NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 2

Čís. 14673.

Pojišťovací smlouva.
Výpověď pojistného poměru daná jednatelem pojištěného společenstva.
(Rozh. ze dne 2. listopadu 1935, Rv II 974/33.)
Proti žalobě na zaplacení pojistných prémií namítlo žalované společenstvo, že prémie jsou žalovány za dobu, kdy pojišťovací smlouva zanikla řádnou výpovědí danou jménem a na jeho příkaz jednatelem Antonínem P-em, takže žaloba je neodůvodněna. Prvý soud uznal o me- zitímním návrhu určovacím, že pojišťovací smlouva netrvá po právu. Důvody: Antonín P. byl na základě usnesení ředitelstva žalovaného společenstva zmocněn, aby jako jednatel žalovaného vypověděl u žalobkyně pojistku. Učinil tak jménem žalovaného dopisem ze dne 20. září 1932 a ke svému podpisu připojil označení: jednatel. Výpověď se stala včasně a platně a učinil ji jednatel žalovaného jako jeho zmocněnec; ve výpovědi uvedl číslo pojistky s výslovným prohlášením »Vypovídáme pojistku«, z čehož jasně plyne, že nejednal svým jménem, kterážto okolnost plyne také z toho, že se podepsal jako jednatel. Žalobkyně proto musela věděti, o jakou pojistku a o kterou smluvní stranu jde, což ostatně jest zřejmé z dopisu ze dne 13. ledna 1933, v němž obrací se na žalované společenstvo, uvádějíc přesnou jeho adresu a číslo pojistky. Ostatně, kdyby žalobkyně měla ohledně sporné výpovědí nějaké pochybnosti, bylo její povinností, aby se ihned po doručení výpovědi ze dne 20. září 1932 obrátila na žalované společenstvo s dotazem o vysvětlení, jak toho žádá poctivosti v obchodním styku, a nikoliv nechati kritickou lhůtu po dojití výpovědi uplynouti, a teprve potom vyvozovati z toho důsledky ve svůj prospěch. Nehledě k tomu jest soud přesvědčen, že výpověď smlouvy pojišťovací jest platná již proto, že dopisem ze dne 25. ledna 1933 žalované společenstvo schválilo výpověď' danou Antonínem P-em jako jeho jednatelem, při čemž tento dopis byl podepsán ve smyslu stanov žalovaného společenstva firmanty a opatřen razítkem žalovaného společenstva, takže žalobkyně nemohla míti pochybnosti o platném projevu žalovaného společenstva. Odvolací soud vyslovil, že pojišťovací smlouva trvá po právu. Důvody: Podle § 17 zák. o hosp. spol. určují stanovy hospodářských společenstev, kdo podpisuje projevy vůle představeinstva, jež se tím stanou projevy vůle družstva. Podle stanov žalovaného družstva zastupuje družstvo soudně i mimosoudně ředitelstvo se všemi právy, která jemu zákonem čís. 70/73 ř. z. jsou vytknuta, a podpisuje družstvo; podpis za družstvo děje se tím, že podpisující pod firmou družstva připojí svá jména. Právní závazky družstva vůči třetím osobám jsou jen tehdy platný, podepíší-li se dva členové ředitelstva. Podle tohoto doslovu stanov dopis Antonína P-a podepsaný jen jeho jménem, byť s dodatkem jednatel, nebyl projevem vůle žalovaného družstva a je právně bez významu. Podle doslovu dopisu toho Antonín P. neohlašoval vůli družstva pojistku vypověděti ani jako zmocněnec, ani jako posel, kdyby už snad i písemné poselství se připustilo, neboť v obou případech byl by musel pisatel dopisu sděliti žalobkyni, že družstvo ve schůzi svého ředitelstva nebo výboru pořádané určitého dne se usneslo vypověděti žalobkyni pojišťovací smlouvu a že on byl zmocněn, po případě vyslán, aby výpověď oznámil. Žalobkyně, obdrževši dopis Antonína P-a ze dne 20. září 1932, nebyla povinna dotazovali se pisatele, o co se jedná, třebaže pisatel v dopise uvedl číslo pojistky, neboť nelze obchodní styky zatěžovati vadnými dopisy, jimiž adresáti by byli obtěžováni a zdržováni. Pisatel porušil svoji statutární povinnost opatřili dopis firmou družstva a dáti jej podepsati ještě jedním členem ředitelstva. Bylo by v neprospěch i družstevnictví