NPD documents search: Všehrd, 8 (1927) - Volení zástupci lidu a nutu amovibiles.

Z právní prakse.

K článku »Je možný rekurs proti usnesení o přisouzení nákladů sporů, když žalobní žádost omezena byla za řízení první stolice na útraty sporu ?«.

Správně už konstatovala redakční poznámka, že celá úvaha se týkala řízení před okresními soudy. Autor článku totiž ne zcela přesně a úplně citoval v odstavci II. právní věty plenárního usnesení z 20. května 1924, čís. pres. 298/24. Toto plen. usnesení vyslovilo dvě věty:
I. Byla-li žalobní žádost obmezena za řízení v I. stolici na útraty sporu, jest o ní rozhodnouti usnesením.
II. Byla-li žalobní žádost obmezena za pravidelného řízení před okresními soudy na útraty sporu, jest dále jednati podle předpisů pro řízení ve věcech nepatrných.
Věta II. týká se pouze řízení před okresními soudy, neboť pro řízení před krajským soudem neplatí předpisy o řízení bagatelním. Hledíc k citovanému plen. usnesení, možno na řečnickou otázku autorovu, položenou v nadpisu článku, odpověděti bez rozpaků, že rekurs v dané případnosti bude přípustný vždy. Plen. usnesení č. 298/24 otázku přípustnosti opravného prostředku vůbec neřeší, ale v důvodech nalezneme oporu pro tvrzení, že i proti usnesení o útratách, vydanému po omezení žalobní žádosti na útraty sporu v řízení před okresními soudy jest přípustný rekurs.
Citujeme doslovně z důvodů:
»Názor, že obmezením požadavku žalobcova na útraty sporu stávají se tyto „hlavním nárokem”, nelze udržeti, jak bude ještě dále dolíčeno. Pravda jest jen, že v takovém případě stává se požadavek buď té nebo oné strany na náhradu nákladů sporu výhradným předmětem dalšího jednání a rozhodování. Ježto pak řádným opravným prostředkem z usnesení jest rekurs, jest s hlediska názoru tuto hájeného lhostejno, zdali sporné řízení provádí se u sborového soudu nebo okresního soudu a u tohoto v řízení pravidelném či v řízení bagatelním (§§ 514, 517, č. 5, 528 c. ř. s.).«
Na jiném místě, právě v odst. II., když bylo dolíčeno, že řízení jest převésti v řízení bagatelní, jakmile byla žalob. žádost obmezena na útraty sporu: »To možno připustiti tím spíše, že při rozhodnutí ve formě usnesení (odstavec I.) rekursní soud nemůže skutková zjištění prvního soudu učiněná volným hodnocením průvodů přezkoumati a jiným nahraditi, takže protokol o dalším ústním jednání u okresního soudu může se obmeziti jen na údaje v § 451 c. ř. s. uvedené.«
Tolik plenární, rozhodnutí. Soudíme z toho, že nejvyšší soud si byl plně vědom, že omezením formy rozhodování připustí možnost opravného prostředku, kterého by tu jinak nebylo, kdyby rozhodováno mělo být i rozsudkem, proti němuž ve věcech nepatrných další ho opravného prostředku není.
Přes to krajské soudy odvolací odmítají rekursy do usnesení, jimiž bylo rozhodnuto o útratách po obmezení žalobní žádosti na útraty sporu. Jedno odůvodnění citoval právě zmíněný článek. Kořen odůvo nění je ve větě že ve věcech nepatrných je přesně rozeznávati rozhodnutí o útratách, která se vydávají jako konečná rozhodnutí po přezkoumání oprávněnosti žaloby a dále usnesení o útratách vydaná bez zřetele na věc hlavní z důvodů procesních. V prvém případě je prý opravný prostředek vyloučen, třebas rozhodnutí bylo vydáno usnesením.
Podle našeho názoru schází ale právě právní norma, která by opravňovala k takovému dělení a stanovila nějaké dělidlo. Krajský soud říká, že k tomu se dospělo výkladem výjimečného ustanovení § 517, č. 5 c. ř. s. Ale toto ustanovení jest tak strohé (ale i jasné), že sotva připustí nějaký takový dalekosáhlejší výklad. Výraz »usnesení« v č. 5 § 517 c. ř. s. jest naprosto jednoznačný.
Pokud se týče onoho rozporu ve vyřizování stejnorodých případů, o němž krajský soud mluví, jest se mu těžko vyhnouti, když jest zákonem dán. Je anomálií samo ustanovení § 517, č. 5 c. ř. s., jestliže připouští rekurs proti pouhému usnesení útratovému v bagatelních věcech, byť i samostatnému a zřetely procesními diktovanému, když není připuštěn jinak vůbec opravný prostředek proti rozsudku ve věci hlavní (případy zmatečností podle § 477, čís 1—7 c. ř. s. vyjímajíc).
I když by tedy byl výklad krajského soudu jako výklad »logický a systematický« přesný a správný, odporuje přece jasnému znění zákona, že do usnesení o útratách jest podle § 517, č. 5 c. ř. s. rekurs přípustný.
Neboť nejvyšší soud chtěl v plen. usnesení č. 298/34 zjednodušiti formu rozhodnutí a formu řízení (u okresních soudů) a tím i formu opravného prostředku, ale byl si vědom onoho zdánlivého rozporu, který vznikne v řízení u okres. soudu tím, že proti zjednodušené formě rozhodnutí bude dán opravný prostředek prostě proto, že zákon jej proti této formě rozhodnutí připouští.
Pro rozlišování rozhodnutí útratových, vydávaných po přezkoumávaní oprávněnosti žaloby a rozhodnutí vydaných bez zřetele na věc hlavní z důvodů procesních není opory v ustanovení § 517, č. 5 c. ř. s., ježto zákon neosvětlil blíže důvod preference útratových usnesení a omezil se jen na označení zevnější formy rozhodnutí, totiž samostatného usnesení.
Josef Havelka.

Citace:

K článku "Je možný rekurs proti usnesení o přisouzení nákladů sporů, když žalobní žádost omezena byla za řízení první stolice na útraty sporu?". Právní prakse, měsíčník československých právníků. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart , 1937-38, svazek/ročník 2, s. 175-176.