Č. 9218.

Zaměstnanci veřejní: Soudce, který požíval soudcovského přídavku podle zák. č. 290/24, byl převeden do platů podle zák. č. 103/26 a pak pensionován, nemá nároku na ponechání přídavku podle zák. č. 294/24 od 1. ledna 1926 ani v aktivitě ani v pensi.
(Nález ze dne 27. dubna 1931 č. 14.313/29.)
Prejudikatura: Boh. A 8290/29, srov. 7745/29, 7843/29, 8166/29.
Věc: Dr. Otakar H. v B. proti ministerstvu spravedlnosti o ponechání soudcovského přídavku a jeho započtení do pense.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Dekretem presidia vrch. zem. soudu v Brně z 8. července 1925 byl st-li, tehdy radovi vrch. zem. soudu v V. hodn. třídě u zem. soudu v Brně, podle zák. č. 290/24 a vl. nař. č. 130/25 dnem 1. ledna 1925 počínajíc poukázán soudcovský přídavek ročních 6.390 Kč. Dekretem téhož presidia ze 14. července 1926 byl st-l převeden do nových platů zák. č. 103/26 a byly mu od 1. ledna 1926 mimo jiné poukázány: základní služné VI. stupnice funkčního služného, stupeň c), ročních 6300 Kč a vyrovnávací přídavek ročních 5928 Kč, s tím, že služební příjmy podle nového platového zákona se poukazují místo požitků dosavadních, mezi něž zahrnut soudcovský přídavek ročních 6390 Kč. Výnosem z 9. října 1926 dal ministr sprav, st-le podle § 79 odst. 2 služ. pragm. (dospění 60. roku věku) k jeho žádosti na trvalý odpočinek a výměrem presidia vrch. zem. soudu v Brně z 22. října 1926 bylo st-li od 1. prosince 1926 vyměřeno odpočivné ročních 43200 Kč, to jest 100% pensijní základny 43200 Kč.
Podáním z 23. března 1929 domáhal se st-l, aby po rozumu § 5 zák. č. 290/24 a čl. III. § 3 a čl. IV. vl. nař. č. 130/25 1. počínajíc dnem 1. září 1926 do dne pensionování byl mu opět poukázán soudcovský přídavek ročních 6390 Kč, 2. aby mu tento přídavek byl vpočten do základny pro vyměření odpočivného a 3. aby mu vyrovnávací přídavek ročních 5928 Kč byl od 1. prosince 1926 k pensi vyplácen. Žádosti této nevyhovělo presidium vrch. zem. soudu v Brně výměrem ze 7. dubna 1929. Z tohoto výměru podal st-l stížnost, kterou žal. úřad nař. výnosem zamítl.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvážil nss takto:
Pokud se st-l domáhá nároku na poskynutí soudcovského přídavku od 1. září 1926 do konce listopadu 1926, tu odporuje žádání tomu ustanovení § 196 plat. zák. Stanoví totiž § 196 odst. 1 plat. zák., že nové platy stanovené platovým zákonem č. 103/26 nastupují na místo všech dosavadních stálých služebních požitků a jiných na základě zákona, vlád. nařízení nebo usnesení vlády povolených, jakož i všech individuelně zaměstnanci udělených osobních přídavků. Ke stálým požitkům dosavadním čítá pak § 196 odst. 1 plat. zák. mimo jiné i výslovně přídavky podle zák. č. 290/24, to jest tak zvané soudcovské přídavky. Z toho však plyne, že zaměstnanci (soudci) příslušel podle odst. 1 § 196 plat. zák. po převodu do nových platů zásadně jen nárok na služební platy stanovené zákonem platovým č. 103/26, a že veškeré služební příjmy dosavadní dnem převodu zanikly. Zanikly proto i nároky st-lovy na soudcovský přídavek podle zákona č. 290/24 a vl. nař. č. 130/25 dnem převodu, to jest dnem 1. ledna 1926, jak to vyslovil dekret presidia vrch. zem. soudu v Brně z 14. července 1926 o převodu st-le do nových platů zák. č. 103/26 s účinností od 1. ledna 1926. Na této právní situaci nemůže nic měniti okolnost, že byl st-li až do provedení převodu podle zák. č. 103/26 prozatím vyplácen soudcovský přídavek podle zák. č. 290/24 a vl. nař. č. 130/25, kdyžtě platové poměry st-lovy byly dekretem presidia vrch. zem. soudu v Brně ze 14. července 1926 upraveny znovu od 1. ledna 1926 a tedy i za dobu od 1. září 1926 do 30. listopadu 1926.
