NPD documents search: Všeobecný slovník právní, sv. 5 - Živnost pasířská a bronzovnická

Stráže vojenské
(Služba strážní vojenská).
I. Pojem a druhy.
Službu strážní vykonávati mohou netoliko: polní nebo táborová stráž, ochranná stráž (salva guardia), každá ronda nebo patrola, a každé mužstvo i se svým velitelem ustanovené na určitý čas k obsazení a vystřídání určité hlídky, nýbrž i každý oddíl branného mužstva určený k ochraně neb opatrování státního statku, nebo zatčené osoby, a konečně i setník službu konající (§ 230). Stráže dělí se v stráže čestné a bezpečnostní, hlídky dělí se v hlídky čestné a bezpečnostní. Bezpečnostní stráže a hlídky určeny jsou k ochraně státního vlastnictví, ku zabezpečení vojensky důležitých bodů, k ostříhání vězňů а k rozmanitým jiným účelům.
K bezpečnostním strážím patří zejména:
a) Místní stráže, kteréž slouží i ku obstarávání policie vojenské a bývají ustanovovány ve všech stanicích vojenských, jichž garnisona dosahuje aspoň síly setniny (eskadrony, batterie) a mohou být umístěny v kasárnách dle potřeby a účelu.
b) Stráže vězeňské a hlídky vězeňské musí dbáti všeliké opatrnosti a pozornosti, aby zamezily útěku vězňů.
c) Stráže parkové hlídají děla a vojenské povozy a mohou povoliti přístup k předmětům těm jen osobám obstarávajícím právě službu, mužstvu však jen za dohledu šarže.
d) Stráže u bran mají ostříhati vchody u míst opevněných.
e) Stráže ochranné zřízeny jsou k ochraně nemocných, raněných nebo veřejného vlastnictví ve válce.
f) V každé pevnosti mají být zpravidla každou noc ustanoveny čtyry rondy a to po půlnoci a před úsvitem; od ústupu až k denní stráži vyslány mají být v pevnostech visitující patroly, sestávající ze závodčího a dvou mužů.
g) Patroly slouží k obstarávání vojenské policie a bývají vysílány dle rozkazu vojenského místního velitele z hotovosti jak za dne tak i v noci, ovšem v přiměřeném počtu. II. Porušení povinnosti ve vojenské strážní službě.
Zvláštní povinnosti služby a stavu vojenského jsou: poslušnost, věrnost, bdělost, chrabrost, šetření kázně a řádu a služebních předpisů vůbec, jakož i ostříhání vojenské cti obzvláště (§ 147 voj. tr. z.). Každá stráž musí býti tedy přesvědčena o důležitosti své služby, pamětliva stále daných příkazů a naplniti musí uložené povinnosti v celém rozsahu a co nejsvědomitěji. Zvlášť musí míti na zřeteli před nepřítelem vážnost a důležitost svého úkolu a svrchovaně nebezpečné následky, které by mělo v zápětí nešetření povinností. Tyto povinnosti porušují se tedy nedbalostí ve službě strážní, kteréž trestá se jako zločin nebo jako přečin. 7 hlava voj. trest. zák. jedná v §§ 230 — 242 o tomto vojenském deliktu.
III. Jakožto zločin porušení povinnosti ve službě strážní označuje vojenský trestní zákon pět případů, které však nejsou vypočítány taxativně, což vyplývá z §§ 230 a 237, poněvadž dopustí-li se ku př. mužstvo konající službu patroly přehmatů, čímž neschopným se stává k obstarání své služby jako patrola, jest takovýto přehmat právě tak trestným jako přehmat stráže, která stane se vedle § 233 neschopnou ku vyřízení povinné služby strážní (nař. min. vál. ze dne 17. května 1869, odd. 4 č. 1035). Zmíněných pět případů prohlašuje za zločin tato jednání a opomenutí:
1. Případ obsažený v normě § 231 vypočítává tato porušení povinnosti:
a) svémocné opuštění nebo vzdálení se z hlídky;
b) spaní, opilost, předpisu se příčící pohodlnost (hlídka nesmí za služby strážní ani jísti, ani píti, ani kouřiti a na nic si sedati);
c) zanedbání vojenských předpisů o šetření povinné úcty; a odražení trestných útoků;
d) nevšímání si toho, co hrozí škodou nebo nebezpečím, a opomenutí toho, co velí v tom neb onom případu všeobecný nebo zvláštní předpis služební.
