NPD documents search: České právo, 13 (1931) - Mimořádná valná schůze notářského sboru Pražského

Ku zřízení ručního práva zástavního nedostačí ani spis notářský, nýbrž jest odevzdání z ruky do ruky resp. znameními nezbytno. Constitutum possessorium jest zde vyloučeno. Zástavnímu věřiteli smluvnímu přísluší oproti nabyvateli zást. práva soudcovského toliko žaloba dle § 258. ex. řádu.

Spisem notářským ze dne 1. srpna 1905 potvrdil N. (hodinář) P-ovi (svému pomocníku), že věci v obchodní místnosti onoho se nalézající, tomuto ku zajištění pohledávky jeho jakožto zástavu ruční do uschování dal; věci ty ve spise byly jednotlivě uvedeny a popsány.
Po roce byly věřitelem B. pro pohledávku jeho oproti N. některé z věcí těchto exekučně zabaveny.
P. na to podal na B. žalobu na uznání svého práva zástavního, jehož týž dobrovolně uznati nechtěl, a na svolení k zastavení exekuce a vzdání se exek. práva zástavního.
Žalovaný namítal zejména, že dotyčné věci žalobci v právní formě nikdy odevzdány nebyly.
Z toho důvodu veškeré tři stolice žalobu zamítly:
V důvodech I. stolice se praví:
K nabytí práva zástavního k movitostem se vyžaduje, aby věřitel, maje právní důvod, věc zabavenou vzal do svého uschování, aneb když věc z ruky do ruky odevzdati se nedá, aby bylo použito takových znamení jako při nabývání vlastnictví, z nichž by každý zabavení snadno seznati mohl (§§ 451., 452., 427. ob. z. obč.)
Ze znění spisu notářského dlužno souditi, že žalobce ním dle §§ 1368. a 451. posl. věta ob. z. obč. nabyl nanejvýše jen titulu ku právu zástavnímu. K tomu přistoupiti musí ještě zákonný způsob nabývací, aby za to míti se mohlo, že žalobci skutečně právo zástavní přísluší.
Jelikož pak v případě tomto předměty zabavené hmotné odevzdání z ruky do ruky zajisté připouštějí, jest ono ve smyslu §§ 451., 453., 1368. ob. z. obč. k nabytí práva zástavního nezbytným. Zjištěno jest ale, že hmotné odevzdání vůbec se nestalo.
Kdyby se však i za to míti mělo, že hmotné odevzdání v tomto případě provésti se nedalo, bylo aspoň použíti takových znamení, kteráž by zastavení pro každého činila zřejmým (§ 452. ob. z. obč.), čehož však rovněž bylo opomenuto. Pouhé zřízení notářského spisu dle § 427. ob. z. obč. nenahražuje odevzdání znameními, jelikož tam zabavené věci toliko jsou uvedeny, aniž by zabaveny byly jakožto soubor věcí, a poněvadž ním toliko zřízení práva zástavního listinně se osvědčuje, kdežto odevzdání hmotné nicméně se nestalo.
Žalobce však zabavených předmětů též nikdy ve svém uschování neměl. Ony nalézají se v obchodní místnosti, kterouž N. najatu má, žalobce pracuje u něho jakožto jeho pomocník za plat. N. nakládá též s předměty těmi a s útržkem za ně, jak zjištěno, aniž by se žalobce na souhlas tázal. Okolnost, že žalobce má na obchodní místnosti též svou tabuli a že asi před 10 lety živnost hodinářskou přihlásil, jest vzhledem na ony zjištěné skutečnosti nerozhodnou.
I kdyby bylo pravda, že žalobce již po více let klíč od místnosti obchodní uschovává, nelze přece za to míti, že by zboží v obchodě se nalézající bylo v jeho uschování, jelikož jest v obchodě N-ově činným jen jako pomocník a nikoliv snad jako spolumajitel živnosti, nehledě ani k tomu, že mu ku zajištění jeho pohledávky nebyl celý obchod jakožto soubor zastaven, nýbrž jen jednotlivé určitě vypočtené věci, takže se na ustanovení § 427. ob. z. obč. odvolávati nemůže.
Z celého děje sporného dlužno za to míti, že N. na žalobce zabavené věci pouhým prohlášením ve smyslu §§ 428. a 319. ob. z. obč. převedl. Odevzdání pomocí constitutum possessorium však k nabytí práva zástavního dokonce nestačí, jelikož § 428. ob. z. obč. v § 452. ob. z. obč. citován není.
Z důvodů těchto jest jasno, že žalobce věcí, o které se jedná, ve svém opatrování a uschování neměl a též ručního práva zástavního k nim nabýti nemohl. Musela tudíž žaloba odkázána býti, nepřihlížeje ani k tomu, že ruční právo zástavní nabytí zástavního práva soudcovského nevylučuje.
Z důvodů II. stolice vyjímáme: Pro nabytí zástavního práva na movitostech platí tytéž všeobecné zásady, jak je zákon pro nabytí vlastnictví stanovil (§§ 380. a 425. ob. z. obč.); ku vzniku práva zástavního jest tudíž mimo platnou pohledávku, jejíž accessorium tvoří, třeba titulu k právu zástavnímu a zákonného způsobu nabývacího (§§ 449., 451. ob. z. obč.), při čemž ovšem nehodí se veškeré způsoby nabývací, jaké k nabytí vlastnictví sloužiti mohou, k nabytí práva zástavního. Zákon ve směru tomto v §§ 451. a 452. ob. z. obč. rozeznává mezi věcí jednotlivou a takovými věcmi movitými, které odevzdání hmotného nepřipouštějí.
