NPD documents search: Boh. adm., 2 (1920)

Č. 315.

Honební právo (Čechy): 1. * Výrok, kterým okresní výbor béře na vědomí usnesení honebního výboru o pronájmu společenské honitby, jest výrokem právní moci schopným. — 2. Nezákonnost správního rozhodnutí neb opatření nemaří jeho právní moc, nebylo-li jí čeleno zákonnými prostředky opravnými. — 3. * Honební výbor jest oprávněn spravovati záležitosti honebního společenstva, dokud není výboru nového. (Nález ze dne 28. ledna 1920 č. 548.)
Věc: Honební výbor v Bavoryni proti zemskému správnímu výboru v Praze stran pronájmu společenské honitby v Bavoryni.
Výrok: Stížnost zamítá se jako bezdůvodná.
Důvody: Honební výbor v Bavoryni usnesl se dne 17. a 19. listopadu 1918 znovu pronajmouti společenstevní honitbu na dobu od 1. února 1920 do 1926.
K podání F. Kozlera, jemuž r. 1916 byla honitba tato pronajmuta, a to dle jeho tvrzení do r. 1922, zrušil okresní výbor uvedené usnesení honebního výboru a vyslovil zároveň, že nájemní poměr mezi F. Kozlerem a honebním výborem (správně společenstvem) trvá až do 31. ledna 1922.
Toto své rozhodnutí odůvodnil okresní výbor v podstatě v ten smysl, že honební výbor usnesl se dne 9. března 1916 honitbu propachtovati F. Kozlerovi, a že tento pronájem byl usnesením okresního výboru ze dne 4. dubna 1916 vzat na vědomí a nabyl právní moci.
Právě dotčeným usnesením okresního výboru »vzal okresní výbor na vědomí, že honitba bavoryňská byla Frant. Kozlerovi z volné ruky pronajata na období 1916—1922 za roční nájemné 20 K«.
Na rozhodnutí okresního výboru, jímž nový pronájem honitby byl zrušen, stěžoval si honební výbor k zemskému správnímu výboru namítaje, že usnesení honebního výboru z 9. března 1916 není platné, poněvadž honební výbor jednal o věci již po uplynutí svého zákonného období funkčního a že usnesení jeho nad to nestalo se ve schůzi řádně svolané.
Naříkaným rozhodnutím zachoval zemský správní výbor výrok okresního výboru v platnosti z důvodů okresním výborem uvedených a podotknul k tomu toliko, že honební výbor je oprávněn konati svůj úřad i po uplynutí funkčního období až do volby výboru nového a že pronájem z volné ruky nemusí býti předem vyhlašován.
Do tohoto rozhodnutí podal honební výbor stížnost k tomuto soudu, vytýkaje jak vadnost a zmatečnost řízení, tak i nezákonnost.
»Vadnost a zmatečnost řízení« spatřuje stížnost v tom, že ve schůzi honebního výboru konané dne 9. března 1916 nebyl přítomen dostatečný počet členů, že honební výbor jednal o věci po uplynutí svého období funkčního a že v usnesení svém opomenul určiti dobu nájmu, jakož i že okresní výbor nebyl oprávněn dobu tuto stanoviti svémocně. Nezákonnost shledává pak stížnost v tom, že pronájem honitby z volné ruky je přípustný jen tehdy, když nelze očekávati lepší výsledek dražby, čehož však v daném případě při pachtovní činži 20 K ročně zřejmě nebylo, a dále v tom, že okresní výbor nepřípustným způsobem doplnil usnesení honebního výboru ustanovením doby nájemní na plné šestiletí.
Ježto námitky tyto jsou vesměs namířeny toliko proti usnesení okresního výboru ze dne 4. dubna 1916, kterým bylo usnesení honebního výboru ze dne 9. března 1916 o pronájmu honitby vzato na vědomí, kdežto předmětem stížnosti jest rozhodnutí zemského správního výboru, jímž tento potvrdil zrušení nového pronájmu z toho důvodu, že řečené usnesení okresního výboru ze dne 4. dubna 1916 nabylo právní moci, nemohl nejvyšší správní soud rozuměti námitkám jinak, nežli že stížnost vytýkajíc nezákonnost a zmatečnost tohoto usnesení, chce tím popříti jeho právní moc.
Úkolem nejvyššího správního soudu bylo tedy jen zkoumati, zdali vady stížností vytýkané jsou s to, aby řečené usnesení učinily právní mocí neschopným.
Ježto však pouhá nezákonnost správního rozhodnutí neb opatření, kterou jest nutno uplatňovati zákonnými prostředky opravnými, právní moci úředního aktu nemaří, slušelo pominouti ony vytýkané vady, jež by mohly činiti pochybnou toliko zákonnost řečeného usnesení. Sem spadá výtka, že okresní výbor vzal svým usnesením na vědomí usnesení honebního výboru dle mínění stížnosti nezákonné, a to proto, že pronájem honitby z volné ruky za daných okolností zákonu se příčil, jakož i proto, že honební výbor opomenul stanoviti dobu nájemní.
Další dvě výtky popírají právní existenci usnesení honebního výboru z 9. března 1916, v kterémžto nedostatku stížnost patrně shledává důvod zmatečnosti usnesení výboru okresního, jímž vzato bylo na vědomí usnesení honebního výboru o pronájmu honitby.
