Čís. 4332.

Není neplatnou smlouva, jíž bez usedlosti zcizuje se spoluvlastnické právo k nemovitosti, jejíž spoluvlastnictví dle pozemkové knihy spo- jeno jest s vlastnictvím určitých usedlostí. Ve sporu o splnění takovéto smlouvy nelze zabývati se otázkou, jakým způsobem lze opatřiti si souhlas vlastníků ostatních spoluoprávněných usedlostí.
(Rozh. ze dne 4. listopadu 1924, Rv II 557/24.)
Žalovaní prodali žalobci svůj spoluvlastnický podíl 4/174 ku palírně čís. 5 v T. a, ježto se zdráhali smlouvu splniti, domáhal se žalobce splnění žalobou, jíž procesní soud prvé stolice vyhověl, kdežto odvolací soud žalobu zamítl. Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a uložil mu, by v projednáváni věci pokračoval a znovu rozhodl.
Důvody:
Dovolání uplatňuje dovolací důvody nesprávného ocenění důkazů a nesprávného posouzení právního. Soud prvý pokládá reální právo spoluvlastnické k hostinci č. 50 ve V. za přenesitelné bez ohledu na to, zda nabyvatel stane se i vlastníkem oprávněné reality. Vyvozuje to z toho, že v původní smlouvě kupní, kterou byl poměr spoluvlastnický založen, bylo sice ustanoveno, že spoluvlastnické podíly budou patřiti jen držitelům určitých realit, že však z ní nelze ještě na nepřenosnost spoluvlastnictví usuzovati. §u 485 obč. zák. nelze užíti na sporný případ prý proto, že nejedná se o právo vázané, singularistické, nýbrž o obyčejné spoluvlastnictví, kde jména spoluvlastníků nejsou uvedena výslovně, nýbrž označením reality. Naproti tomu soud odvolací pokládá spoluvlastnictví za vázané na držbu reality a vyvozuje to rovněž z oné smlouvy kupní; míní, že nepřenositelnosti podílnictví nelze nahraditi výrokem soudním, ten že je možným jen ohledně dílnosti a její vhodnosti, prodej podílu bez reality je prý svémocným a brání mu i zadluženost reality podílnické. Dovolatel zastává pak názor, že spoluvlastnictví k hostinci není spojeno s realitou nerozlučně, protože knihovní zápis spoluvlastnictví pro držitele realit má význam jen pro dočasné označení spoluvlastníka; smlouva kupní, jíž bylo spoluvlastnictví držitelů realit stanoveno, váže jen původní smluvníky, nikoli nástupce v držbě, jimiž jsou prodatelé, a proto není prý oddělitelnost spoluvlastnictví od reality vázána na svolení většiny spoluvlastníků dle ustanovení smlouvy, jež váže jen původní smluvníky. Zadluženost nevadí prý proto, že prodatelé jsou povinni odevzdat podíl bez břemen. Kdyby podíl byl od reality neoddělitelný, nebylo by prý možno spoluvlastnictví zrušiti a to by se příčilo §u 831 obč. zák. a proto nelze na sporný případ užíti obdobně §u 485 obč. zák. V prvé řadě však nejedná se v tomto sporu o otázku zrušení spoluvlastnického poměru, nýbrž jen o to, zda je spoluvlastnictví založeno jako právo reální (vázané) a zda je vázanost ona odvolatelna. Proto odvolávání se na nález Nejvyššího soudu č. 1722 sbírky n. s. není případné, ježto tam řešena byla jen otázka zrušitelnosti spoluvlastnického poměru reálního. Otázky odvolatelnosti reální povahy práva zákon neřeší. V §u 826 obč. zák. se však vyslovuje zásada, že práva a povinnosti spoluvlastníků posuzovati jest dle základu, kterým byl poměr spoluvlastnický stanoven. Z toho i z nedostatku opačného zákonného práva lze vyvozovati, že i reálnost a vázanost práva může býti platně smlouvou stanovena. A tu jde z kupní smlouvy z 11. června 1867 na jevo, že tehdejší kupitelé hostince č. 50 ve V. — označení jako užší obec a držitelé jistých usedlostí, zamýšleli učiniti podíly spoluvlastnické právy reálními, stanovivše, že jen držitelé určitých realit budou spoluvlastníky a že spoluvlastnictví bude přecházeti s držbou reality. Jiná je však otázka, zda onu vázanost a