NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 1

Č. 5253.

Učitelstvo. — Administrativní řízení: * Jmenování definitivním učitelem bez určení služebního místa po rozumu zákona č. 306/1920 provedené zem. škol. radou je rozhodnutím podléhajícím instančnímu pořadí po rozumu zákonů o dozoru ke školám.
(Nález ze dne 30. prosince 1925 č. 23658.)
Prejudikatura: Boh. 300, 1349, 3200 adm.
Věc: Anna G. ve V. (adv. Dr. B. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty (za zúč. mor. zv adv. Dr. V. Freisler z Brna) o zrušené ustanovení definitivní učitelkou ad personam, spojené s přeložením na dovolenou s čekatelným a o příkaz vrátiti přijaté požitky.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Bývalá výpomocná učitelka na II. obecné škole chlapecké ve V. Anna G. byla po zrušení jedné třídy této školy výnosem ošr-y v M. z 27. února 1919 vyvázána ze služby. K její stížnosti proti tomu podané jmenovala ji zšr mor. výnosem ze 7. října 1920 přes protest horního a hutního těžířstva ve V. jakožto vydržovatele školy podle II. článku §u 4 zák. z 9. dubna 1920 č. 306 Sb. i podle §u 37 zák. z 23. května 1919 č. 274 Sb. definitivní učitelkou bez určení služebního místa s právní působností ode dne 1. listopadu 1918, a to tím způsobem, že — pokud se dotýče zařazení a platového postupu — jest vycházeti z toho, jakoby byla dosáhla přiznávané výhody již dnem 15. listopadu 1916. Jmenovanou sluší však pokládati ode dne 1. března 1919 počínajíc za přeloženou do stavu dovolené s čekatelným. Ode dne 1. března 1919 přísluší jí čekatelné, a to do dne 31. prosince 1919 z pokladny státní. — Tento výnos podle spisů dodán byl toliko Anně G., nikoli hornímu a hutnímu těžířstvu ve V. Později bylo výnosem ošv-u z 1. června 1922 hornímu a hutnímu těžířstvu ve V. uloženo, aby dnem 1. ledna 1920 počínajíc vyplácelo čekatelné Anny G. ze své pokladny. Proti tomuto opatření podalo ředitelství těžířstva rekurs, v němž kromě uplatňovaných právních nároků uvedlo i, že Anna G. jest od času svého vyvázání ze služby školské úřednicí těžířstva.
Žádost, kterou za tohoto stavu podala Anna G. a jíž se domáhala, aby jí, přihlížejíc k vyslovenému zatím právnímu názoru nss-u, že přeložení učitele do stavu dovolené s čekatelným jest nezákonno, byly doplaceny plné požitky aktivní, zamítla zšr výnosem ze 7. listopadu 1923, ježto žadatelka přijetím def. místa úřednického při těžířstvu vel V. zřekla se svého místa učitelského, pokud se týče ze školní služby vystoupila a že tudíž čekatelné ode dne 1. ledna 1920 neprávem pobírala.
I byla jí tato suma předepsána k náhradě. Názor svůj, že Anna G. přijetím řečeného úřednického místa vystoupila ze služby školní, zšr podrobně odůvodnila a doložila, že uvedeným rozhodnutím stává se bezpředmětným rekurs hor. a hut. těžířstva, vznesený, jak svrchu uvedeno, do opatření, jímž mu bylo uloženo placení čekatelného Anny G.