Pokud stížnost uplatňuje nárok na poskytnutí vyrovnávacího přídavku k pensi neb zápočtu do pensijní základny od 1. prosince 1926, ježto ve vyrovnávacím přídavku nesprávně tak pojmenovaném skrývá se soudcovský přídavek, tu vyslovil nss v nál. Boh. A 8166/29 právní názor, že vyrovnávací přídavek podle § 196 odst. 3 plat. zák. č. 103/26 není součástí pensijní základny ve smyslu § 154 plat. zák. Na právní povaze vyrovnávacího přídavku nemění nic okolnost, že se k němu podle odst. 3 § 196 plat. zák. dospělo tím způsobem, že mezi dosavadní požitky stálé byl zahrnut i přídavek soudcovský podle zák. č. 290/24, ježto vyrovnávací přídavek podle 3. odst. § 196 plat. zák. není výrazem nějaké určité složby dosavadních požitků služebních, nýbrž jen početním efektem, vyplývajícím z porovnání souhrnu veškerých stálých požitků dosavadních včetně započítatelné přídavky (po srážce pensijního příspěvku) se souhrnem platů nových podle zák. č. 103/26 (taktéž po srážce pens. příspěvku), a to bez ohledu na právní povahu jednotlivých složek dosavadních služebních požitků a obzvláště bez ohledu na okolnost, zda ta která složka dosavadních služebních požitků byla či nebyla pro výměru výslužného započítatelná či nikoliv. Že by pak vyrovnávací přídavek tvořil samostatný přídavek k odpočivným a zaopatřovacím platům podle zákona platového, to nelze ze žádného ustanovení zákona toho vyvoditi, ba naopak odporovalo by poskytnutí přídavku pobíraného po dobu služby činné ustanovení § 196 plat. zák., a v době odpočinku ustanovením § 154 i 160 plat. zák., kteréž přídavek vyrovnávací ve smyslu § 196 plat. zák. neznají jako započítatelnou část či složku pensijní základny.
Pokud stížnost uplatňuje nárok na zápočet soudcovského přídavku podle zák. č. 290/24 do pensijní základny, zabýval se nss otázkou touto již v nál. Boh. A 8290/29, v němž vyslovil právní názor, že soudcové, jejichž služební příjmy upraveny byly podle platového zákona č. 103/26 a kteří za účinnosti tohoto zákona odešli do výslužby, nemají nároku na to, aby do pensijní základny jejich byl připočten přídavek ve smyslu § 5 zák. č. 290/24.
Na tomto právním názoru nemůže nic měniti poukaz st-le na nál. Boh. A 7745/29, ježto nález tento se týkal soudce, jenž vstoupil do výslužby za účinnosti zákona č. 290/24, avšak před účinností zákona platového, to jest v době od 1. ledna 1925 do 31. prosince 1925, ani poukaz na zdejší nál. Boh. A 7843/29, jenž má na mysli soudce, jenž odešel do výslužby před účinností zák. č. 290/24, tudíž před 1. lednem 1925; neboť v daném případě nejde o případy stejné, naopak jde o soudce, jenž nesporně byl převeden do nových platů zák. č. 103/26 a odešel do výslužby až za účinnosti tohoto zák. Jest proto skutková a právní situace v uvedených případech zcela jiná. Mylným jest konečně též názor st-lův, jakoby vl. nař. č. 130/25 nebylo zrušeno platovým zákonem, naopak, že jest samo o sobě normou samostatnou a na zákoně č. 290/24 nezávislou, která platí i za účinnosti zák. č. 103/26 dále. Paragraf 11 odst. 2 zák. č. 290/24 zmocnil vládu, aby zákon tento provedla. Plníc tento příkaz zákona vydala vláda nař. z 18. června 1925 č. 130 Sb., a to jak uvedeno v nadpisu k provedení některých ustanovení zákona (č. 290/24), kterým se upravují platové poměry soudců z povolání a jiných konceptních úředníků v oboru min. sprav. Obsah cit. vl. nař. svědčí pak tomu, že jest pouhým provedením zák. č. 290/24. Pak ovšem stojí a padá vl. nař. toto zrušením neb změnou zákona, k jehož provedení bylo vydáno. Když pak zákon č. 103/26 v § 214 odst. 2 výslovně zrušil zákon č. 290/24, doznalo i vl. nař. č. 130/25 změny, pokud se týče bylo zrušeno, pokud sahá rušící moc zákona platového č. 103/26 (§ 214 plat. zák.).

Citace:

č. 9218. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 762-765.