reálnost spoluvlastnictví stanovili jako neodvolatelnou. Ale tu výkladem smlouvy kupní lze dojiti k názoru opačnému. V prvé řadě smlouva neobsahuje ustanovení, že by účastníci vzdali se navzájem práva, reálnost zrušiti, proto již mohli se usnésti, že reálnost bude zrušena. Usnesená a smluvená reálnost práva a tak stanovená povaha práva není nezadatelnou a proto již nelze brániti společníkům práva, aby smluvenou reálnost zrušili, právě tak jako ji smluvili. Také sama povaha nabytých oprávnění spoluvlastnických a založeného tak poměru spoluvlastníků navzájem nebrání tomu, aby se reálnost spoluvlastnictví nepokládala za odvolatelnou — jak tomu v případech singulárních oprávnění býti může. Vždyť hostinec neslouží k hospodaření na usedlosti podílnické, a zejména k lepšímu hospodářskému využití tak, že by přivzetím někoho jiného nežli spoluvlastníka nastala změna v oprávněnosti ostatních podílníků a že by tento ohled vadil tedy převodu podílu na osobu stojící mimo okruh vlastníků určitých usedlostí. Proto obdobné použití zásady §u 485 obč. zák. na případ sporný není odůvodněno. Není-li tedy zrušení reálnosti podílu vyloučeno doslovem smlouvy ani povahou právního poměru, jenž by svědčil opačné vůli stran při založení společenství, není zrušení reálnosti podílu právně nemožno. Právně nemožným není ani odbřemenění spoluvlastnického podílu, žádá-li žalobce převod podílu bez břemen. Nesprávný je však úsudek dovolatele, že spoluvlastnictví prodatelů k hostinci přestalo býti vázaným již proto, že oni nejsou původními smluvníky, a že je tedy úmluva o vázanosti neváže, nýbrž jen původní smluvní strany, súčastněné na kupní smlouvě ze dne 11. června 1867. Smlouva ovšem zavazuje jen strany smluvní. Ale původní smluvníci nemohli z nabytého spoluvlastnictví více práv převésti, nežli sami měli. Byl-li základní úmluvou stanoven určitý obsah spoluvlastnických oprávnění, jejich podmíněná vázanost, nemohou nástupci v držbě svémocně změniti své postavení právní ve společenstvu, mají vůči ostatním společníkům jen tolik práv, kolik měli předchůdci, a neměli-li tito práva, libovolně převésti spoluvlastnictví bez reality, nemohou ho míti ani nástupci. To plyne již z §u 826 obč. zák. Rozsah i obsah spoluvlastnických oprávnění byl stanoven základní smlouvou kupní pro všecky společníky, jak původní, tak i nástupce v držbě. Tak třebaže žalovaní nebyli vázaní smlouvou kupní z 11. června 1867 jako strana smluvní, přece působí pro ně smlouvou stanovená vázanost spoluvlastnictví, ježto ho nabyli jako již vázaného, tedy libovolně na kohokoliv nezcizitelného. Vždyť dokonce byla vázanost ona v knize pozemkové při hostinci č. 50 ve V. vyznačena na listě závad slovy »že užitky jen pro ony držitele usedlosti...« plynou. Není-li spoluvlastnický podíl prodatelů od reality absolutně neoddělitelným, není vyloučen vůbec z právního obchodu, není také splnění smlouvy kupní absolutně nemožno (§ 878 obč. zák.) aniž smlouva čelí proti zákonnému zákazu (§ 879 obč. zák.). Není tedy neplatna. Je-li platna, nutno ji splniti a jsou žalovaní prodatelé povinni k tomu. Netřeba se zabývati otázkou, zda je vázanost spoluvlastnictví odvolatelna usnesením většiny, či zda je potřebí k tomu svolení všech společníků. Stejně jako ona otázka není také předmětem tohoto sporu, jaký účinek bude míti, nebude-li onoho odvolání vázanosti podílu docíleno — a nastane-li zmar splnění případně smlouvy. Ježto však soud odvolací se svého stanoviska nezabýval se ostatními výtkami odvolání mimo nesprávné posouzení právní ohledně vázanosti spoluvlastnictví, zůstalo řízení odvolací kusým.

Citace:

č. 4332. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 560-563.