Prvou z těchto výtek, dle níž dotčené usnesení honebního výboru nebylo učiněno povolaným honebním výborem, nýbrž toliko dvěma ze čtyř jeho členů, nemohl se však správní soud vůbec zabývati. Neboť žalovaný úřad, posuzuje otázku, zdali na usnesení honebního výboru účastnil se dostatečný počet členů, vycházel ze skutkového předpokladu, že honební výbor bavoryňský čítá toliko tři členy a na tomto základě posoudil otázku, stačí-li součinnost dvou členů, aby vzniklo platné usnesení. Tento předpoklad úřadu byl stěžovatelům již v důvodech rozhodnutí okresního výboru, naříkaným rozhodnutím potvrzeného, sdělen a nebyl od nich v řízení správním popřen. Tvrdí-li tedy stěžovatelé teprve ve stížnosti k tomuto soudu podané, že honební výbor bavoryňský čítal v dotyčném období čtyři členy, jest to skutková novota, k níž přihlížeti brání správnímu soudu ustanovení § 6, odst. 1 zákona o správním soudě.
Také dle druhé z obou výtek právě probíraných nebylo usnesení o pronájmu honitby učiněno orgánem povolaným ke správě honitby společenstevní, a to prý proto, že stalo se v době, kdy zákonné funkční období honebního výboru již uplynulo. Výtka tato spočívá však na mylném náhledu právním. Honební zákon pro Čechy (§ 8) nařizuje sice, že výbor honební volí se na dobu šesti let, nemá však žádného ustanovení o tom, komu náleží spravovati společenstevní honitbu v době, kdy zákonné funkční období výboru honebního již uplynulo, nový výbor honební však dosud zřízen není. Leč uváží-li se, že výbor honební jest dle zákona jediným orgánem, jímž honební společenstvo může jednati a své právo myslivosti spravovati (§§ 8, 12 zákona), uváží-li se dále, že zákon správu myslivosti, zejména však správu společenstevní honitby, zřejmě označil za věc zájmu veřejného se dotýkající, postaviv ji pod úřední dohled okresního výboru (§ 23 zák.) a uváží-li se konečně, že pro určitá opatření správní (pronájem honitby společenstevní) stanoveny jsou zcela přesné termíny kalendářní (§ 15 zák.), nutno dospěli k závěru, že po zákonu nemá společenstvo honební nikdy postrádati orgánu, jenž jediný může společenstvo ve všech jeho právních vztazích zastupovati, správu honitby dle zákona obstarávati a dozorčí rozkazy okresního výboru přijímati, z čehož zase nutně plyne, že výbor honební má po zákonu ve své funkci setrvati po tak dlouho, dokud není nového zákonného orgánu, tedy po tak dlouho, dokud nový výbor honební zřízen nebyl, byť snad zatím uplynulo zákonné funkční období dosavadního výboru honebního. Vytýká-li tedy stížnost toliko, že honební výbor bavoryňský učinil sporné usnesení o pronájmu honitby Frant. Kozlerovi až po uplynutí svého šestiletého období funkčního, avšak před zřízením honebního výboru nového, nejde tu o vadu, která by toto usnesení činila neplatným, a odpadá tudiž i otázka, zdali tato, pouze domnělá vada mohla by zmařiti právní moc usnesení výboru okresního, jímž tento, vykonávaje svou moc dozorčí, vzal usnesení výboru honebního na vědomí.
Zbývá tedy jen ještě námitka, že okresní výbor svým výrokem dozorčím o své újmě doplnil kusé usnesení výboru honebního, stanoviv dobu nájemní, o které se prý výbor honební opominul usnésti.
V té příčině jde však ze spisů na jevo, že okresní výbor, prve nežli o věci učinil usnesení, vyzval výbor honební, aby na příští zákonné období učinil o honitbě náležité opatření. K výzvě této podal pak honební výbor zprávu, že usnesl se pronajati honitbu z volné ruky Františku Kozlerovi.
Když tedy okresní výbor na základě zprávy této v souvislosti s dotčenou výzvou, k níž zpráva honebního výboru byla odpovědí, konstatoval, že společenstevní honitba byla pronajata na zákonné (šestileté) období a vzal-li toto opatření na vědomí, nevybočil za řečeného předpokladu nikterak z moci dozorčí zákonem jemu svěřené, pročež není ani třeba obírati se otázkou, zdali výrok dozorčí jest neschopen nabýti právní moci proto, že byly jím překročeny zákonné hranice moci dozorčí. Pokud však bylo by lze vytýkati, že výbor okresní opomenul řádně zjistiti obsah usnesení výboru honebního, kteréž svým výrokem vzal na vědomí, mohl a měl výbor honební nedostatek tento uplatniti v zákonné lhůtě řádným prostředkem opravným (§ 77 zák. o okres. zastup.), nemůže však činiti tak teprve ve stížnosti k tomuto soudu podané (§§ 5 a 21 zákona o správním soudě).
Není tedy žádná z výtek stížnosti s to, aby zvrátila úsudek žalovaného úřadu, jímž usnesení okresního výboru ze dne 4. dubna 1916 byla přiznána právní moc.
Poněvadž pak naříkané rozhodnutí netrpí ani žádnou vadou, k níž by snad z úřední povinnosti hleděti bylo, kdežto meritorní obsah jeho, jímž zrušení nového pronájmu honitby z důvodu právní moci dotčeného usnesení okresního výboru bylo potvrzeno, zákonu nijak se nepříčí, slušelo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou, čímž arci není nijak dotčen soukromoprávní poměr mezi honebním společenstvem a Frant. Kozlerem založený nájemní smlouvou, jejíž obsah a právní účinky pro strany smluvní příslušelo by posouditi toliko řádnému soudu.

Citace:

č. 315. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství, 1921, svazek/ročník 2, s. 114-117.