NPD documents search: Boh. adm., 11 (1929), sv. 1

Č. 7910.

Zaměstnanci veřejní. — Vojenské věci: K výkladu předpisů § 168, odst. 1 a 2 zák. č. 103/26 a usnesení vlády ze 16. července 1926 o převodu do nových platů.
(Nález ze dne 29. dubna 1929 č. 15645/27.)
Věc: Václav P. v B. a Maxmilián M. v H. proti ministerstvu národní obrany o převod do nových platů dle zák. č. 103/26.
Výrok: Stížnosti se zamítají jako bezdůvodné.
Důvody: St-lé požívali stabilisační výhody slovenské (podkarpatoruské). St-1 Maxm. M., jmenovaný dnem 8. února 1924 kapitánem dělostřelectva (4. postupová skupina), dosáhl takto dne 1. dubna 1925 platů 8. hodn. třídy 4. plat. stupně a st-l Václav P., jmenovaný dnem 1. listopadu 1919 nadporučíkem hospodářské služby (6. postupová skupina), dosáhl dne 1. září 1924 platů 8. hodn. třídy 3. plat. stupně. V těchto platech byli st-lé i dne 1. ledna 1926. Příslušné hospodářské správy, převádějíce st-le do nových platů dle zák. č. 103/26, vzaly pro určení rozhodné doby za základ dobu potřebnou k dosažení požitků Vlil. hodn. třídy ve smyslu § 5 zák. č. 195/20, totiž u st-le prvého 13 roků, u st-le druhého 14 roků, připočetly jim k tomu 6, resp. 7 roků jako lhůtu časového postupu do požitků nejblíže vyšší 7. hodn. třídy a zařadily je podle takto zjištěné doby rozhodné, která činí u st-le M. 13 + 6 + 1 rok čekatelský, celkem 20 roků, a u st-le P. 14 + 7, celkem 21 roků, a která se u obou zmenší o 3 léta čekatelská, do nových platů 2., resp. 3. služ. třídy. Maxm. M-ovi přiznáno takto služné stupně 7 e) s vyrovnávacím přídavkem 2400 Kč ročně a s vybývající dobou dvou let a Václavu P. služné stupně 8 e) se 2 náslužnými přídavky a s vyrovnávacím přídavkem 732 Kč, ale bez vybývající doby. Námitky proti tomu podané zamítly příslušné hospodářské správy s poukazem na vysvětlivky uveřejněné ve věcném věstníku 1926 čl. 368 č. 1 A-3. Odvolání, jímž se st-1 M. domáhal, aby jako termín pro dosažení platů 7. hodn. třídy byl vzat den 1. dubna 1922 jakožto den ideálního nápadu práva na požitky 8/3 a st-l P. přiznání 2 náslužných přídavků a vybývající doby 6 měsíců, byla nař. rozhodnutím zamítnuta.
— — — — —
Ve stížnostech namítají st-lé souhlasně, že ustanovení § 168 odst. 1 zák. č. 103/26 jsou povahy všeobecné a že pro st-le je rozhodným ustanovení § 168 odst. 2, že vysvětlivky ve věcném věstníku 1926 čl. 368, jichž se nař. rozhodnutí dovolávají, a jež byly dle mínění st-lů dány k ustanovení § 168 odst. 2, jsou v rozporu jak se zákonem, tak i s usnesením vlády ze 16. července 1926, poněvadž nebéřou k usnesení tomu zřetele, když vůbec nepřihlížejí k době ztrávené ve stupních platových, normálním časovým postupem nedosažitelných, a že proto jsou i nař. rozhodnutí v rozporu se zákonem.
Nss neshledal stížnosti důvodnými.
Platový zákon z 24. června 1926 č. 103 Sb. stanovil v § 168 odst. 1, čteném ve smyslu § 185, že jako doba rozhodná pro stanovení výše služného dle tohoto zák. se zjistí doba, kterou by voj. důstojníci podle zák. č. 195/20 a č. 152/23 a podle vl. nař. č. 10/24 museli ztráviti v postupové skupině, ve které jsou v den účinnosti tohoto zákona, aby časovým postupem dosáhli požitků hodn. třídy a plat. stupně, v němž jsou v den účinnosti tohoto zák. a dodává: Při tom se nečiní rozdílu, zdali těchto požitků dosáhli skutečně časovým postupem nebo jmenováním, po případě postupem do vyšších plat. stupňů. K takto zjištěné době se připočte započítatelná (započtená) doba služební v posledním dosaženém plat. stupni.
§ 168 odst. 2 pak zní: Má-li úředník požitky nejblíže vyšší hodn. třídy, než oné, jejíž požitky jsou v jeho skupině dosažitelný časovým postupem, připočte se k době, které by podle odstavce 1. potřeboval k nabytí nejvyšších požitků dosažitelných v jeho skupině časovým postupem, doba započítatelná (započtená) pro postup v této vyšší hodn.
třídě.
Z porovnání ustanovení obou těchto odstavců jde, že ustanovení § 168 odstavce prvého není, jak st-lé míní, povahy všeobecné, nýbrž ustanovením jediným, jež otázku, jak je zjistiti dobu rozhodnou pro převod platový, řeší způsobem vyčerpávajícím pro všechny případy, jež nejsou v zákoně řešeny specielně, a že ustanovení § 168 odst. 2 jest právě jen ustanovením specielním, daným pouze pro případ, kde úředník (důstojník) má požitky časovým postupem nedosažitelné hodn. třídy a nikoli pro případ, kde má požitky sice časovým postupem nedosažitelného platového stupně, ale v hodn. třídě časovým postupem dosažitelné.
