NPD documents search: Boh. adm., 13 (1931), sv. 1

Č. 9609.

Bytová péče. — Řízení před nss-em:* Státní zaměstnanec, v jehož prospěch byl zajištěn byt podle zák. č. 118/28, není legitimován stěžovati si k nss proti rozhodnutí úřadu, kterým bylo odepřeno provésti zajišťovací nález.
(Nález ze dne 19. ledna 1932 č. 525.)
Věc: Dr. Ludvík K. v T. proti okresnímu úřadu v Teplicích-Šanově o exekuci v záležitosti bytové.
Výrok: Stížnost se odmítá pro nepřípustnost.
Důvody: Výměrem z 10. července 1926 zajistila osp v Teplicích- Šanově k žádosti ředitelství tamnějšího státního gymnasia na základě § 13 zák. č. 225/22, zák. č. 87/23 ve znění zák. č. 296/24 v domě Jana St. v T. byt o 4 pokojích s příslušenstvím, jenž se uprázdnil služebním přeložením okresního soudce Dra Romana J. do obce jiné, pro gymnasiálního profesora Dra Ludvíka K. Rozhodnutím z 25. listopadu 1926 nevyhověla zsp v Praze odvolání spolumajitelů domu Jana a Anny St. ze zajišťovacího výměru toho, ježto uplatňované námitky, že totiž nájemcem bytu nebyl Dr. Roman J., nýbrž jeho manželka, a že převážná část bytu sloužila nájemkyni k provozování živnosti dámského krejčovství, nejsou zákonem odůvodněny. Rozhodnutí to nabylo právní moci.
Na několikeré zakročení prof. Dra K., aby zajišťovací příkaz byl exekučně proveden, vydal okresní úřad v Teplicích-Šanově dne 11. června 1929 proti Terezii Th., na kterou dům onen mezitím přešel, a když vyšlo najevo, že i ona dům zcizila, proti nové majitelce domu Marii F. dne 30. srpna 1929 exekuční příkaz, kterým tato byla ve smyslu § 96 vl. nař. č. 8/28 vyzvána, aby zajištěný byt do 15. září 1929 profesoru Dru K. odevzdala.
Námitkami bránila se vlastnice domu exekučnímu příkazu, namítajíc v podstatě, že zajištění pro nedostatek výslovného ustanovení zákona nelze provésti proti nástupcům v držbě domu, v němž je zajištěný byt, ježto tomu brání i důvěra ve veřejnost pozemkových knih, v nichž se zajištění ani nepoznamenává. V dalších vývodech brojila vlastnice domu proti zajišťovacímu příkazu, uplatňujíc, že zajištění odporuje zákonu, ježto byl zajištěn byt, jehož nájemníkem dne 19. srpna 1922 nebyl státní zaměstnanec, nýbrž jeho manželka, byt sloužil hlavně k provozování živnosti, a státní zaměstnanec, v jehož prospěch byl byt zajištěn, má v T. vyhovující byt. Dále uplatňováno, že zajištění zaniklo, ježto přikázaný nájemník neprokázal, že v 5denní lhůtě zákonem stanovené tehdejším spoluvlastníkům domu manželům St. osobně oznámil, že byt přijímá, konečně že nynější vlastnice domu bytu nutně potřebuje pro sebe, ježto dům koupila jen za předpokladu, že ze zajištěného bytu zřídí byty pro lázeňské hosty.
Nař. rozhodnutím nevyhověl okresní úřad v Teplicích-Šanově žádosti profesora Dra Ludvíka K. za exekuční provedení zajišťovacího pravoplatného výměru z 10. července 1926, ježto námitky podané nynější vlastnicí domu proti exekučnímu příkazu z 30. srpna 1929 byly shledány odůvodněnými (§ 96 posl. odst. vl. nař. č. 8/28), poněvadž exekuční titul a tím i exekuční příkaz z 30. srpna 1929 pozbyly platnosti. V důvodech v podstatě uvedeno, že šetřením bylo zjištěno, že profesor Dr. K. nevyhověl povinnosti jemu uložené § 13 odst. 3 zák. č. 225/22, a neoznámil sám oběma spolumajitelům domu do 6. října 1926, že byt přijímá; neboť dopis z 2. srpna 1926, kterým se prý tak stalo, byl psán manželkou a tato se nevykázala plnou mocí profesora K., aby jménem jeho prohlášení to učinila. Dále nebylo prokázáno, že dopis ten byl Janu St. do vlastních rukou doručen, nebo že mu bylo jinak profesorem K. sděleno, že byt přijímá. Rozhodnutí to opatřil okresní úřad poučením, že z výměru toho nelze se podle § 126 vl. nař. č. 8/1928 dále odvolati.