2. Druhý případ označený v § 233 jakožto zločin nastává, stane-li se kdokoli z mužstva určeného k obsazení nebo vystřídání stráže nedovoleným vzdálením se nebo jinakým trestuhodným způsobem neschopným k tomu, aby do zbraně nastoupil, vystřídati mohl hlídku nebo vůbec obstarati mohl službu povinnou, nebo opomine-li úmyslně nebo z pohodlnosti to, co mu za úkol připadá.
3. Zaviní-li stráž vězeňská útěk některého vězně nedbalostí svou, službě se příčícím chováním nebo docela zúmyslně (§ 235).
4. Jestliže patrola nebo ronda nebo i jenom četník neučiní přítrž nebo nepředejde zpozorovaným zločinům, přečinům, nepořádkům nebo nebezpečím, jichž zabránění nebo odčinění jim přísluší, nýbrž naopak ještě je připouští nebo docela způsobí nebo podporuje (§ 237).
5. Jestliže důstojník, kadet, poddůstojník nebo jeho zástupce ustanovený za velitele stráže nebo hlídky opomene svým podřízeným oznámiti náležitě způsob, jakým se mají chovati а k tomu opomene přihlížeti, zda-li a jak šetřeno jest daných nebo všeobecných předpisů strážních; připustí-li vědomě některé z porušení povinností ve službě strážní v §§ 231 a 233 uvedených; opije-li se nebo svémocně vzdálí s hlídky; neudá-li nebo udá-li nesprávně heslo tomu, kdo je měl věděti, nebo jedná-li vůbec proti všeobecným (předpisům strážním nebo proti zvláštním rozkazům, které obdržel (§ 239). Tresty jsou tyto:
1. v prvním případu (§§ 231 a 232) 1 — 5 let; bylo-li se však v čase války ze zločinu tohoto velké škody obávati, 6 — l0letý žalář a při skutečně povstalé škodě smrt zastřelením;
2. ve druhém případu (§§ 233 a 234): nenastala-li žádná škoda, žalář od 6 měsíců do 1 roku, v době války až do 5 let, event. i trest jako ad 1);
3. ve třetím případu (§§ 235 a 236): Při útěku vězňově, který nebyl úmyslně podporován 6 měsíců až 1 rok, při větší nebezpečnosti uprchlého zločince nebo při hrubším porušení povinnosti i trest do pěti let; při útěku vězňově, který byl podporován úmyslně, nastává konkurence deliktů, kterou trestati jest dle všeobecných zásad §§ 96 a 97;
4. ve čtvrtém případu (§§ 237 a 238): nebylo-li úmyslně zločinu zabráněno nebo při spoluvině, jakož i při přechovávání zločince jest trestem dle § 519 žalář od 6 měsíců do 1 roku event. do 5 let a pro zúmyslné neodstranění nebezpečí trest jako v případu ad 1 uvedeném; ve všech ostatních případech těžký žalář od 16 měsíců a žalář od 6 měsíců do 1 roku tehdy, když stráž při tom spolupůsobila;
5. pátý případ (§§ 239 a 240) trestá se žalářem od 6 měsíců do 1 roku a při škodě skutečně vzešlé až do 5 let v čas války, kde zločin spáchán byl před tváří nepřítele, nastupuje trest jako v případu ad 1.
IV. Přečin porušení povinností ve službě strážní.
Zde rozeznává voj. trest. zákon dva případy:
1. Porušení povinnosti se strany velitelů stráže, z něhož značná škoda ani nevzešla ani nehrozila, trestá se — spočívá-li na pouhé nedbalosti, vězením od jednoho do 3 měsíců, v opačném případu však tuhým vězením od 1 — 3 měsíců a dle okolností i trestem až šestiměsíčního vězení (§ 241).
2. Jinaké porušení povinnosti, zvláště útěk vězně zaviněný pouhým nedopatřením nebo nedbalostí, při čemž vězeň nebyl odsouzen pro zločin, nýbrž jen pro jiný, méně trestný skutek, trestá se vězením od 8 dní do 1 měsíce a dle okolností i vězením tříměsíčním.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Stráže vojenské. Všeobecný slovník právní. Díl čtvrtý. Rabat - Švakrovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 4, s. 870-872.