Čís. 8772.

Kominík jest oprávněn domáhati se na majiteli domu pořadem práva úplaty (části její) za vymetání komínů.
(Rozh. ze dne 8. března 1929, R II 421/28.)
Žalující, kominický mistr, žaloval spolumajitele domu o cestovné, ježto vymetal komíny v domě žalovaných. Žalovaní namítli nepřípustnost pořadu práva, ježto jde o poplatek za vymetání komínů, k němuž jsou kominíci podle požárních řádů a podle trestního zákona povinni z úředního rozkazu v rayoně jim přiděleném, a nezakládá se žalovaný poplatek na soukromoprávním poměru. Soud prvé stolice vyhověl námitce nepřípustnosti pořadu práva a odmítl žalobu. Důvody: Soud považuje žalobcův nárok za veřejnoprávní, jejž dlužno proto uplatňovati před úřady politickými. Žalovaní žalobce nevolali, nezjednali, s ním smlouvu neuzavřeli, ani mlčky, neboť jde o pravidelné vymetání, které kominík vykonati musí i proti vůli majitelů domů. Nelze tvrditi, že žalovaní tím, že kominíku z vlastního popudu se dostavivšímu ve vymetání komínů nebránili, dali způsobem veškerou pochybnost vylučujícím na jevo, že si přejí, by žalobce komíny vymetal a za tím účelem cesty k nim konal. Vždyť žalovaní věděli, jako každý, že kominík občas přicházívá, nejsa volán. Proto nutno souditi, že žalovaní v tomto ohledu žádné vůle a žádného přání neměli. O uzavření smlouvy mlčky (§ 862 obč. zák.) nelze proto mluviti. Není-li tu však smlouvy buď výslovně, buď mlčky uzavřené, musí poplatek příslušeti z důvodu veřejného práva. Rekursní soud zamítl námitku nepřípustnosti pořadu práva.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Žalobce se domáhá úplaty za vymetání komínů, tedy za určitý výkon. Jest lhostejno, že žalobce nebyl k vymetání komínů výslovně objednán, stačí, že provedl výkon v přikázaném mu obvodu (§ 42 živn. ř.) v domě žalovaných, byť i bez jejich vyzvání, neboť periodické vymetání komínů jest předepsáno v zájmu veřejném požárními řády a musí tudíž každý majitel domu pověřiti některého z mistrů kominických, oprávněných pro příslušný obvod, vymetáním komínů, ať již výslovně nebo tím, že ho připustí k tomuto výkonu bez námitky, čímž právě vzniká mezi oběma smluvní poměr soukromoprávní. Mistr kominický, jemuž byl příslušným úřadem přikázán určitý obvod, nepřestává býti soukromým podnikatelem koncesované živnosti kominické ve smyslu § 15 živn. ř. a nepozbývají jeho nároky na odměnu rázu soukromoprávního, třebaže byly ve smyslu § 51 živn. ř. politickým úřadem za jeho výkony předepsány určité sazby. Nárok žalobcův jest tedy posuzovati podle předpisů práva občanského (§ 1151 a násl. obč. zák.) a jest o něm rozhodnouti řádným soudům (§ 1 j. n.). Při tom jest nerozhodno, že předmětem sporu podle obmezené žaloby jest jen součást celkové úplaty (cestovné). Zda zažalovaný nárok co do výše odpovídá úřední sazbě, jest otázkou předurčující, která nemá nic společného s otázkou, zda jest žalobce oprávněn žádati na žalovaných úplatu za vymetání komínů vůbec, která jest, jak již uvedeno, rázu soukromoprávního.

Citace:

č. 8772. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 353-354.