Rozhoduje o stížnosti, musil nss předem z moci úřední zkoumati, je-li st-1 vůbec legitimován, domáhati se ve stížnosti zrušení nař. výměru, a dospěl k zápornému zodpovědění této otázky z těchto úvah:
Podle § 9 zák. č. 118/28 může okresní úřad, v jehož obvodu se uprázdní byt, obývaný aspoň ode dne 19. srpna 1922 státním zaměstnancem, tím, že tento zaměstnanec byl přeložen do jiné obce, zajistiti tento byt pro jiného státního zaměstnance. Byl-li byt zajištěn, je vlastník domu podle § 10 povinen, pronajmouti jej ode dne, kterého se zruší nájemní smlouva, a není-li tu nájemní smlouvy, ode dne, kdy se byt uprázdní, státnímu zaměstnanci, kterého mu označí úřad, který byt zajistil. Zajištění bytu zaniká, jak se ustanovuje v § 11, neoznačí-li úřad vlastníkovi domu ještě před počátkem výpovědní lhůty, následující po pravoplatném zajištění, státního zaměstnance, kterému byt musí býti pronajat, nebo neoznámí-li mu označený státní zaměstnanec nejpozději pátého dne této výpovědní lhůty, že byt přijímá.
Z těchto ustanovení zákona o mimořádných opatřeních bytové péče č. 118/28, jež jsou v podstatě totožná s ustanovením § 13 zák. č. 225/22 ve znění zák. č. 87/23, a jejichž účelem je, zaručiti nerušený chod státní správy, je zřejmo, že zajištění bytu pro státní zaměstnance, jakož i označení státního zaměstnance, jemuž zajištěný byt musí býti pronajat, je pouze právem státu, nikoli právem státního úředníka, v jehož zájmu se snad v konkrétním případě byt zajišťuje. Proto zákon nepřiznává státnímu úředníku, v jehož zájmu se byt zajišťuje, vůbec vlivu na provedení řízení zajišťovacího, neuznávaje ho za stranu procesní.
Nemá-li však podle toho státní zaměstnanec, v jehož zájmu se byt zajišťuje, v řízení zajišťovacím postavení strany, lze mu tím méně přiznati právo, aby jako strana vystupoval v řízení, ve kterém jde o provedení zajišťovacího nálezu, který nabyl právní moci. Plyne již z povahy věci, že — není-li výslovného zákonného ustanovení opačného — osoby, jimž nepřísluší postavení strany v řízení nalézacím, nemohou se účastniti jako strana ani řízeni exekučního. Ježto pak výslovného ustanovení, z něhož by bylo možno dovoditi právní nárok státního zaměstnance na výkon pravoplatného nálezu zajišťovacího — a to ani, když jde o státního zaměstnance, který byl označen vlastníku domu jako vnucený nájemník — cit. zákon o mimořádných opatřeních bytové péče nemá, sluší míti za to, že státní zaměstnanec, a to ani ve zmíněném případě, není procesní stranou v řízení, směřujícím k provedení pravoplatného příkazu zajišťovacího.
Z těchto úvah plyne, že st-1 jako státní zaměstnanec, pro nějž byl v domě čp. . . . v T. zajištěn byt, nebyl vůbec legitimován, aby se domáhal exekučního provedení zajišťovacího příkazu z 15. června 1926, tím méně lze mu přiznati legitimaci ke stížnosti proti nař. rozhodnutí k tomuto soudu.

Citace:

Čís. 15636. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 609-610.