Č. 10000.

Živnostenské právo:* Nadřízený úřad živnostenský jest podle § 146 odst. 4 živn. ř. oprávněn, zrušiti dispens od průkazu způsobilosti, kterou byl žadateli o koncesi zubotechnickou prominut požadavek § 2 odst. 2 zák. č. 303/20, aby učební doba byla v den účinnosti tohoto zákona již skončena.
(Nález ze dne 9. září 1932 č. 13238.)
Věc: Rudolf Z. v H. (adv. Dr. Ludv. Hammer z Prahy) proti ministerstvu obchodu o koncesi zubotechnickou.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Zsp v Praze výnosem z 26. července 1928 udělila st-li k žádosti z 31. března 1928 koncesi pro živnost zubotechnickou se stanovištěm v H. Výnosem ze 7. listopadu 1928 schválila st-li pobočku živnosti zubotechnické ve smyslu § 40 živn. ř. v M. k hlavnímu závodu v H. s určitými podmínkami ve výnose tom uvedenými. Žal. úřad nař. rozhodnutím u příležitosti stížnosti Spolku čsl. zubních — Č. 10000 —
lékařů v Praze z 10. ledna 1929 zrušil oba výše citované výnosy na základě § 146 živn. ř. z moci úřední pro nezákonnost, poněvadž provedeným šetřením bylo zjištěno, že se st-l vyučil živnosti zubotechnické u zubního technika Jana W. v K. v době od 1. července 1918 do 1. července 1921, takže ve smyslu § 2 odst. 2 zák. č. 303/20 nebyl vyučen v den vyhlášení tohoto zákona, t. j. dne 6. května 1920 a nemohla mu tudíž ve smyslu cit. zákona koncese zubotechnická býti udělena.
O stížnosti na toto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Mezi stranami není sporu o tom, že st-l v den vyhlášení zák. č. 303/20 neměl odbytu učební dobu, jak předpisuje odst. 2 § 2 tohoto zák. Stížnost vytýká, že žal. úřad nebyl oprávněn k zákroku z moci úřední podle § 146 živn. ř., poněvadž II. stolice, udělujíc st-li koncesi zubotechnickou, jak na základě žádosti, tak na základě šetření věděla, že st-l nevykazuje náležitosti cit. ustanovení, a poněvadž st-l výslovně žádal o dispens k provozování zubní techniky, tím, že koncesi udělila, zároveň nedostatek zákonných náležitostí st-li prominula. Stížnost uplatňuje, že v důsledku shora vylíčeného stavu II. stolice nejednala ani ve skutkovém ani v právním omylu, nýbrž na základě svého práva, které jí jest dáno živn. řádem, když zákon č. 303/20 v tom smyslu nemá ustanovení. — Stížnosti nebylo lze přisvědčiti.
V nál. Boh. A 5118/25 vyslovil nss právní názor, že zakročení podle odst. 4 § 146 živn. ř. je tehdy odůvodněno, když jest tu rozpor mezi pravoplatným aktem nižší stolice a positivním právním předpisem, jímž se váže nabytí živn. oprávnění na určité předpoklady.
Podle odst. 1 § 2 zákona o zubním lékařství a zubní technice ze 14. dubna 1920 č. 303 Sb. živnost zubní techniky mohou vykonávati jenom ti zubní technikové, kteří do vydání tohoto zákona nabyli příslušného živn. oprávnění a to jen v tom rozsahu, jak platnými ustanoveními v jednotlivých částech Čsl. státu stanoveno. Oprávnění k provozování zubní techniky mohou po vyhlášení tohoto zákona podle odst. 2 § 2 nabýti pouze osoby, které v den vyhlášení zákona plně vyhovují podmínkám, jež jsou podle ustanovení do té doby platných v jednotlivých částech Čsl. státu stanoveny pro nabytí koncese neb oprávnění k provozování zubní techniky. Mezi ty, kterým se má dostati této výhody, mají býti pojaty — splní-li ostatní předepsané podmínky — i osoby, které v den vyhlášení tohoto zákona mají odbytu 3letou učební dobu a mají výuční vysvědčení.
Z toho se podává, že okruh osob oprávněných k provozování živnosti zubotechnické byl omezen podle odst. 1 na ty zubní techniky, kteří do vydání zákona nabyli příslušného živn. oprávnění a že z tohoto ustanoveni odst. 1 učiněna v odst. 2. výjimka potud, že sice i pro budoucnost povoleno nabytí tohoto živn. oprávnění, ovšem jen okruhu osob velmi omezenému a to jednak těm osobám, které v den vyhlášení zákona plně vyhovovaly podmínkám, jež byly podle ustanovení do té doby platných v jednotlivých částech Čsl. státu stanoveny pro nabytí koncese neb oprávnění k provozování zubní techniky, jednak těm osobám, které, splnily-li ostatní předepsané podmínky, v den vyhlášení tohoto zákona měly odbytu tříletou učební dobu a měly výuční vysvědčení. — Č. 10001 —
Z tohoto ohraničení okruhu osob k nabytí živnosti zubotechnické oprávněných, resp. z toho, že zákon, jak se v něm výslovně uvádí, považuje další nabývání koncese zubotechnické za výhodu (arg mezi ty, kterým se má dostati této výhody tedy za výjimku ze zásady stanovené v odst. 1 § 2, plyne pak dále, že nějaká dispens od požadavku v odst. 2 § 2 cit. zák. pro nabývání oprávnění k provozování zubní techniky je vyloučena, a že tedy živn. úřad II. stolice, uděluje st-li — který, jak sám uvádí, neměl v den účinnosti zák. č. 303/20 odbytu tříletou učební dobu předepsanou odst. 2. § 2 cit. zák. — koncesi s prominutím požadavku tohoto ustanovení, ocitl se v rozporu s právě cit. předpisem. Ale pak podle toho, co výše bylo uvedeno, jest zakročení žal. úřadu ustanovením odst. 4. § 146 živn. ř. odůvodněno.
Neprávem dovolává se tu stížnost ustanovení § 23 a) odst. 3 a § 14 c) živn. ř., dovozujíc, že živn. úřad II. stolice byl podle těchto předpisů oprávněn dispens od průkazu způsobilosti uděliti. Jest sice pravda, že podle § 23 a) odst. 3 živn. řádu dispens od průkazu způsobilosti při živnostech koncesovaných, mezi něž náleží i sporná koncese, jest přípustná, avšak pří tom jest obdobně užiti předpisů platných pro živnosti řemeslné, t. j. § 14 c). Než podle tohoto ustanovení prominutí průkazu způsobilosti uděliti jest živn. úřad II. stolice oprávněn jednak k umožnění přechodu od jedné živnosti k jiné příbuzné živnosti, resp. současného provozování živností příbuzných (odst. 1), jednak může výjimečně prominouti předložení listu tovaryšského, případně vysvědčení učebního a vysvědčení o vykonané zkoušce tovaryšské (odst. 2) a konečně předložení vysvědčení pracovního, je-li jinakým způsobem nade vši pochybnost prokázáno, že žadatel byl po předepsanou dobu zaměstnán jako pomocník v příslušné živnosti nebo podniku továrním atd.
St-l v žádosti své o udělení koncese zubotechnické žádal o dispens k provozování této koncese proto, že neměl odbytu 3letou učební dobu v den vyhlášení zák. č. 303/20. Nešlo tedy o žádný z případů § 14 c) živn. ř., kdy udělení dispense od průkazu způsobilosti jest přípustné.

Citace:

č. 10000. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 233-235.