NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Čís. 2022.

Ochrana republiky (zákon ze dne 19. března 1923, čís. 50 sb. z. a n.).
Skutková podstata §u 11 odstavec prvý zákona nevyžaduje skutečného postřehnutí projevu dvěma neb více osobami; stačí po stránce objektivní pouhá možnost tohoto postřehnutí a ve směru subjektivním vědomí pachatelovo, že jeho skutek muže býti postřehnut ještě jinou osobou (osobami), než onou, k jejíž vědomosti se měl podle jeho přímého úmyslu dostati.
(Rozh. ze dne 17. června 1925, Zm II 149/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu ve Znojmě ze dne 5. března 1925, jímž byl stěžovatel uznán vinnými přestupkem podle §u 11 zákona ze dne 19. března 1923, čís. 50 Sb. z. a n.
Důvody:
Zmateční stížnost uplatňuje výslovně jediný důvod zmatečnosti podle čís. 9 písm. a) §u 281 tr. ř. a i věcně nepoukazují její vývody k žádnému z ostatních důvodů zmatečnosti. Obzvláště nelze v jejich poukazech na různé výsledky hlavního přelíčení shledati důvodné výtky neúplnosti soudního výroku ve smyslu §u 281 čís. 5 tr. ř. Neboť stížnost nepopírá, že, rozhodovací důvody rozsudku prvé stolice přihlížejí ke všem těmto výsledkům hlavního přelíčení, zkoumá toliko, jaký význam má ten který z nich pro dotčený skutkový závěr, a dokazuje, že byl logicky správným závěr jiný, než ku kterému dospěl nalézací soud, aniž však tvrdí, že závěry nalézacího soudu jsou logicky nemožnými. Protiúvahy, v nichž se tyto vývody stížnosti vyčerpávají, nejsou než nepřípustným zásahem do skutkově zjišťovací činnosti nalézacího soudu a vybočují jako brojení proti volnému soudcovskému přesvědčení z rámce zrušovacího řízení, takže netřeba na ně odpovídati. Rozhodovací důvody rozsudku prvé stolice zjišťují, že stěžovatel pronesl závadné výroky polohlasitě, kloně se k H-ovi vedle něho stojícímu, že výroky mohly býti slyšeny jen H-em, B-em a Z-em, že výroky byly určeny pro osloveného H-a, a že stěžovatel mohl a musil počítati s tím, že výroky postřehne mimo H-a aspoň jeden anebo druhý z jeho sousedů. Stížnost namítá, že skutkový znak »před dvěmi nebo více osobami« není těmito skutečnostmi naplněn, ježto není zjištěno po stránce objektivní, že trestný výrok byl dvěma nebo více lidmi blízko pachatele se nalézajícími skutečně slyšen, a po stránce subjektivní není zjištěno, že tento výsledek byl stěžovatelem zamýšlen neb alespoň předvídán. K tomu dlužno předem podotknouti, že předvídání výsledků stěžovatelem je shora zmíněným závěrem zjištěno; musel-li stěžovatel počítati s tím, že výroky postřehne mimo H-a alespoň jeden nebo druhý ze sousedů, předvídal a byl si vědom, že výrok uslyší při nejmenším dvě osoby. Ostatně zjišťuje rozsudek, že slova byla skutečně slyšena H-em a Z-em. Než i jinak jest námitka pochybena.
Že zákon na ochranu republiky trestá některé druhy trestných činu jím stihaných jen za předpokladu, že byly spáchány před více než jednou osobou, důvodem toho jest větší nebezpečí, hrozící právnímu řádu z toho, že protiprávní skutek mohl účinkovati na mysl více než jedné osoby ve směru protiprávním, na př. při urážce presidenta republiky zlehčovati vážnost presidenta v očích více než jedné osoby. Tato větší míra nebezpečí jest však dána již tím, že protiprávní skutek mohl býti postřehnut více než jednou osobou, třebaže nebezpečí nedosáhlo vyššího stupně a nepřibližovalo se těsněji k rozsáhlejšímu poškození dotčeného právního statku tím, že skutek byl skutečně postřehnut netoliko jednotlivcem, nýbrž i druhou osobou nebo více jinými osobami. Předložka »před« má tudíž v zákonném obratu, o který jde, jen ten význam, že skutek byl vykonán za takových okolností, za nichž tu byla možnost jeho postřehnutí dvěma nebo více osobami. Stačí-li takto po stránce objektivní tato možnost a nesejde-li na tom, zda se výsledek stal skutečností v celém rozsahu, v němž byl možným, nelze ani po stránce subjektivní požadovati více, než vědomí pachatelovo, že skutek může býti postřehnut ještě jinou nebo ještě jinými osobami, než k jejíž vědomosti se měl dostati dle přímého úmyslu pachatelova. Ne jinak byl zákonný pojem »před více lidmi« vykládán naukou a praxí pro obor všeobecného zákoníka trestního (srovnej obzvláště Herbstův komentář poznámka čís. 4 k §u 63 tr. zák.).

Citace:

č. 2022. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 359-360.