Dle §. 451. ob. z. obč. má věřitel, jemuž přísluší titul, věc jemu zastavenou vzíti do svého uschování; dle toho nestačí ku zřízení ruční zástavy pouhé hmotné odevzdání věřiteli, nýbrž tento musí k věci uvésti se v takový poměr faktický, že ní kdykoliv volně může disponovati (právní odevzdání a převzetí, traditio). Že zákonodárce rčením »do schování vzíti« vyrozumíval skutečně takový poměr faktický k věci, plyne též z jiných zákonných ustanovení:
Tak ustanovuje § 459., ob. z. obč.: »Věřitel povinen jest zastavenou věc bedlivě opatrovati«. Zánik práva zástavního podmiňuje se v § 467. tamtéž, vrácením zastavené věci bez výhrady. Dle § 1369., ob. z. obč. musí, kdo zástavu přijal, pečlivě ji opatrovati atd.
Dokázáno však jest samým dlužníkem N., jakožto svědkem vyslechnutým, že odevzdání z ruky do ruky se nestalo.
V odevzdání seznamu, v němž zastavené věci byly sepsány a jenž žalobci před zřízením notářského spisu byl odevzdán, nelze spatřovati právně působícího surrogatu za odevzdání hmotné, jelikož při seznamu takovém jde toliko o úkon přípravný k účelu spisu notářského, tudíž o úkon povahy čistě formální.
Jelikož pak N. i nadále dotyčnými věcmi dle libosti disponoval, nedostává se žalobci podmínky § 451., ob. z. obč.
Zbývá ještě podrobiti úvaze námitku žalobcovu, že první soudce neprávem za to měl, že veškeré zastavené věci daly se odevzdati z ruky do ruky, any se nalézaly mezi nimi též pokladna a stojaté hodiny nástěnné, u kterých prý odevzdání takové jest nemožným.
Připustí-li se, že tomu tak, tu bylo věcí stran, aby při zřizování ruční zástavy počínaly si dle předpisu § 452. ob. z. obč., t. j. aby použily takových znamení, z nichž každý zabavení snadno seznati by mohl (§ 452., 427. ob. z. obč.).
Následky opomenutí toho musí žalobce nésti a nemůže svého zástavního práva na úkor žalovaného uplatňovati. Z úvah těchto dospěl soud odvolací ve shodě s prvním soudcem ku přesvědčení, že žalobci pro nedostatek požadavků §§ 451. a 452. ob. z. obč. věcné právo zástavní nevzniklo.
Smlouva zástavní notářským spisem osvědčená zakládá arciť zákonný titul k nabytí práva zástavního, avšak takovou zástavní smlouvou bez odevzdání hmotného nevzniká ještě právo věcné, nýbrž toliko poměr obligační mezi smluvníky, kterýž oproti věcným právům osob třetích žádného účinku míti nemůže.
Otázka, zda-li zřízení práva zástavního nestalo se zde pomocí constitutum possessorium, nebyla sice žalobcem nadhozena, nicméně má soud odvolací za to, že k vůli úplnosti sluší se jí krátce dotknouti. Tento pro nabytí vlastnictví v § 428. ob. z. obč. připuštěný způsob nabývací jest při zřizování práva zástavního vyloučen, jelikož v § 452. ob. z. obč. výslovně jen § 427. jest citován a pro tento názor též kategorický výraz »musí« v § 452. ob. z. obč. mluví.
Z důvodů III. stolice připojujeme:
Jelikož zákon v § 452. ob. z. obč. pro odevzdání symbolické předpisuje použití takových znamení, z nichž každý stavší se zastavení snadno seznati může a ze zákonného ustanovení tohoto vysvítá, že k ochraně obchodu a k zabezpečení osob třetích vydáno bylo, kteréž zastavením zevně neznatelným nemají škody trpěti, musí též pro »převzetí do uschování«, kteréž § 451. ob. z. obč. předpisuje, trvati se na požadavku zevního k rozpoznání sloužícího označení, tudíž na požadavku, aby mocenský poměr zástavního věřitele k zástavě odevzdáním z ruky do ruky založený pro každého byl zjevným. To však dle zjištění obou nižších stolic v případě tomto jest vyloučeno.
Avšak i tenkráte, kdyby za to se mělo, že žalobce práva zástavního nabyl, muselo by žádání žalobní býti zamítnuto, jelikož smluvní ruční právo zástavní žalobcovo dokonce by nepřekáželo nabytí soudcovského práva zástavního žalovaným a provedení exekuce, nýbrž věřitele s ručním právem zástavním toliko by opravňovalo, aby nárok svůj uplatňoval z útržku za zástavu dle § 258. ex. ř. žalobou o přednost, což ale žalobou přítomnou se nestalo.
(Rozh. z 23. října 1907, č. 10923.)
B—a.

Citace:

Mimořádná valná schůze notářského sboru Pražského. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1931, svazek/ročník 13, číslo/sešit 9, s. 78-78.