Proti tomuto rozhodnutí podala Anna G. rekurs, v němž potírá právní názor zemské rady školní, jakoby přijetím úřednického místa v těžířstvu byla pozbyla místa ve službě učitelské, z čehož dovozuje, že požitky učitelky byly jí zastaveny neprávem. Min. škol., než rozhodlo o tomto rekursu, nařídilo, aby výnos zšr-y ze 7. října 1920, jímž Anna G. byla ustanovena definitivní učitelkou, byl dodatečně doručen hornímu a hutnímu těžířstvu ve V., jakožto platiteli požitků Anny G. A když ředitelství těžířstva podalo proti výnosu tomu rekurs, rozhodlo min. nař. rozhodnutím o rekursu st-lky a zároveň o rekursu těžířstva takto: »K rekursu horního a hutního těžířstva ve V. z výnosu zšr-y mor. ze 7. října 1920 zrušuje se v odpor vzaté rozhodnutí jakožto nezákonné, ježto ani z článku II a §u 37 zákona č. 274/19 ani ze zákona č. 306/20, který nabyl účinnosti dne 1. září 1919, tedy v době, kdy st-lka nebyla již ve školní službě, nelze dovoditi, že st-lka nabyla nároku na jmenování definitivní bez určení místa a že nemohla býti koncem února 1919 školní služby zproštěna (srovnej nál. nss-u Boh. 3200 adm.). Vzhledem k tomuto právnímu stavu zamítá min. škol. rekurs Anny G. z výnosu zšr-y ze 7. listopadu 1923, jakož zákonem neodůvodněný, přihlížejíc k tomu, že v nařízeném vrácení přeplatků nelze spatřovati porušení platných zákonných předpisů, upravujících právní poměry učitelské, ježto st-lka neměla ode dne 1. března 1919, kdy byla pravoplatně vyvázána ze školní služby, nároku na další výplatu služebních požitků, ani porušení nabytého práva st-lčina, poněvadž rozhodnutí o jejím jmenování definitivní učitelkou bez určení místa, jehož důsledkem bylo její přeložení na dovolenou s čekatelným, nenabylo právní moci.«
Nss rozhoduje o stížnosti do tohoto rozhodnutí podané, řídil se těmito úvahami:
Stížnost namítá, že především žal. úřad neprávem prohlásil výnos zšr-y ze 7. října 1920, jímž st-lka byla jmenována definitivní učitelkou, k odvolání horního a hutního těžířstva ve V. pro nezákonnost za zrušený, poněvadž jmenování to vešlo v právní moc a nemohlo tedy býti dodatečně zrušeno a to ani tehdy, kdyby výrok ten byl nezákonný. Dekret tento již tím vůči st-lce nabyl moci práva, že jí byl doručen. Jmenovaná z něho tím nabyla veškerých práv s jmenováním spojených a jmenování to už nemůže býti odvoláno (srovnej nálezy nss-u Boh. 300, 1349, 3200 adm. a nál. rak. ss-u z 15. dubna 1915 č. 2608), i nemůže čtyři roky po té dekret býti zrušen k rekursu horního a hutního těžířstva. Spor ve příčině povinnosti těžířstva, jakožto vydržovatele školy, poskytovati stěžující si učitelce plat, mohl by se za tohoto stavu věci dle názoru stížnosti týkati jen otázky, zdali mají býti požitky placeny těžířstvem z prostředků dotované jím pokladny školního okresu, či z pensijního fondu učitelského od zemské školní rady, a též případně rozhodnutí by se mohlo dotýkati jen úpravy této otázky. Dále vytýká stížnost, že tím padá také výrok, že odnímají se st-lce ode dne 1. března 1920, kdy jakožto výpomocná učitelka byla vyvázána ze služby, její služební požitky, neboť tento výrok o odnětí požitků jest založen jedině na předpokladu, že st-lka nestala se definitivní, resp. že výnos ze dne 7. října 1920, jímž byla za definitivní ustanovena, jest zrušen.
Jiných námitek písemná stížnost nevznáší. — — —
Stížnost dovozuje neodvolatelnost jmenovacího aktu vůči st-lce již a jedině za té okolnosti, že jí byl před několika roky doručen výnos zšr-y, jímž byla jmenována (jmenovací dekret), proti němuž nevznesla opravného prostředku. Při tom však zřejmě přehlíží, že nejde o jmenovací akt, jímž stát dosazuje někoho ve službě státní a přiznává mu plat ze svých prostředků vlastních, nýbrž že jde o jmenovací akt státního úřadu školního, při němž zároveň uvaluje se na osobnost od státu odlišnou, totiž vydržovatele školy, i co do osobních nákladů, povinnost poskytnouti jmenované a v daném případě zároveň na dovolenou s čekatelným přeložené osobě plat z tohoto aktu resultující, t. j. čekatelné. V daném případě jde o jmenování, na něž přesně vymezený nárok poskytuje II. článek zákona z 9. dubna 1920 č. 306 Sb. Proti positivnímu nároku kompetenta na jmenování z důvodu, že jsou tu dány zákonné předpoklady jmenování, staví se negativní nárok vydržovatele, aby nebyl příslušný učitel jmenován definitivním, nejsou-li splněny zákonné podmínky jmenování. Proto uvedený úřední akt, třebas byl i oděn ve formu dekretu jmenovacího, jest rozhodnutím o protichůdných nárocích stran. Toho musí si býti vědoma i osoba, které se dostává jmenovacího dekretu takovéhoto způsobu. Protizákonným jmenováním učitele, jenž neměl vůbec aneb neměl ještě nárok na jmenování, zasahuje pak úřad do práv toho, jenž v důsledku jmenování stává se platitelem, a to zcela stejným způsobem, jakoby zasáhl do práv toho, koho odepřel jmenovati, ač mu příslušel na jmenování nárok. Stranou ve věci jest tedy nejen osoba jmenovaná, resp. jmenování určitého obsahu se domáhající, nýbrž i t. zv. platitel ve smyslu svrchu vymezeném. Zákon 306/1920 nepodává ani kompetenčních ani jiných procesních předpisů ve příčině jmenování učitele definitivním bez určení služebního místa. Je-li tu tedy — jako v daném případu — zcela formální rozhodnutí zšr-y, uskutečňující ono jmenování, je zřejmo, že toto rozhodnutí jako každé jiné rozhodnutí zšr-y, podle všeobecného předpisu posledního odstavce §u 40 mor. zák. zem. o dozoru ke školám z 12. ledna 1870 č. 3 z. z. ve znění zák. z 27. listopadu 1905 č. 4 téhož z. z. z roku 1906 může býti kýmkoli, kdo jím byl dotčen ve svých právech, vzato v odpor rekursem, o němž pak příslušní rozhodovati min. škol. Proto také tento jmenovací akt může nabýti nezměnitelné působnosti, jen vešel-li v právní moc jak vůči tomu, kdo uplatňoval nárok na jmenování, tak vůči tomu, jenž má nésti ze svého finanční důsledky z jmenování. Jest tudíž mylným náhled stížnosti, jako by za daného stavu jmenovaný nabýval neodvolatelných práv z jmenovacího aktu zšr-y již tím, že tento akt vešel vůči němu ve formální moc právní. Uvedený jmenovací akt zšr-y, přesněji řečeno její výrok, kterýmž rozhodla ve věci, mohl by pokládán býti za výrok vešlý ve formální právní moc jen tehdy, kdyby ani vydržovatel nebyl ho vzal v odpor rekursem na ministerstvo.
