NPD documents search: Váž. civ., 13 (1931), sv. 1

Čís. 10846.

Okolnost, zda odpůrce při své reklamě rozšiřuje údaje opodstatňující nekalou soutěž, jest předpokladem samého nároku a musí býti osvědčena již při osvědčení tohoto nároku.
Měl-li rekursní soud po zrušovacím usnesení dovolacího soudu přezkoumati usnesení prvého soudu jen ve věcech, jimiž se ve svém prvém, zrušeném usnesení neobíral, a neuznal-li ve svém druhém, nyní napadeném usnesení rekurs v těchto směrech za odůvodněný, jest jeho druhé usnesení potvrzujícím, třebas jeho výrok byl změňujícím, ale jen vzhledem k úvahám, jimiž se rekursní soud již neměl obírati.
Dovolací soud není povolán k prodloužení doby, na kterou bylo prozatímní opatření prvým soudem povoleno.
(Rozh. ze dne 3. června 1931, R II 185/31.)
Co do předchozího děje poukazuje se na čís. sb. 10213. Soud prvé stolice povolil pak prozatímní opatření k zajištění nároku ohroženého ohledně zdržení a předsevzetí jednání ve smyslu zákona o nekalé soutěži, nařídiv žalovaným, by upustili od tvrzení, rozšiřování těchto okolností ve svých katalozích, prospektech, cenících, dopisech a jiných listinách a obchodních papírech: a) V poslední době pokoušely se různé firmy tu- i cizozemské napodobiti aparáty »Flamme Bleue« podobně znějícími nebo fantastickými jmény a křiklavou reklamou, obecenstvo klamati, však vždy byly po krátké době podobné konkurenční výrobky od jasně myslících zájemců odmítnuty, ježto nikdy nemohly dosáhnouti bezvadného funkcionování, kvality a láce aparátů »Flamme Bleue«. Proto každý budiž varován, aby zakoupil jiný aparát na plyn petrolejový nežli aparát nesoucí značku »Flamme Bleue«. Ovšem, že se pokoušely rozličné firmy tu- i cizozemské o napodobení přístroje »Flamme Bleue« a namáhaly se šáliti podobně neb fantasticky znějícími jmény a dryáčnickou reklamou lidi, byly však vždy již po docela krátkém čase takové výrobky konkurenční jasně myslícími zájemci zamítnuty, neboť nebyla nikdy dosažena bezvadná funkce, jakost a levnost »Flamme Bleue«. Proto budiž každý varován, koupiti jiný přístroj na petrolejový plyn, než ten, jenž nese jméno »Flamme Bleue«. b) Všechny jiné značky, jakož i značka »Ex« jsou pouhými padělky. Tento příkaz udělil pod podmínkou, že ohrožená strana za veškeré odpůrci tím snad způsobené újmy složí u soudu 2000 Kč jako jistotu. Toto zatímně opatření povolil na dobu, až bude moci ohrožená strana domáhati se nároku exekucí nebo exekučního úkonu k zajištění, nejdéle však na dobu do 31. prosince 1931 s tím, že zatímní toto opatření nebude vykonáno, a již vykonané bude zrušeno na návrh odpůrce ohrožené strany, složí-li tento u soudu 50000 Kč. Rekursní soud zamítl návrh na povolení prozatímního opatření. Důvody: Jde o to, zda je osvědčeno nebezpečí ohrožení nároku. Odpůrkyně jest firmou cizozemskou. Ohrožení může nastati jen, rozšiřuje-li údaje o napodobenině svých výrobků ohroženou stranou v tuzemsku, neboť nestačí, je-li údaj ten uveden v prospektech, to ještě není nekalou soutěží, prospekty, ceníky musí býti rozšiřovány, a to v tuzemsku, ježto ohrožená strana domáhá se ochrany svých výrobků podle zákona o nekalé soutěži v tuzemsku. A tu ohrožená strana uvedla jen, že se v dopisu Otty M-a praví, že pařížská továrna Flamme Bleue je původní vynálezkyní těchto aparátů a že všecky ostatní známky a známka »Ex« jsou jen napodobeninami. Ovšem dopis sám nestačí k osvědčení o rozšiřování údajů, jak správně uvádí stěžovatelka, neboť v § 2 zák. o nekalé soutěži se žádá rozšiřování veřejné a, že jde o nekalou reklamu podle § 2 cit. zákona, vyslovil sám nejvyšší soud ve svém rozhodnutí. Že rozšiřuje odpůrkyně své ceníky a prospekty v tuzemsku, mimo uvedený dopis, ohrožená strana netvrdí. Ovšem