Čís. 16593.

Po zahájení zemědělského vyrovnacího řízení o jmění povinného nelze vésti exekuci pro pohledávku nepožívající přednostního práva ani na takové jeho jmění, jež mu nepatří jako zemědělci (živnostenský podnik).
(Rozh. ze dne 22. prosince 1937, R I 1481/37.)
O jmění povinného ing. Antonína H., majitele chemické cidírny a spolumajitele rolnické usedlosti, bylo dne 8. června 1936 zahájeno zemědělské vyrovnací řízení. Dne 17. června 1936 navrhl vymáhající věřitel Dr. Artur B. proti povinnému povolení exekuce zabavením svršků k vymožení vykonatelné pohledávky 2126 Kč 70 h s přísl. Soud prvé stolice povolil navrženou exekuci. Rekursní soud zamítl exekuční návrh. Důvody: Podle § 12 vyr. ř. a § 3 vlád. nař. č. 76/1936 Sb. z. a n. nemůže býti po zahájení vyrovnacího řízení na dlužníkových věcech nebo právech pro pohledávky, které nemají přednostního práva, nabyto soudcovského práva zástavního nebo uspokojovacího (rozh. č. 2709, 4642, 4812, 7025, 11800, 13419, 13498 Sb. n. s.). Bylo-li tudíž usnesením krajského soudu v Ch. ze dne 8. května 1936, Kv 17/36, zahájeno o jmění povinného zemědělské vyrovnací řízení, nebylo možno dne 17. června 1937, kdy vyrovnací řízení nebylo ještě pravoplatně ukončeno, povoliti proti povinnému exekuci zabavením, svršků, ježto nešlo o pohledávku požívající práva přednostního (rozh. č. 11963 Sb. n. s.). Šetření, zda vymáhající věřitel nenabyl snad na zabavených svršcích oddělného práva, nebylo potřebí, neboť již z obsahu spisů vyplývá, že v souzeném případě nemůže jíti, o oddělné právo, když zabavení bylo provedeno teprve dne 17. června 1937, tedy v době, kdy bylo vyrovnací řízení o jmění povinného již dávno zahájeno. Prvý soud proto neprávem povolil dotčenou exekuci.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
V zákoně nemá oporu názor dovolacího stěžovatele, že se zahájení zemědělského vyrovnacího řízení týká jen té části jmění vyrovnacího dlužníka, která mu patří jako zemědělci, a že tím není dotčeno jeho ostatní jmění, zejména jeho podnik chemické cidírny. Mylný jest i jeho názor, že vyrovnací dlužník není oprávněn k podání opravného prostředku v exekučním řízení, poněvadž prý toto oprávnění přísluší pouze vyrovnacímu správci. Ježto se v exekučním řízení, o něž jde, nevymáhají útraty sporu, nehodí se na souzený případ plenární rozhodnutí nejvyššího soudu Pres. 1200/25 (č. 7392 Sb. n. s.), na něž poukazuje dovolací stěžovatel.
Pro rozhodnutí o povolení navržené exekuce nemá významu to, že dlužník má též chemickou cidírnu, která jest zapsána do obchodního rejstříku, že v obchodním rejstříku není poznamenáno zahájení zemědělského vyrovnacího řízení, že dlužník neuvedl dovolacího stěžovatele jako svého věřitele ve svém návrhu na zahájení zemědělského vyrovnacího řízení, že dlužník nic nenamítali proti vynesení odsuzujícího rozsudku ze dne 22. září 1936, č. j. C VII 1179/36-2, jenž nabyl právní moci a jest exekučním titulem pro toto exekuční řízení, a že dlužník má své stálé bydliště v Praze a ne na statku v S. Jinak stačí odkázati na správné odůvodnění napadeného usnesení.

Citace:

č. 7605. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 693-694.