samého, kdyby se takové nedbání stanov a zákona mělo promíjeli na účet třetích a. následky neměly stihnouti toho, kdo se poklesu dopustil. Vždyť ustálení takových protistatutárních projevů jednotlivých členů ředitelstva jménem družstva by nutně vedlo k rozvratu v družstevnictví k nejistotě ve styku s družstvy, jež by mohla míti v zápětí velké škody ať družstev, ať jejich komitentů, ač by ji zavinil ten, kdo stanovy porušil. Dopisu ze dne 25. ledna 1933 nelze přikládati významu, jaký mu dává napadený rozsudek, neboť jím prohlásilo ředitelství žalovaného družstva, že dává pisateli Antonínu P-ovi absolutorium z poklesku jeho proti stanovám, ale to nemůže založiti nějaký právní poměr k žalobkyni pro dobu dopisu ze dne 20. září 1932. Družstvo tu sice prominulo Antonínu P-ovi, že odeslal dopis, který nebyl řádným projevem vůle družstva, ale nikde není ani tvrzeno, že poklesek ten prominula žalobkyně s účinností od 20. září 1932.
Nejvyšší soud obnovil mezitímní rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Antonín P. byl na základě usnesení ředitelstva žalovaného společenstva zmocněn, aby jako jeho jednatel vypověděl pojistku. Nelze proto v souvislosti s tím dospěli k závěru, že ředitelství žalovaného společenstva pouze prominulo Antonínu P-ovi, že odeslal dopis, který nebyl řádným projevem společenstva, a že dopis ten nemohl založili nějaký právní poměr k žalobkyni pro dobu dopisu ze dne 20. září 1932. Naopak ze souvislosti té plyne, že ředitelství žalovaného společenstva dalo Antonínu P-ovi plnou moc k výpovědi pojistky a že výpověď ze dne 20. září 1932, doručená dne 22. září 1932, se stala z usnesení celého ředitelstva. Po právní stránce (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) jde o otázku, zda Antonín P., jenž byl ředitelstvím žalovaného společenstva zmocněn vypověděti pojistku, učinil výpověď takovým způsobem, aby měla proti pojišťovně právní účinky. Antonín P. se v písemné výpovědi ze dne 20. září 1932 ovšem neodvolal na zmocnění k výpovědi, dané mu ředitelstvím žalovaného společenstva, a šlo by prosto o tajnou plnou moc, která podle § 1017 poslední věty obč. zák. nemá na práva osob třetích žádného vlivu. Avšak hned po obdržení dopisu musila pojišťovna zřejmě seznati, že dopis jest podepsán jednatelem bez vyznačení firmy společenstva, a mohla se ihned podle čísla pojistky ve výpovědi uvedeného přesvědčiti, že jde o pojistku žalovaného společenstva a že Antonín P. dává výpověď jako jednatel, nikoliv jako osoba soukromá vlastním jménem. Musilo jí proto býti zřejmě nápadným, proč a z jakého důvodu jednatel, k výpovědi snad neoprávněný, sám o své újmě dává výpověď. Vznikly-li tyto důvodné pochybnosti u žalující pojišťovny, bylo její povinností podle zásady o poctivosti styků (§ 914 obč. zák.), aby je bez průtahu žalovanému společenstvu oznámila a dala mu tak příležitost, aby mohlo věc včas vysvětliti, a neměla čekati, až uplyne výpovědní lhůta, a dlouho po ní teprve dopisem ze dne 13. ledna 1933 prohlásiti, že výpověď na vědomí nebéře z důvodů, které jí byly známy a mohly jí při řádné dbalosti býti známy hned při obdržení výpovědi. Jednala-li tak, jednala obmyslně (§ 326 obč. zák.) a zavdala svým dlouhým mlčením podnět k důvodném.u přesvědčení žalovaného společenstva, že béře výpověď jako řádně danou na vědomí (§ 863 obč. zák.). Rozhodným jest pro třetí neobmyslnou osobu projev, jakým kdo vůli svou vyjadřuje na venek, nikoliv vnitřní neprojevená a jen zamýšlená vůle, a nemohla proto pojišťovna svůj mlčky učiněný projev po tak dlouhé době účinně odvolali. Jest proto pokládati pojišťovací smlouvu v pojistce čís. 70096 výpovědí za zrušenou.

Citace:

Čís. 14673. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 786-788.