Č. 8268.

Samospráva obecní. — Zaměstnanci veřejní. — Řízení správní:* Disciplinární nález obecního zastupitelstva, kterým se obecní úředník podle § 16 zák. č. 35/1908 z. z. česk. odsuzuje in eventum pro případ, že se teprve dopustí určitého porušení úředních povinností, je zmatečný.
(Nález ze dne 29. listopadu 1929 č. 18804.) Věc: Emanuel Č. v P. proti zemskému správnímu výboru v Praze (za súč. město P. adv. Dr. Alfr. Meissner z Prahy) o dání do výslužby se snížením výslužného.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Usnesením měst. zastupitelstva v P. ze 6. června 1923 byl st-l na základě provedeného disc. řízení uznán vinným, že ve dnech od 7. do 23. března, od 31. března do 3. dubna, od 9. do 19. dubna a od 23. dubna do 2. května 1923 se bez náležité a důvodné omluvy o své újmě vzdálil ze svého úřadu a meškal po čtyřikráte za sebou po celou řadu po sobě jdoucích dnů shora vyznačených v úředních hodinách mimo úřad, ve třech případech po dobu delší 8 dnů, čímž se dopustil hrubého porušení a zanedbání svých úředních povinností a uložen mu vzhledem k ustanovení § 12 zák. č. 35/1908 z. z. česk. tento trest: Obviněný se dává s platností od 1. června 1923 na dobu 6 měsíců do dočasné výslužby se snížením výslužného o 30%; při vstupu do dočasné výslužby, jakož i po uplynutí 6 měsíců bude prohlédnut lékařem psychiatrem a po dobu trvání dočasné výslužby bude povinen kromě toho každé 2 měsíce dáti se prohlédnouti měst. fysikem za účelem konstatování svého tělesného i duševního stavu. Jestliže lékařské posudky jak měst. fysika tak i lékaře psychiatra na základě provedených prohlídek po uplynutí 6měsíční doby dočasného pensionování budou u obviněného konstatovati zlepšení v ten smysl, že obviněný svého sklonu k nemírnému požívání alkoholu úplně zanechal, bude obviněný reaktivován, avšak službou bude přidělen do jiného úřadu; kdyby se nepolepšil a alkoholu nezanechal, vyslovuje se pro tento případ jako trest propuštění ze služeb obce bez nároku na výslužné. — V důsledku toho dán st-l od 1. června 1923 na dobu 6 měsíců do dočasné výslužby a vyměřeno mu výslužné, snížené o 30%. Dále st-li uloženo, aby se při vstupu do dočasné výslužby a po uplynutí 6 měsíců podrobil prohlídce lékaře psychiatra a po dobu trvání dočasné výslužby každé dva měsíce prohlídce měst. fysika za účelem konstatování stadia st-lova sklonu k požívání alkoholu.
Osk v P. usnesením z 28. prosince 1923 disc. nález schválila potud, pokud jím bylo vysloveno dočasné pensionování st-le se sráženým výslužným. V příčině trestu propuštění ze služeb obce bez nároku na výslužné vyhradila si osk rozhodnutí až po podání lékařského posudku o tělesném a duševním stavu st-lově.
Dekretem měst. úřadu z 11. prosince 1923 byl st-l s poukazem na znění disc. nálezu ze 6. června 1923 propuštěn ze služeb města P. bez nároku na výslužné, ježto z podaných lékařských posudků a nálezů měst. fysika Dra H. a Dra S. vysvítá, že se st-l za dobu půlletního svého dočasného pensionování úplně nepolepšil a alkoholu nezanechal, naopak shledány byly u něho opět známky chronického alkoholismu, a v uvedeném nálezu a posudku byl označen za nevyléčitelného alkoholika.
Odvolání st-lovo z tohoto dekretu zamítlo měst. zastupitelstvo výměrem ze 16. května 1924 jako opožděně podané. Proti tomuto výměru st-l podal odvolání na osk-i; zda, event. jak bylo vyřízeno, není ze správních spisů patrno. Osk. v P. neschválila výměrem z 1. srpna 1925 disc. propuštění st-le, jež jí bylo předloženo k schválení, dospěvši v úvaze všech okolností právních i skutkových k názoru, že proti st-li mělo býti postupováno podle předpisů řádu pensijního s vyloučením ustanovení 2. odst. čl. 9, a to tím spíše, když oba zdravotní znalci nevyloučili možnost, že by přece odpadla příčina, která k disc. zakročení dala podnět, a sami doporučovali, aby st-l byl pensionován, po případě v jiném oboru služby byl zaměstnán. — Z tohoto výroku podala měst. obec P. odvolání, jež zsv v Praze výnosem z 28. ledna 1926 zamítl jako bezdůvodné, poněvadž trest propuštění bez jakýchkoliv nároků jest nepřiměřený vině disc. úředníka; dodáno pak, že bude na obci, aby aplikovala na daný případ disc. trest nejblíže nižší.
Na to bylo st-li výměrem měst. úřadu v P. ze 17. května 1926 intimováno cit. rozhodnutí zsv-u z 28. ledna 1926 a současně mu bylo oznámeno, že měst. zastupitelstvo ve schůzi dne 13. dubna 1926 se usneslo změniti disc. nález ze 6. června 1923, pokud jím bylo vysloveno a také provedeno propuštění st-le ze služeb obce bez nároku na pensi, tím způsobem, že se vyslovuje jako disc. trest nucené dání do výslužby se snížením výslužného o 30% s platností od 1. ledna 1924. — Odvolání st-lovo z tohoto výměru bylo v instančním pořadu, posléze nař. rozhodnutím zamítnuto. — — — —
