba přisvědčiti.
Paragraf 1 zák. č. 211/1920 stanoví, že úřad obecních nebo obvodních notářů na Slov. budou ode dne, který bude určen nařízením (to jest podle vl. nař. z 4. června 1920 č. 383 Sb. ode dne 1. srpna 1920) obstarávati pouze státní úředníci, ustanovení podle tohoto zákona. Zákonem tím byl tudíž od určitého dne pouze úřad obecních neb obvodních notářů na Slov. zestátněn.
Stran personálu u obecních a obvodních notariátů na Slov. zaměstnaného zná zákon č. 211/1920 tyto druhy: 1. Osoby, které podle §§ 2 až 5 zák. č. 211/1920 byly ministrem vnitra jmenováni obecními neb obvodními notáři. 2. Osoby, stran kterých podle § 15 odst. 1 zák. č. 211/1920 po dobu prvých pěti let účinnosti tohoto zákona ministr vnitra svolil, aby byly ustanoveny ob. neb obv. notáři, třebas neměly způsobilosti předepsané uher. zák. čl. XX/1900. 3. Osoby, které ve smyslu § 15 odst. 2 zák. č. 211/1920 po dobu prvých pěti let účinnosti zákona toho jmenovány byly obecními neb obvodními notáři prozatímně. 4. Podle § 5 zák. č. 211/1920 obecní a obvodní notáři, kteří v době, kdy zákon tento nabude účinnosti, vykonávají skutečně svůj úřad a to i ti, kdož byli na svém dosavadním místě prozatímně ustanoveni neb v dosavadním místě prozatímně potvrzeni, nebyli však ustanoveni trvale ani prozatímně dle §§ 2 až 5 a 15 zák. obecními neb obvodními notáři.
Že by st-l byl býval jmenován obecním neb obvodním notářem podle bodu 1 neb 2 neb 3 právě uvedených vývodů, ani stížnost ani nař. rozhodnutí netvrdí. Ze spisů správních jest však patrno, že st-l byl jmenován výměrem župana a vládního komisaře župy užhorodské z 25. srpna 1919 dočasně pomocníkem obvodního notáře k-ského a později výměrem župního úřadu v Užhorodě z 26. února 1920 pověřen dočasně vedením notářského úřadu v Č., že však nebyl jmenován ob. neb obv. notářem z důvodu, že nevykazuje předepsaného vzdělání. Patří tudíž st-1 do kategorie notářů pod 4. shora uvedených.
St-1 domáhá se výplaty služebních požitků činných za dobu od 1. srpna 1921 do 1. dubna 1922.
Podle § 1 zák. č. 211/1920 a vl. nař. č. 383/1920 vstoupil zák. č. 211/1920 dnem 1. srpna 1920 v účinnost. Tímto dnem nabyl proto také účinnosti předpis § 14 odst. 1 zák. č. 211/1920, kterýž stanoví, že osobní náklad na ob. a obv. notáře nese stát. Ježto předpis tento zní zcela všeobecně a bez všeliké výhrady, třeba míti za to, že tento předpis o úhradě nákladů osobních na ob. a obv. notáře na Slov. státem, po účinnosti zák. č. 211/1920, to jest od 1. srpna 1920, není omezen pouze na notáře podle tohoto zákona jmenované (viz shora bod 1 až 3) kteří, jmenováni byvše ministrem vnitra ob. neb obv. notáři, stávají se státními úředníky čsl. ať trvale, ať prozatím ustanovenými (§§ 1, 2, 3, 4, 5, 15 zák.), nýbrž vztahuje se i na případy bodu 4 shora, tudíž i na případ nyní daný.
Z toho plyne, že odpovídá zákonnému předpisu § 14 odst. 1 zák. č. 211/1920, tvrdí-li nař. rozhodnutí, že st-l může uplatniti svůj případný nárok na služ. požitky za dobu od 1. srpna 1921 do 1. dubna 1922, to jest za dobu spadající do doby po účinnosti zák. toho, to jest po 1. srpnu 1920, jen proti státu a nikoliv proti košické župě, vůči níž v době té nebyl v nižádném služ. poměru.

Citace:

č. 7554. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 305-307.