NPD documents search: Váž. civ., 1 (1919)

Č. 9680.

Zaměstnanci veřejní: * Schvaluje podle § 212 odst. 6 zák. č. 103/26 usnesení samosprávné korporace o systemisaci služebního místa a platech s ním spojených, může úřad dohlédací pouze usnesení takové in toto schváliti nebo schválení odepříti, není však oprávněn usnesení ono modifikovati. (Nález ze dne 17. února 1932 č. 8214/29.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 8977/31.
Věc: Alfred W. v L. proti zemskému správnímu výboru v Praze o ustanovení poručníkem z povolání.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Na základě zásadního usnesení z 19. listopadu 1925 usnesla se dne 28. ledna 1926 osk v L. uzavříti se st-lem smlouvu, jíž jej přijímá do svých služeb jako poručníka z povolání. Podle této smlouvy příslušel st-li plat, odpovídající požitkům státního úředníka skupiny D, X. hodn. třídy 3. stupně bez rodinných přídavků, celkem ročních 12302.40 Kč. Ve smlouvě bylo též stanoveno, že osk může dáti st-li výpověď, jestliže st-1 nebude moci vykonávati povinnosti svého povolání, bez tohoto důvodu pak jen tenkráte, usnese-li se na tom dvoutřetinovou většinou.
K žádosti místní skupiny Svazu veř. zaměstnanců usnesla se osk v L. dne 10. května 1927 změniti uvedenou smlouvu ve prospěch st-lův potud, že na požitcích mělo st-li příslušeti celkem 19440 Kč ročně, dále že bez důvodů, uvedených v původní smlouvě, může dáti osk st-li výpověď tenkráte, usnese-li se na tom tříčtvrtinovou většinou, a konečně že st-li, bude-li služební poměr zrušen bez jeho zavinění, příslušní odbytné do výše dvouročního platu.
Nař. výnosem oznámil zsv v Praze, že se usnesl, aby usnesení osk v L. z 19. listopadu 1925, z 28. ledna 1926 a z 10. května 1927, ustanoviti st-le smluvním opatrovníkem z povolání s požitky ročně 19440 Kč, bylo schváleno, avšak bez odstavce a) o výpovědi po schválení tříčtvrtinovou většinou, a bez odstavce b), že by st-li v případě odchodu ze služby bez jeho viny příslušelo odbytné ve výši dvojnásobného ročního platu.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss:
Stížnost popírá předem zásadně právo žal. úřadu zasahovati do aktu, jímž osk ustanovila st-le ve svých službách poručníkem z povolání a upravila smluvně takto vzniklý služební poměr, uvádějíc, že jakožto smluvní zaměstnanec není st-1 úředníkem okresního zastupitelstva ve smyslu zák. č. 444/19 a že proto nepodléhá jeho přijetí do služeb osk kasatorní moci dozorčí zsv-u ve smyslu § 42 zák. ze 3. října 1907 č. 63 z. z.
St-1 se mýlí. Žal. úřad vydávaje nař. rozhodnutí, nevystupoval u výkonu moci dozorčí, příslušející mu na základě předpisu, na nějž stížnost poukazuje, nýbrž zřejmě u výkonu práva, příslušejícího mu na základě ustanovení § 212 odst. 6 zák. č. 103/26. Ustanovení toto praví totiž, že jsou-li korporace (na něž se vztahuje ustanovení § 19 zák. č. 394/22) podle dosud platných předpisů oprávněny, aby se usnášely o systemisaci služebních míst a platech s místy těmi spojených, vyžaduje každé takové usnesení schválení jako opatření podle 4. odst. t. j. schválení samosprávného úřadu dohlédacího.
V ustanovení st-le poručníkem z povolání ve službách osk jest spoluobsažena i systemisace místa toho, a poněvadž okres jest korporací, na niž se vztahuje ustanovení § 19 zák. č. 394/22 (§ 212 odst. 1 zák. 103/26) a poněvadž dále cit. předpis § 212 odst. 6 zák. č. 103/26 nikterak nerozlišuje mezi jednotlivými kategoriemi služebních míst a zahrnuje tedy i služební místa zaměstnanců smluvních, nelze souhlasiti se zásadním nazíráním stížnosti, jako by se úprava služebního poměru st-lova vymykala jakémukoli zásahu žal. úřadu.
Jiná jest ovšem otázka, zda zásah žal. úřadu nepřekročil hranice, v nichž se podle cit. ustanovení § 212 odst. 6 zák. č. 103/26 přípustně pohybovati může. Předpis ten stanoví, jak již řečeno, že každé usnesení (okresu) o systemisaci služebních míst a platech s místy těmi spojených vyžaduje schválení samosprávného úřadu dohlédacího. Z toho plyne, že vůle okresu sama o sobě ještě nestačí, aby přivodila účinky osk-í zamýšlené, nýbrž že usnesení její stává se perfektním teprve udělením schválení se strany úřadu dohlédacího, jímž se vůle okresu doplňuje a činí způsobilou vyvolati zamýšlený právní účinek. V této činnosti se však vyčerpává pravomoc zsv-u. Z pojmu schválení plyne, že zsv může buď schválení odepříti a tím nechati vůli okresu neúplnou a nezpůsobilou k založení právního účinku, nebo schválení uděliti a tím dokonati teprve právní akt způsobilý jeviti ony účinky, že však nemůže sám modifikovati projevenou vůli okresu (srov. Boh. A 8977/31).
V přítomném případě neschválil žal. úřad usnesení osk tak, jak bylo učiněno, nýbrž s určitými modifikacemi; tím podle toho, co bylo uvedeno, překročil meze své pravomoci, pročež bylo nař. rozhodnutí zrušiti pro nezákonnost podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 9680. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 406-408.