Čís. 8696.

Okolnosti rozhodné pro stanovení bolestného. Majetkovou újmu poškozené dlužno spatřovati i v tom, že pro poranění nemohla obstarávati domácnost bez služebné síly.
(Rozh. ze dne 7. února 1929, Rv II 426/28.) — Čís. 8696 —
186
Žalobkyně byla poraněna, jedouc v automobilu žalovaného. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se na majiteli automobilu a na. šoféru náhrady škody a to bolestného 50000 Kč, dále za to, že si musela držeti služku, 4000 Kč, na útratách lékařských 2364 Kč. Procesní soud prvé stolice přisoudil žalobkyni bolestného 8000 Kč, 2000 Kč za vydržování služky a 2364 Kč léčebních útrat. Odvolací soud vyhověl odvolání žalobkyně potud, že jí přiznal na bolestném 12000 Kč a důchod 100 Kč měsíčně za vydržování služky.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání ani té ani oné strany.
Důvody:
Odvolací soud věc správně posoudil po stránce právní. Bolestné má poškozenému umožniti, by si opatřil příjemnosti, které mu vyváží útrapy, jež vytrpěl a trpí. Leč pocity nepříjemné a pocity libé jsou povahy subjektivní a není objektivního měřítka, podle něhož by pocity bolesti mohly býti vyjádřeny určitou peněžitou částkou. § 1325 obč. zák. proto praví, že jest poškozenému zaplatiti bolestné »přiměřené vyšetřeným okolnostem«. Okolnosti, jež soudu mohou býti měřítkem pro určení bolestného, jsou tíže a povaha poškození, intensita a trvání bolesti a, pakli zranění zanechalo trvalé následky, skutečnost, že tím stav poškozeného je trapnějším. Jinak ponechal zákon volnému uvážení soudu ve smyslu § 273 c. ř. s., by zjednal alespoň přiměřené vyrovnání. Že odvolací soud takto neuvažoval, nelze z jeho rozsudku seznati a jeví se bolestné 12000 Kč přiměřeným. Ani výtka žalobkyně, že jest tuze nízké, ani výtka žalovaných, že jest přemrštěné, není opodstatněná. Pokud jde o přisouzený peněžní důchod namítá žalovaná strana, že omezení pohyblivosti horní levé končetiny a zjištěné snížení výdělečné schopností žalobkyně o 10% neznamená majetkovou újmu, ana je žalobkyně zaměstnána jen v domácnosti a toto zaměstnání nelze považovati za zaměstnání výdělečné ve smyslu § 1325 obč. zák. Uplatňuje dále, že žalobkyně jako manželka jest podle § 92 obč. zák. povinna pomáhati v domácnosti jen podle svých sil, že tedy její manžel nemůže na ní žádati větší přispění, než jest s to poskytnouti podle svých nynějších sil. K tomu jest podotknouti toto: Podle § 1323 obč. zák. jest žalobkyně zásadně oprávněna žádati náhradu veškeré škody, způsobené trvalých snížením pohyblivosti levého předloktí. Je-li tedy, jak žalovaná strana sama v dovolání uvádí, zjištěno, že se žalobkyně následkem zhoršených finančních poměrů chtěla při vedení své domácnosti omeziti na posluhovačku a jen následkem úrazu musila si ponechati služku, nastala ovšem pro žalobkyni majetková újma, záležející v rozdílu mezi nákladem spojeným s posluhovačkou a nákladem nutným při stálé námezdní pracovní síle. Tento rozdíl lze bezpečně určití i bez znalce, ježto jde o otázku, jež nepředpokládá odborné znalosti, nýbrž o věc, jež jest podle obyčejných životních zkušeností všeobecně známá. Přiznal-li tedy odvolací soud měsíční důchod 100 Kč, není tím nikterak žalovaná strana stižena, neboť rozdíl mezi nákladem na posluhovačku a nákladem, který vyžaduje stálá služka, požadující vedle mzdy i celé stravování, tuto částku jistě převyšuje. Okolnost, že manžel žalobkyně přirozeně nemůže na ní žádati větší přispění v domácnosti, než je s to poskytnouti podle svých nynějších sil, nemá co činiti s otázkou, zda žalobkyně může požadovati náhradu škody, která jí byla způsobena tím, že nemůže nyní domácnost zastávati bez námezdní pracovní síly.

Citace:

č. 8696. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 209-211.