č. 4211.
Živnostenské právo: I. živnostenský úřad je oprávněn uložiti majiteli živnosti na základě § 74 živn. řádu, aby se postaral o odstranění stavebních závad v příčině místností pracovních, i když majitel živnosti není vlastníkem budovy. — II. Pracovní místnosti ve smyslu § 74 živn. řádu jest místnost, ve které pomocní pracovníci konají pravidelně nějaké zaměstnání s provozem živnosti spojené. —
(Nález ze dne 8. prosince 1924 č. 22224.)
Věc: Bedřich B. v L. proti ministerstvu obchodu stran příkazu dle § 74 ž. ř.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Výměrem osp-é ze 6. října 1921 bylo st-li přikázáno, aby dal bývalou jízdárnu, které používá jako kolny k živn. účelům a která je toho času pro svůj schátralý stav životu nebezpečná, upraviti v souhlasu s ustanovením stav. řádu.
Min. obch. nevyhovělo v postupu stolic nař. rozhodnutím odvolání st-lovu z těchto důvodů: Konaným šetřením a též vlastním doznáním rekurenta při pokusu obce vyvlastniti zmíněnou jízdárnu k účelům osvětovým bylo zjištěno, že rekurent této jízdárny používá jako skladiště pro ukládání sudů a vozů a jí nutně potřebuje k provozování své živnosti. Poněvadž jest tedy prokázáno, že zmíněná jízdárna tvoří součást provozovny, jest živn. úřad, nehledě k tomu, odpovídá-li provozovna původnímu schválení, kdykoliv oprávněn ve smyslu § 74 ž. ř. (dle znění upraveného zák. z 21. dubna 1913 č. 74 ř. z.) předepsati takové opatření, které uzná za nutné v zájmu ochrany života a zdraví dělníků«.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Žal. úřad opřel svůj výrok o § 74 živ. řádu ve znění zák. z 21. dubna 1913 č. 74 ř. z. Podle ustanovení toho jest každý majitel živnosti povinen, učiniti všechna opatření zdravotní a zříditi a udržovati všechna jinaká zařízeni, zvláště při pracovních místnostech, strojích a pracovním náčiní, kterých je při provozování jeho živnosti vzhledem k její povaze nebo způsobu provozovací místnosti potřebí na ochranu života a zdrávi pomocných pracovníků. Podle toho bylo zřejmě úmyslem zákonodárce, aby se při provozováni živnosti opatřily pracovní místnosti, stroje a pracovní náčiní, které by po každé stránce odpovídaly oné míře bezpečnosti, která je s to vyloučiti ohrožení života a zdraví pomocných pracovníků.
Z toho plyne jednak, že pracovní místností ve smyslu uvedeného ustanovení jest místnost, ve které konají pomocní pracovníci pravidelně nějaké zaměstnání s provozem živnosti spojené, jednak, že majitel živnosti jest zejména také povinen, aby udržoval pracovní místnosti ve stavu stavebně bezvadném a aby tedy odstranil i stavební závady, pokud by právě mohly ohroziti život nebo zdraví pomocných pracovníků.
Dohled k živnostem vykonává živn. úřad a přísluší tudíž tomuto úřadu nepochybně dbáti také o to, aby pracovní místnosti při živnostech odpovídaly i po stavební stránce bezpečnosti zdraví a života pomocných pracovníků, a naříditi, aby závady, které z tohoto hlediska shledá, byly odstrněny. Poněvadž pak povinnost § 74 živn. řádu stanovená stíhá majitele živnosti, jest úřad živn. oprávněn přikázati majiteli živnosti, aby se postaral i o odstranění stavebních závad a to i tehdy, když není vlastníkem budovy, v níž je místnost pracovní.
Nař. rozhodnutí spočívá na předpokladu, že bývalá jízdárna, o níž jde, tvoří součást živn. provozovny, že jest ve stavu schátralém, a že ochrana života a zdraví vyžaduje, aby dotčená místnost byla uvedena ve shodu s ustanoveními řádu stavebního, jež ovšem ani v nař. rozhodnutí, ani v rozhodnutích nižších' stolic nejsou blíže označena. Kdyby tyto předpoklady byly náležitě zjištěny, pak by nebylo ve smyslu toho, co uvedeno, pochybnosti, že žal. úřad byl jako úřad živn. podle § 74 živn. řádu oprávněn st-li, který nesporně živnost, o níž jde jako nájemce provozuje, vydati rozkaz nař. rozhodnutím v platnosti zachovaný.
Stížnost však popírá správnost dotčených předpokladů potud, že jednak tvrdí, že nejde o místnost pracovní, poněvadž bývalá jízdárna slouží výhradně za skladiště starých sudů a za kolnu na vozy, v níž se po celý čas nikdo nezdržuje a jíž není používáno ani k žádné vedlejší práci s výrobou souvislé, jednak vytýká, že zjištění o schátralosti bývalé jízdárny a o nebezpečnosti její pro zdraví a život dělníků z toho dovozované nemá opory ve spisech. Konečně vytýká stížnost, že nebyl st-l v řízení správním vůbec slyšen a že příkaz jemu daný je pro svou všeobecnost neproveditelný.
Námitkám těm nelze upříti oprávněnosti. Pro otázku, jde-li o místnost pracovní, není sice, jak stížnost za to má, rozhodná okolnost, koná-li se v místnosti činnost související právě s výrobou, nýbrž záleží, jak shora uvedeno, jen na tom, zda v ní konají pomocní pracovníci pravidelně vůbec nějaké zaměstnání s provozováním živnosti spojené. Z jaké skutkové podstaty však po té stránce žal. úřad vycházel, není z nař. rozhodnutí patrno. Ve spisech správních jest sice založena zpráva živn. inspektorátu v P. z 5. října 1922 toho obsahu, že v jízdárně bývají pravidelně jednou za měsíc zaměstnáni dělníci vytahováním' uhelných vozů a jich posunováním, poněvadž není možno do ní zajížděti, že však práce ta jest velmi krátkého trvání a že ostatní práce, jako ukládání rozbitých sudů, nebo vytahování jich, ukládání dříví, jest nepravidelná a ojedinělá.
O zprávu tu nemohl však žal. úřad rozhodnutí své bezvadně opříti již proto, že obsah její se st-lem v průběhu řízení správního nebyl sdělen a tím st-li odňata možnost, aby ke zprávě zaujal stanovisko a aby okolnosti v ní tvrzené po případě vyvrátil.
Důvodná jest i další námitka stížnosti, že příkaz st-li daný nelze opříti jen o protokol o místním šetření z 23. sprna 1920, poněvadž toto šetření bylo konáno k účelu zcela jinému, totiž k účelu vyvlastnění jízdárny, při němž nebylo zjišťováno, zdali a pokud stav budovy sám o sobě nebo vzhledem' k povaze prací v ní snad konaných je nebezpečný pro život a zdraví osob tam zaměstnaných; tím méně bylo zjištěno, kterých konkrétních úprav je k odstranění případných závad zapotřebí. To padá tím více na váhu, že st-l vytýkal již v řízení správním, že zajišťovacími opatřeními byly vytýkané závady odstraněny a že tudíž nynější stav budovy bezpečnost života a zdraví již neohrožuje.
Skutkový podklad nař. rozhodnutí nemá tedy dostatečné opory ve spisech správních, pročež slušelo je zrušiti podle § 6 zák. o ss.