Ani z prejudikátů, na které se st-lka ve své stížnosti výslovně odvolává, nelze ve skutečnost zcela ničeho pro její stanovisko a proti stanovisku úřadu odvoditi. Tak nález vídeňského ss-u z 15. dubna 1915 č. 2608 Budw. A 10850 týká se jen provisoria placení v důsledku jmenovacího dekretu, když vypsání konkursu na místo učitelské bylo správním soudem zrušeno pro nezákonnost; platitel nemůže odepříti plat jmenovanému již z důvodu kasatorního nálezu ss-u a od času jeho vydání, nýbrž musí vyčkati obsahu nového rozhodnutí v cestě administrativní. Nález tohoto nss-u Boh. 300 adm. týká se jen úředníků státních a nad to bylo jím jen po negativní stránce vysloveno, že před doručením jmenovacího dekretu jmenovanému nelze mluviti o porušení jeho práv, bylo-li rozhodnutí úřadu, jmenování obsahující, odvoláno. Nález Boh. 1349 adm. týká se sice učitelů národních škol, avšak vyslovuje se jen o definitivním jmenování obsazením určitého uprázdněného místa v cestě konkursu, při čemž nález ten praví, že jmenovaný nabývá práv z jmenování teprv doručením dekretu. V dalším stížností dovolávaném nálezu Boh. 3200 adm. není vůbec nic obsaženo, co by mohlo míti význam pro otázku tuto spornou. Posléze z nálezu ze dne 30. května 1924 č. 9599 plyne právě — zcela proti názoru stížnosti —, že jmenování učitele definitivním ad personam po rozumu zákona 306/1920 jest aktem nezměnitelným teprv, nastala-li jeho formální právní moc i vůči vydržovateli. Pravíť tento nález do slova: »Z tohoto znění je zřejmo, že mor. zv ani v uvedených svých rekursech proti provedenému jmenování učitelky N. N. definitivní učitelkou ad personam (čl. II § 4 zákona 306/1920 a § 37 zákona 274/1919) ..... se neobracel .... a brojil jen proti dalším opatřením, která zšr učinila důsledkem onoho jmenování. Po té stránce ...... zmeškal tedy zv postup instanční, jmenování to, jsouc provedeno kompetentním činitelem, nabylo i vůči němu, třeba by snad neodpovídalo zákonu, právní moci a nemůže zv vzhledem k §u 5 zák. o ss teprve nyní ve stížnosti na nss jmenování ono naříkati.«
Stížnost tedy neprávem spatřuje zákonnou překážku zrušení aktu, jímž st-lka byla jmenována definitivní ad personam v udánlivé právní moci tohoto aktu zšr-y, neboť včasným podáním vydržovatelčina rekursu — že by byl opožděným býval, stížnost netvrdí — bylo vloženo konečné rozhodnutí do rukou žal. úřadu, jakožto instance rekursní; nelze proto mluviti o nastalé právní moci jmenovacího výroku zšr-y, žal. úřad mohl tedy po právu k rekursu vydržovatele zrušiti akt, jímž st-lka byla ustanovena definitivní učitelkou ad personam.
Jelikož konečně stížnost proti tomu, že st-lce odnímají se zpětně její požitky jako učitelky bez určení služebního místa, samostatných námitek neformuluje, jest stížnost, jak pokud jde o zrušení st-lčina jmenování, tak pokud jde o odnětí požitků bezdůvodná a slušelo ji proto zamítnouti.

Citace:

Č. 5253. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 763-766.