NPD documents search: Všehrd, 6 (1925)

Čís. 4219.

Zákon (§ 24 zák. čís. 9/1924) nestihá jen toho, kdo bez povolení přechovává radiotelefonní stanici schopnou k provozu nebo v provozu jsoucí, po případě toho, kdo přechovává veškeré součástky, jichž je nevyhnutelně potřebí, by radiostanice byla k provozu způsobilá, nýbrž každé neoprávněné přechovávání radiotelefonních zařízení vůbec.
Jednolampová stanice může býti zařízením, jež má zákon o telegrafech (§ 24 zák. čís. 9/1924) na mysli, skládá-li se skutečně ze součástek, které ve svém celku odpovídají obvyklému označení »jednolampová stanice«, nebo které již samy o sobě jsou radiotelefonním zařízením ve smyslu zákona.
(Rozh. ze dne 25. června 1931, Zm I 583/30.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. června 1930, jímž byl obžalovaný podle § 259 čís. 3 tr. ř. zproštěn z obžaloby pro přečin podle § 24 zákona ze dne 20. prosince 1923, čís. 9 Sb. z. a n. z roku 1924, zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu nalézacímu, by o ní znovu jednal a rozhodl, mimo jiné z těchto důvodů:
Rozsudek jest právně vadný s hlediska § 281 čís. 9 a) tr. ř. Důvodem osvobozujícího výroku jest nedostatek skutkového zjištění, že obžalovaný měl »radiostanici v provozu«, nebo že měl »v držení i ostatní součástky, jichž je nevyhnutelně potřebí, by radiostanice byla k provozu způsobilá«. Tato úprava důvodů pro osvobození obžalovaného nasvědčuje však mylnému pojetí objektivní skutkové podstaty přečinu podle § 24 zák. čís. 9/1924 Sb. z. a n. nalézacím soudem. Zákon nestihá jen toho, kdo bez dovolení přechovává radiotelefonní stanici schopnou k provozu nebo v provozu jsoucí, po případě toho, kdo přechovává veškeré součástky, jichž je nevyhnutelně potřebí, by radiostanice byla k provozu způsobilá, nýbrž každé neoprávněné přechovávání radiotelefonních zařízení vůbec. Pojem ten vyložen byl již stálou judikaturou zrušovacího soudu (srovnej rozh. č. 3427, 3500, 3539), a nelze pochybovati, že »jednolampová stanice«, kterou obžalovaný podle skutkového zjištění rozsudku přechovával bez úředního povolení, může býti takovým zařízením, jaké má zákon na mysli, skládá-li se skutečně z takových součástek, které ve svém celku odpovídají obvyklému označení »jednolampová stanice«, nebo které již o sobě jsou radiotelefonním zařízením ve smyslu zákona. S tohoto hlediska však rozsudek skutková zjištění pro rozhodnutí potřebná neobsahuje, jak zmateční stížnost právem' vytýká, najmě ano z ostatního vylíčení případu a skutečností rozsudkem zjištěných jest zřejmo, že ona domnělá jednolampová stanice patrně obsahovala mimo anténní drát, neznámo zda uzemněný, jen indukční cívku, o níž však nalézací soud rovněž opomenul zjistiti, zda byla řádně zhotovena a zda vzhledem ke své povaze sama o sobě jest již takovou součástkou zařízení radiového, k jejímuž přechovávání jest třeba úředního povolení (srov. rozh. 3539).

Citace:

Čís. 4219. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 362-363.