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Žal. úřad odepřel st-li meritorní přezkoumání jeho rekursu do usnesení měst. zastupitelstva z 12. dubna 1926, odvolávaje se jednak na právní moc disc. nálezu ze 6. června 1923, jednak na pravoplatné rozhodnutí zsv-u z 28. ledna 1926. Pokud se týče prvého důvodu, bylo uváženo:
Obecní zastupitelstvo uznalo disc. nálezem ze 6. června 1923 st-le vinným hrubým porušením a zanedbáním povinností úředních, kterého se dopustil tím, že opětně bez omluvy vzdálil se z úřadu a meškal po řadu dní mimo úřad, a uložilo mu trest: 1. nuceného dání do dočasné výslužby na dobu 6 měsíců se snížením výslužného o 30%, 2. pro případ, že po uplynutí uvedené doby bude konstatováno, že nezanechal nemírného požívání alkoholu, trest propuštění ze služby beze všech nároků.
Analysuje-li se toto usnesení ob. zastupitelstva, obsahuje vlastně disc. nálezy dva: jedním uznává se st-l na základě skutkové podstaty v době usnesení již dané vinným porušením úřední povinnosti řádné docházky do úřadu a odsuzuje se pro tento přečin k trestu nuceného dočasného pensionování, — druhým uznává se vinným dalšího stupňovaného porušení povinností úředních pro případ, že bude dále hověti nemírnému požívání alkoholu a odsuzuje se — za splnění tohoto dalšího předpokladu, tedy hypoteticky, — k trestu propuštění ze služby beze všech nároků.
Disc. nález — stejně jako rozsudek trestní — autoritativně zjišťuje, že se obviněný dopustil určitého jednání nebo opomenutí jemu přičíta- telného, které zároveň právně hodnotí, načež na skutkovou podstatu takto zjištěnou aplikuje určitou disciplinárnětrestní normu. Jeví se tedy disc. nález jako deklaratorní správní akt, jenž danou skutkovou podstatu subsumuje pod určitou právní normu. Záleží-li však podstata disc. nálezu ve výroku, že splněním určité skutkové podstaty obviněný propadl určitému zákonem stanovenému trestu, pak je právně nemožno, aby disc. nález byl vydáván podmínečně, tedy in eventum pro případ, že a jestli se obviněný určitého jednání nebo opomenutí teprve v budoucnosti dopustí. Takovýto pouze hypotetický výrok je v rozporu se samou podstatou disc. nálezu a činí jej zmatečným.
Jak bylo shora rozborem disc. usnesení obce ze 6. června 1923 zjištěno, obsahovalo toto usnesení v podstatě nálezy dva, z nichž druhý odsuzující st-le k trestu propuštění ze služby beze všech nároků, nevyslovoval tento trest na skutkovou podstatu v době trvání nálezu již danou a zjištěnou, nýbrž vydán byl jen hypoteticky pod podmínkou, že se st-l teprve během příštích 6 měsíců bude chovati určitým způsobem závadným. Nař. rozhodnutí, odvolávajíc se na právní moc usnesení ob. zastupitelstva ze 6. června 1923, může podle stavu věci míti logicky na mysli pouze tento nález druhý. Podle toho, co právě řečeno, byl však tento druhý nález aktem zmatečným a nebyl proto vůbec schopen, aby proti st-li vešel v právní moc. Nemůže proto nař. rozhodnutí právem odepírati st-li meritorní rozhodování o jeho rekursu s poukazem na právní moc disc. výroku ob. zastupitelstva ze 6. června 1923, ukládajícího st-li trest propuštění ze služby.
Žal. úřad opírá svoje rozhodnutí ovšem také ještě o druhý důvod, uváděje, že usnesení ob. zastupitelstva z 12. dubna 1926 je pouhým provedením pravoplatného rozhodnutí zsv-u z 28. ledna 1926. Než ani tento druhý důvod nelze uznati správným.
Rozhodnutí z 28. ledna 1926 vydáno bylo na odvolání obce, kterým tato domáhala se proti osk-i potvrzení svého výroku o propuštění st-lově ve smyslu § 16 odst. 2 zák. o ob. úřednících. Jeví se tedy ono rozhodnutí samo jako akt vydaný podle cit. předpisu. Nehledíc však ani k tomu, že se zřetelem na dolíčenou právě zmatečnost nálezu ob. zastupitelstva ze 6. června 1923, jímž byl st-l odsouzen k trestu propuštění ze služby, nebylo tu v tomto směru vůbec způsobilého podkladu pro dozorčí akt nadřízeného úřadu ve smyslu § 16 odst. 2 zák. o ob. úřednících, dlužno uvážiti, že výrok obsažený v rozhodnutí zsv-u z 28. ledna 1926, dle něhož »bude v moci obce, aby aplikovala na daný případ disc. trest uloženému nejblíže nižší«, — obsažený dokonce jen v rozhodovacích důvodech a nikoli v enuntiátu — již podle své dikce nemá povahy autoritativního výroku, ukládajícího st-li trest nuceného trvalého pensionování, nýbrž pouze charakter a význam interního poukazu obci, jak by po názoru zsv-u měla dále postupovati. Nebyl tedy ani tento výrok schopen nabýti proti st-li právní moci a nemůže st-le zbaviti procesního nároku na věcné přezkoumání odvolání podaného proti usnesení ob. zastupitelstva z 12. dubna 1926.

Citace:

č. 8268. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 455-458.