Ustanovení § 168 odst. 2 nevztahují se tedy na st-le, kteří byli 1. ledna 1926 v požitcích 8/4, resp. 8/3, tedy v požitcích hodn. třídy časovým postupem dosažitelné. Pak se ovšem vztahuje na st-le pouze ustanovení § 168 odst. 1.
Žal. úřad, cituje § 185 a 168, neuvedl sice výslovně, o který odstavec § 168 se opírá, ale že se opírá pouze o § 168 odst. 1, jde z obsahu vysvětlivek, jejž žal. úřad uvádí a jež se zabývají pouze nedosažitelnými platovými stupni a nikoli nedosažitelnými hodn. třídami. Námitka, že tyto vysvětlivky a tím i nař. rozhodnutí jsou v rozporu se zákonem, t. j. ve smyslu stížností s ustanovením § 168 odst. 2, jest tedy bezpředmětná, neboť předpisu § 168 odst. 2, jak řečeno, se ani žal. úřad nedovolává, ani jej zmíněné vysvětlivky nevykládají.
Že by nař. rozhodnutí byla v rozporu s ustanovením § 168 odst. 1, k němuž byla vydána a jenž byl na st-le skutečně použit, st-lé vůbec nenamítají a zejména st-l Václav P. nenamítá ani, že v jeho postupové skupině 6. byl stupeň 8/3 časovým postupem dosažitelný, poněvadž k tomu bylo zapotřebí jen 6 roků, kdežto požitky 7. hodn. třídy byly v této skupině dosažitelný časovým postupem až za 7 roků.
Zbývá tedy jen námitka, že řečené vysvětlivky a tím i nař. rozhodnutí jsou v rozporu s usnesením vlády, shora citovaným, a že žal. úřad porušil zákon, když se nepřidržel postupu v usnesení tom vytknutého.
Toto usnesení zní: »Poněvadž při převodu úředníků, kteří v hodn. třídě dosažitelné časovým postupem měli 1. ledna 1926 některý stupeň služného této hodn. třídy v příslušné postupové skupině časovým postupem nedosažitelný, dlužno vzhledem k 1. větě odst. 1 § 168 plat. zák. přihlížeti jen k době potřebné k dosažení prvního plat. stupně téže hodn. třídy, zvětšené o lhůtu časového postupu do požitků nejblíže vyšší hodn. třídy, a nelze hleděti k další, tuto postupovou lhůtu přesahující době, potřebné k dosažení onoho stupně služného, v němž úředník v den 1. ledna 1926 byl, ani k době v tomto stupni služného skutečně ztrávené, mohly by vzniknouti nesrovnalosti u úředníků s požitky nejvyššího platového stupně té které hodn. třídy časovým postupem nedosažitelného, kdyby tito úředníci byli převedeni do nových platů bez ohledu na délku služ. doby v tomto stupni ztrávené, ač podle předpisů před 1. lednem 1926 platných (čl. I § 2 zák. z 19. února 1907 č. 34 ř. z.) tato doba byla by jim přišla k dobru až do výměry 3 roků při případném povýšení. Obdobně jest tomu také u úředníků skupin A a B, jmenovaných do 7. hodn. třídy, kteří měli 1. ledna 1926 požitky 3. či 4. plat. stupně této hodn. třídy. Vláda se proto podle § 196 odst. 7 plat. zák. dne 16. července 1926 usnesla, že u takových úředníků jest při převodu do nových platů vycházeti z doby potřebné k tomu, aby dosáhli časovým postupem požitků 1. stupně služného nejblíže vyšší hodn. třídy, zvětšené o dobu započítatelnou (započítanou) v nejvyšším platovém stupni té hodn. třídy, jejíž požitky při převodu mají, nejvýše však o 3 roky, a že stejně dlužno postupovati u ostatních státních zaměstnanců, zařáděných do hodn. tříd.«
Toto usnesení vlády zabývá se tedy, jak z jeho znění jde, výslovně jen ustanovením § 168 odst. 1 a nikoliv ustanovením § 168 odst. 2, a vysvětlujíc význam a dosah § 168 odst. 1 ve stejném smyslu, jak to učinil žal. úřad v nař. rozhodnutích, resp. v řečených vysvětlivkách, ukládá řečené usnesení úřadům z důvodu aequity postup odchylný.
Jest pravda, že žal. úřad tohoto postupu nepoužil. Než ani bezvýhradné nepoužití postupu předepsaného tímto usnesením vládním nemohlo by učiniti nař. rozhodnutí nezákonnými, jak st-lé míní.
Ustanovením § 196 odst. 7 plat. zák. č. 103/26 byla sice vláda zmocněna, aby vhodnými opatřeními vyrovnala, kde by to bylo odůvodněno dosavadními platovými poměry, případné platové nesrovnalosti, které by při převodu vznikly, ale učiní-li tak, jako se stalo při usnesení, o něž jde, oběžníkem, daným jednotlivým úřadům a tedy interní úřední instrukcí a nikoli ve formě vl. nař., publikovaného ve sbírce zák. a nař., vzniká z usnesení takovéhoto sice úřadům povinnost se ho přidržeti, nevznikají však z něho státním zaměstnancům ona subj. práva, jichž neporušitelnost nss ve smyslu § 2 zák. o ss jedině chrání. Nevznikl-li však z řečeného usnesení vládního st-lům žádný právní nárok na použití postupu tam vytknutého, neporušila nař. rozhodnutí subj. práv st-lů tím, že se postupu onoho nepřidržela. Pak také nebylo třeba, aby nss zkoumal, zdali vládní usnesení ono jest ve svém meritu v souhlasu se zákonem čili nic.

Citace:

č. 7910. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 673-676.