NPD documents search: Váž. tr., 7 (1925)

Č. 6886.

Mimořádná opatření: Min. vnitra může podle § 2, odst. 1. vl. nař. č. 465/20 podati odpor proti zápisu společnosti s ručením omezeným do obchodního rejstříku z důvodů, že tuzemská potřeba jest výrobky již existujících podniků téhož druhu dostatečně kryta, takže zřízení dalšího podniku není národohospodářsky odůvodněno.
(Nález ze dne 17. listopadu 1927 č. 20826.)
Prejudikatura: Boh. 5636/26 adm.
Věc: Ing. Ferdinand Z. a inž. Leopold P., jako zakladatelé firmy »Severozápadočeské továrny na drátěná lana«, spol. s r. o. v T. (adv. Dr. Emil Rindskopf z Teplic-Šanova) proti ministerstvu vnitra stran odporu proti zápisu společnosti do obchodního rejstříku.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem z 24. března 1925 podalo min. vnitra v dohodě s min. fin. ve smyslu § 2. odst. 1. vl. nař. z 27. července 1920 č. 465 Sb. odpor proti zápisu fy. »Severočeské továrny na drátěná lana«, spol. s r. o. v T., do obch. rejstříku z důvodu, že tuzemská potřeba jest výrobky již existujících podniků toho druhu dostatečně kryta a není tedy zřízení dalšího podniku národohospodářsky odůvodněno. — — —
O stížnosti nss uvážil:
Nař. rozhodnutí se opírá o § 2 odst. 1. vl. nař. z 27. července 1920 č 465 Sb., jehož účelem jest stejně jako zák. z 15. dubna 1920 č. 337 Sb., na němž spočívá, zameziti vše, co by zdržovalo přechod z hospodářství válečného do hospodářství mírového a co by překáželo úpravě mimořádných hospodářských, válkou vyvolaných poměrů, neb jakýmkoliv způsobem v ni rušivě zasahovalo. Intence této normy jde tudíž mnohem dále, než míní stížnost, která jí podkládá pouze úmysl zameziti, aby kapitály investované do podniku společnosti s r. o. nebyly odejmuty úvěrové potřebě státu, a jest proto také pole, na němž se volná úvaha úřadu může pohybovati, značně širší, než stížnost by koncedovala. Uvedený předpis neuvádí výslovně nižádných momentů, které by právo min., vznésti proti zamýšlenému zápisu společnosti s r. o. námitky, omezovaly. Avšak okolnost, že toto nařízení spočívá právě na zmocňovacím zákoně č. 337/20, jehož intencí jest chrániti hospodářské zájmy proti všem poruchám, jež by poválečné poměry mohly způsobiti, jakož i faktum, že § 2. nař. výslovně mluví o době »mimořádných poměrů, které byly způsobeny v podnikání hospodářském válkou a přechodem z válečného do mírového hospodářství«, dokazují, že účelem i tohoto nařízení jest chrániti veř. zájem. Ochrana spočívá právě v tom, že může býti bráněno eventuelnímu soukromopodnikatelskému činění, které by tento veř. zájem mohlo ohroziti. Zda určité podnikání tento nebezpečný účinek míti může či nikoliv, není otázkou právní, nýbrž pouhou otázkou skutkovou.
Tím jest však i vymezena kogniční činnost nss-u při posuzování nař. rozhodnutí, t. j. správnosti stanoviska, jež min. zaujalo v ohledu přípustnosti určité společnosti.
Své zamítavé stanovisko odůvodnil žal. úřad tím, že vzhledem k tomu, že tuzemská potřeba jest výrobky již existujících podniků toho druhu dostatečně kryta, není zřízení dalšího podniku národohospodářsky odůvodněno. Z tohoto odůvodnění plyne, že žal. úřad má obavu, že by trh výrobky již existujících podniků saturovaný byl výrobky nové společnosti zaplaven, v důsledku čehož by mohla nastati krise celého tohoto odvětví. To se však dle názoru žal. úřadu příčí veř. zájmu, ochraně jeho svěřenému a nss nemohl shledati, že by tento úsudek byl nelogickým.
Z toho, že tuzemská potřeba jest výrobky již existujících podniků toho druhu dostatečně kryta, mohl žal. úřad, na základě své úřední znalosti vycházeti a nemohl proto jeho výrok s hlediska § 6 zák. o ss býti uznán vadným neb nedostatečně podloženým.

Citace:

č. 6886. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 478-479.