Č. 650.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí (Čechy): Podle § 4 č. 4 česk. ř. dávk. jsou od dávky osvobozeny jen směny hospodářských pozemků, provedené za účelem arondace, nikoli též jinaké převody hospodářských pozemků, jichž účelem jest arondace.
(Nález ze dne 4. ledna 1921 č. 13164/20.)
Věc: Antonín a Markéta M. v L. proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty nemovitosti.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Smlouvou trhovou ze dne 26. září 1917 prodali stěžovatelé Václavu a Marii B-ovým pozemky v L. za 6000 K. V námitkách svých proti hodnotě nabývací úřadem přijaté žádali stěžovatelé, by z tohoto převodu nebyla vyměřována žádná dávka z přírůstku hodnoty, ježto jde jen o směnu pozemků za příčinou lepšího hospodaření, ježto se jim podařilo smlouvou ze dne 17. září 1917 od manželů Josefa a Marie Z. odkoupiti blízké pozemky v L. za 5942 K 50 h a že za to pozemky, jež byly vzdálenější, prodali, takže ve skutečnosti jedná se jen o výměnu pozemků a u stěžovatelů nenastal žádný přírůstek hodnoty. Platebním rozkazem ze 17. února 1920 vyměřena byla zemským inspektorátem pro dávky zemské z převodu tohoto dávka 818 K 70 h.
Zemský správní výbor v Praze zamítl odvolání stěžovatelů ....
Stížnost vidí nezákonnost v tom, že prodeji pozemků v L. nebylo přiznáno osvobození od dávky z přírůstku hodnoty, protože stěžovatelé prodej provedli za účelem arondace.
Dle §u 4, čís. 4 dávkového řádu není podrobena dávce z přírůstku hodnoty výměna pozemků hospodářských, provedená za účelem arondace, pokud výměna ta požívá osvobození od poplatků, po případě slevy poplatků dle §§ 1 a 2 zákona z 3. března 1868 č. 17 ř. z. a zákona z 27. prosince 1899 č. 263 ř. z. Nejsou tudíž vyňaty z povinnosti dávkové všeliké převody hospodářských nemovitostí, jichž účelem jest arondace, nýbrž toliko výměna pozemků za účelem arondace a jen taková výměna, která požívá osvobození od státního převodního poplatku neb aspoň slevy tohoto poplatku dle zákonů svrchu citovaných.
Zákony těmito jest však poplatkové osvobození přiznáno jen v tom případě, když směnou pozemků hospodářských docílí se arondace majetku jedné nebo druhé ze směňujících stran (§ 1 zák. z r. 1868). Totéž platí o slevě poplatkové (§ 2 cit. zák.), která jest rovněž poskytnuta jen pro směnu pozemků mezi jednotlivými majiteli.
Požívá tedy osvobození (slevy) poplatkové toliko směna pozemků mezi týmiž stranami směnu provádějícími a jsou tudíž podle § 4, č. 4 dávk. řádu z povinnosti dávkové vyňaty rovněž jen směny, jak je mají na mysli zákony právě dotčené.
Výklad tento potvrzuje ostatně i německé znění § 4, č. 4 dávk. řádu, dle zákona z 15. února 1867 č. 13 z. z. stejně autentické jako text český, jež užívá výrazu »Tausch von Grundstücken«, jemuž dlužno dle §§ 6 a 1045 o. z. o. rozuměti jako smlouvě směnné.
Stěžovatelé však neprokázali, že by šlo o směnu v tomto smyslu. Předložiliť jen dvě kupní smlouvy, z nichž vysvítá, že stěžovatelé neuzavřeli směnné smlouvy ani s manželi Z., od nichž smlouvou ze 17. září 1917 koupili pozemky čís. 274, 275, 595 a 594 v L., ani s manželi Václavem a Marií B., jimž smlouvou z 26. září 1917 prodali pozemky čís. kat. 296, 297, 290, 291, 298 a 299 v L. Stížnost ostatně i sama přiznává, že stěžovatelé smlouvy směnné vůbec ani uzavříti nemohli.
Pokud pak stížnost poukazuje k tomu, že stěžovatelům nevzešel žádný přírůstek hodnoty, ježto jejich původní pozemky měly značně větší výnos, než pozemky koupené, sluší k tomu odpověděti, že dávka z přírůstku hodnoty postihuje dle § 5 dávk. řádu rozdíl mezi zcizovací hodnotou nemovitosti při převodu a hodnotou nabývací.
Ve sporném případě podléhá tedy dávce z přírůstku hodnoty rozdíl
mezi hodnotou pozemků smlouvou ze dne 26. září 1917 zcizených v době tohoto převodu a hodnotou těchže pozemků v době jejich posledního předcházejícího převodu. Jak zcizitelé s realisovaným přírůstkem hodnoty naložili, jest pro povinnost dávkovou bezvýznamno a je tedy také lhostejno, že ho použili — jak stížnost tvrdí — na koupi pozemků hodnoty menší, než jakou měly pozemky zcizené, neboť — jak již svrchu řečeno — předmětem dávky z přírůstku není zisk zcizitelův, nýbrž objektivní rozdíl hodnoty v době zcizení a nabytí.
Z těchto důvodů bylo stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.

Citace:

č. 650. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 74-76.