Čís. 9256.

Bylo-li do rozsudku, vyřizujícího hlavní věc, pojato rozhodnutí o námitce nepříslušnosti a neodporuje-li se zároveň rozsudku ve věci hlavní, jest přípustným opravným prostředkem rekurs. Byl-li rekurs uznán důvodným, jest vyhověním námitce nepříslušnosti zasažen i rozsudek vydaný soudem nepříslušným, musí býti zrušen a žaloba odmítnuta.
Ohlásil-li žalovaný při prvém roku námitku nepříslušnosti, ale nepřišel k roku nařízenému k jednání o ohlášené námitce i ve věci samé, jest o ohlášené námitce nepříslušnosti rozhodnouti podle údajů žaloby.
(Rozh. ze dne 10. října 1929, R II 341/29.) Usnesením, pojatým do rozsudku, zamítl procesní soud prvé stolice námitku místní nepříslušnosti, o které nebylo odděleně jednáno, a uznal rozsudkem podle žalobní žádosti. Rekursní soud vyhověl rekursu žalovaného do usnesení o námitce nepříslušnosti, zrušil napadené usnesení a vrátil věc prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci, ji v rámci zrušení projednal a rozsoudil.
Nejvyšší soud změnil napadené usnesení v ten rozum, že zamítl rekurs žalovaného do rozhodnutí prvého soudu o námitce nepříslušnosti.
Důvody:
Neopodstatněn jest dovolací rekurs, pokud se domáhá toho, by změnou napadeného usnesení byl rekurs žalovaného do rozhodnutí procesního soudu o námitce nepříslušnosti odmítnut. Podle ustálené judikatury, spočívající na rozhodnutí nejvyššího soudního dvoru ve Vídni ze dne 19. června 1906 rep. nál. čís. 193 jest přes ustanovení § 261 třetí odstavec c. ř. s. přípustným opravným prostředkem proti rozhodnutí o námitce nepříslušnosti, bylo-li pojato do rozsudku vyřizujícího věc hlavní, a neodporuje-li se zároveň tomuto rozsudku ve věci samé, jen rekurs (srovnej čís. 2023 sb. n. s.). Důsledkem tohoto rozhodování jest, že, byl-li rekurs do takového usnesení uznán za odůvodněný, jest vyhověním námitce nepříslušností zasažen také rozsudek vydaný nepříslušným soudem, musí býti zrušen a žaloba odmítnuta. Když se tedy žalovaný bránil proti rozhodnutí prvního soudu jen z toho důvodu, že námitka nepříslušnosti fakturního soudu byla zamítnuta neprávem, zvolil správně opravný prostředek rekursu, a nemůže býti důvodem k jeho odmítnutí, že nebylo zároveň podáno odvolání, ani že v rekursu nebylo navrženo, by spolu se zrušením usnesení o námitce nepříslušnosti byl zrušen i rozsudek. Pro návrh, by žaloba byla odmítnuta, nebylo v rekursu již proto místa, poněvadž žalovaný se jím nedomáhal konečného rozhodnutí, nýbrž jen dalšího jednání o námitce.
V právu jest dovolací rekurs, pokud se jím navrhuje obnovení zrušeného usnesení prvního soudu, ale z jiných důvodů než uplatněných. Žalovaný ohlásil při prvním roku námitku místní nepříslušnosti, ale nepřišel k roku ustanovenému na den 4. března 1929 k jednání o ohlášené námitce i ve věci samé. Pro zmeškání tohoto roku byl žalovaný podle § 144 c. ř. s. vyloučen z jakéhokoliv dalšího přednesu, a to nejen ve věci hlavní, jak první soud uznal, nýbrž i co do ohlášené námitky nepříslušnosti (srv. odp. min. k § 398 с. ř. s. pol. 7). Následek toho byl, že i o námitce nepříslušnosti mělo býti rozhodnuto podle udání žaloby, jako by byla pravdivá. Pouhé ohlášení námitky nepříslušnosti při prvním roku není ještě popřením skutkových okolností v žalobě tvrzených. To mohlo se státi teprve při roku ustanoveném k spornému jednání. V žalobě bylo udáno, že žalovaný přijal bez námitky fakturu odeslanou současně se zbožím a obsahující doložku, že kupní cena jest splatná a žalovatelná v M., čímž všechny podmínky fakturního sudiště podle § 88 odstavec druhý j. n. byly tvrzeny. Jiného skutkového přednesu, k němuž by bylo třeba při rozhodnutí přihlížeti, vůbec nebylo. Námitka nepříslušnosti mohla i měla býti zamítnuta bez provádění jakýchkoli důkazů. Napadené usnesení rekursního soudu musilo býti změněno a obnoveno usnesení procesního soudu.

Citace:

č. 9256. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 407-409.