NPD documents search: Váž. civ., 6 (1924), sv. 1

Čís. 4990.

Upsání válečné půjčky u sběrné osoby.
Sběrnou osobu, jejímž prostřednictvím byla u banky upsána válečná půjčka, nelze považovati za zřízence banky, třebas dostávala od banky percentuální odměnu z upsaných válečných půjček.
Třebas se dal upisovatel pohnouti k upsání válečné půjčky jen ujišťováním sběratele, že, zaplatí-li určitý peníz, bude dalšího ručení prost, jest banka oprávněna domáhati se na upisovateli toho, co za něho při obstarávání válečných půjček vynaložila.
(Rozh. ze dne 29. dubna 1925, Rv I 465/25.) Žaloba banky proti žalovanému o zaplacení toho, co za něho byla vynaložila při úpisu válečných půjček, byla oběma nižšími soudy zamítnuta.
Nejvyšší soud uznal podle žaloby.
Důvody:
Názor odvolacího soudu, že žalovaný úpisem 5000 K nominale 7. válečné půjčky na sebe vzal a na sebe vzíti chtěl jen povinnost za každých tisíc korun nominale této válečné půjčky zaplatiti hotově 185 K a že po složení 925 K každého dalšího závazku z tohoto úpisu 5000 K nominale 7. válečné půjčky měl býti prost, nelze sdíleti. Žalovaný jako rozumný člověk musel přece věděti, že není možno, by žalobkyně za složených jím 925 K pro něho koupila upsaných 5000 K nominale 7. válečné půjčky, a musel proto věděti, že to, čeho se kromě jím složených 925 K na upisovací cenu 5000 K nominale 7. válečné půjčky nedostává, žalobkyně za něho musí zaplatiti a tudíž mu zapůjčiti. Že by žalobkyně byla chtěla se žalovaným na společný účet těchto 5000 K nominale 7. válečné půjčky zakoupiti, ze stavu věci, nižšími soudy zjištěného, nevysvítá. Když pak žalobkyně dle přirozeného stavu věci za účelem opatření 5000 K nominale 7. válečné půjčky, žalovaným upsaných, musela na zaplacení upisovací ceny nedostávající se částku za něho zaplatiti, povstala tím mezi žalobkyní a žalovaným smlouva o zápůjčku této částky a názor odvolacího soudu, že k uzavření této zápůjčky pro neshodu vůle stran nedošlo, není správným. Ujištění učitele Josefa Sch-a, nižšími soudy zjištěné, že žalovaný nebude museti nikdy nic více platiti, že vše převezme banka a že v roce 1926 žalovaný dostane své peníze i s úroky zpět, nemohl žalovaný za všeobecně známého stavu věci spojeného s upisováním válečných půjček bráti vážně a domnívati se, že složením 925 K hotově každého dalšího závazku bude prost, neboť neměl důvodu se domnívati, že žalobkyně mu chtěla u příležitosti upsání 7. válečné půjčky něco darovati, když k tomu neměla vůbec důvodu. Dal-li se žalovaný jen oním ujištěním Josefa S-a pohnouti k upsání 5000 K nominale 7. vál. půjčky, nelze k tomuto jeho omylu v pohnutce dle §u 901 obč. zák. přihlížeti, když nebylo umluveno, že osobní ručení žalovaného za dluh u banky má býti vyloučeno. Že něco takového bylo ujednáno, ze stavu věci, nižšími soudy zjištěného, nelze usouditi a ručí proto žalovaný podle §u 983 obč. zák. za zápůjčku učiněnou jím u žalobkyně za účelem úpisu 7. válečné půjčky a žalobkyně jest oprávněna, požadovati na žalovaném zaplacení této zápůjčky se vším příslušenstvím. Správnost tohoto názoru patrna jest z té zjištěné skutečnosti, že žalovaný od žalobkyně ohledně zápůjčky u ní na opatření, t. j. zaplacení upisovací ceny 5000 K v nominale 7. válečné půjčky obdržel vyúčtování, z něhož bylo patrno, a žalovaný při obyčejné pozornosti (§ 1297 obč. zák.) z tohoto vyúčtování poznati musel, že a kolik žalobkyně z důvodu zápůjčky proti němu si účtuje. Proti tomuto výkazu žalovaný námitek nečinil a tím mlčky svůj dluh u žalobkyně z důvodu zápůjčky za správný uznal. Mínění odvolacího soudu, že žalovaný z dodatku na úpisu 8. válečné půjčky tužkou připsaného »Zeichner verkauft, 5000 K belehnte VII. Anleihe und gibt den belehnten eingezahlten Betrag von 925 K als Belehnung für die VIII. Anleihe« na uzavření smlouvy o lombardování 7. válečné půjčky jako prostý venkovský člověk souditi nemohl, nelze přisvědčiti, neboť v době upisování válečných půjček i lidé venkovští z poučení ve výzvách za účelem upisování válečných půjček všeobecně známého věděli a věděti museli, co znamená lombardování válečné půjčky a musil proto také žalovaný při obyčejné jen pozornosti býti si vědom, že při upisování 8. válečné půjčky smlouvu o zápůjčku se žalobkyní za účelem opatření 8. válečné půjčky uzavírá. Že žalovaný obsah úpisu 8. válečné půjčky, jím podepsaného, neznal nebo vůbec nemohl pro nesrozumitelnost seznati nebo že úpis ten vůbec nepodepsal, žalovaný ani netvrdil, a přišla proto upsáním 8. válečné půjčky mezi ním a žalobkyní k místu smlouva o lombard, ze které plyne právo žalobkyně, aby od žalovaného zažalovaný peníz i s vedlejšími povinnostmi, proti jejichž výši nebylo ničeho namítáno, požadovala. Jen k vůli úplnosti se podotýká, že učitele Josefa Sch-a za stavu věci, nižšími soudy zjištěného, nelze přes to, že od žalobkyně dostával percentuální odměnu z válečných půjček, které jeho prostřednictvím u žalobkyně byly upsány, považovati za zřízence žalobkyně, k uzavírání smluv oprávněného, za jehož jednání by žalobkyně jako zmocnitelka odpovídala, nýbrž, že učitele Sch-a považovati sluší za osobu třetí, za jejíž vyjednávání se žalovaným, které k vědomosti žalobkyně ani nedošlo, žalobkyně není zodpovědná (§ 1313 obč. zák.).

Citace:

č. 4990. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 846-848.