k dopisu byly podle znění jeho přiloženy prospekt, zápisník a ceník a tu by stačilo, byly-li údaje ty v těchto tiskovinách. Avšak ohrožená strana ani netvrdila, že v tiskopisech k tomu dopisu přiložených byly údaje, jejichž zápovědi se domáhá. Toto jediné faktum nelze tedy považovati za rozšiřování veřejné podle § 2 zák. o nekalé soutěži. A jiné faktum rozšiřování v tuzemsku ohrožená strana neuvedla. Všeobecné tvrzení, že rozšiřuje tyto údaje v tuzemsku, a předložení ceníků a prospektů těch, obsahujících údaje o napodobenině, nestačí, ohrožená strana musí prokázati, že odpůrkyně rozšiřuje tyto tiskoviny, a uvésti kdy a komu je zaslala v tuzemsku. Pak teprve by bylo lze uznati ohrožení jejího nároku za osvědčené. Ohrožená strana sice předložila ke stížnosti ze dne 13. března 1930 výstřižky z novin, kde doporučuje odpůrkyně své výrobky v inserátech a kde uvádí, že podobné aparáty jsou napodobeniny. K této okolnosti však nelze přihlížeti, ježto jest novotou, zvláště když v návrhu na prozatímní opatření ani neuvedla, že odpůrkyně ony údaje rozšiřuje i v novinách a lze přihlížeti jen k okolnostem sběhlým a osvědčeným do podání návrhu na prozatímní opatření, t. j. do 16. prosince 1929, nikoliv k později sběhlým okolnostem, které by mohly přijíti v úvahu jen pro nový návrh na povolení prozatímního opatření. Ježto tedy ohrožení nároku nelze považovati za osvědčené, není tu podmínek, za kterých lze povoliti prozatímní opatření.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu s tím, že o návrhu na ustanovení doby, na kterou se zatímní opatření povoluje, rozhodne soud prvé stolice.
Důvody:
Rekursní soud rozebírá v napadené části svého usnesení otázku, zda jest osvědčeno ohrožení nároku, a odpovídá na ni záporně, protože navrhovatel prý neosvědčil, že odpůrkyně rozšiřuje údaje opodstatňující nekalou soutěž (reklamou) podle § 2 zák. o n. s. způsobem tam naznačeným. Avšak okolnost, zda odpůrkyně při své reklamě vyvíjí činnost pozastavenou navrhovatelem, jest součástkou skutkového děje v § 2 zák. o n. s. zakázaného, je tedy předpokladem samého žalobcova nároku a musí proto býti osvědčena již při osvědčení nároku. O osvědčení ta- kové však rekursnímu soudu již nešlo a jíti nemohlo, protože otázka ta byla právoplatně — a to kladně — vyřízena již dřívějšími rozhodnutími. Šlo mu již jen o osvědčení nebezpečí. Než ani s touto otázkou se rekursní soud neměl již obírati, protože dovolací soud již ve svém zrušovacím usnesení z 9. října 1930 (čís. sb. 10213), jež bylo pro rekursní soud základem opětného rozhodování, uznal, že žalobci hrozí škoda v obou tam naznačených směrech, ne-li úplně, tedy zajisté z valné části nenahraditelná, a prohlásil tím nebezpečenství (ohrožení) v § 381 ex. ř. vyžadované za osvědčené. Na rekursním soudě bylo již jen, by napadené usnesení prvého soudu přezkoumal po ostatních stránkách, jimiž se ve svém prvním zrušeném usnesení neobíral a v nichž proto dovolací soud nemohl jeho usnesení přezkoumati. V těchto směrech neuznal rekursní soud v nyní napadeném usnesení stížnost odpůrců za odůvodněnu, toto jeho potvrzující rozhodnutí nepodléhá dalšímu opravnému prostředku (§§ 528 c. ř. s. a 78, 402 ex. ř.) a proto bylo vyhověti návrhu na povolení zatímního opatření, pokud se týče zjednati platnost usnesení prvého soudu.
K prodloužení doby, na kterou zatímní opatření bylo prvým soudem povoleno, není povolán dovolací soud rekursní, ježto jeho činnost je obmezena jen na přezkoumání rozhodnutí nižších soudů, a to jen podle stavu věci v době rozhodnutí soudu stolice prvé. Vyřízení návrhu bylo proto přikázáno podle § 44 j. n. prvému soudu.

Citace:

Čís. 10846. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 803-805.