Má býti krupobitní pojištění postátněno? Dobrozdání dra Jos. Grubra. Posmrtné vydání. Nakl. J. Otto, Praha 1925. Str. 58, Kč 8. — Poslední práce prof. Grubra, nedokončená už, vydaná prof. drem Mackem, ukazuje, s jakou důkladností pracoval Gruber na každé práci, do níž se dal. Byv vyzván, aby podal dobrozdání o otázce krupobitního pojištění, zpracoval tuto otázku se stanoviska národohospodářského tak, že dobrozdání vzrostlo skoro na monografii. Vykládá předem vůbec podstatu pojištění a hlavně zemědělského. V pojištění vůbec vidí dva hlavní principy: princip družnosti, solidarity (přenášení risika na větší množství stejně ohrožených) a princip úspornosti. Líčí historický vývoj pojišťování a jednotlivé typy. Obšírně podává teoretický boj o otázku publicity pojištění, uvádí důvody pro i proti. Ukazuje, že není správný názor, že kde prosperuje akciová společnost, musí prosperovati i státní podnik, poněvadž mezi postavením úředníků jest tu vždy ještě značný rozdíl co do zájmu na hospodářském výsledku. Upozorňuje na zvláštnosti krupobitního pojištění; nestejnoměrnost časovou i místní a rozdílnou citlivost plodin, jež působí nepříznivě na vznik a intensitu potřeb, působí nedostatečné vyrovnávání risik a z toho vysoké prémie. Pří tomto odvětví jest roz-hodným většinou subjektivní úsudek. Velmi ostře se vyslovuje Gruber o původní osnově ministerstva zemědělství, neodborně připravené, spočívající na zásadě závaznosti, jednotnosti sazeb, monopolu, a státní dotace základní i ročních příspěvků. Tvrdí, že není u nás předpokladů pro závaznost, poněvadž není stejnoměrné potřeby, takže, pojištění by bylo novou daní na výnos půdy. Jednotnost prémie by příkrost jenom stupňovala, monopol má za odůvodněný, kdyby způsobil zlevnění a sevšeobecnění. Ale při krupobitním pojištění, odděleném od jiných pojišťovacích oborů, by aparát byl půl roku nevyužitkován. V novém návrhu ministerstvo upustilo od všech základních zásad a zůstalo pouze při státním příspěvku. Za cíl vytklo rozšíření a zlevnění pojištění. V zásadě státního příspěvku vidí Gr. opuštění zásad o vedení státních podniků, poněvadž se tu předem počítá s pasivností podniku. Popírá správnost tvrzení, že pojištění státní jest nutnými korrektivem faktického monopolu, neboť tento neexistuje. Ukazuje, že sociální pojišťovny, na něž se ukazuje, nejsou vlastně vůbec státními ústavy. Krupobitní pojištění jest jen jedním z oboru pojišťování, a jistě ne nejpřednějším. Nutilo by k zakládáni dalších oborů, což by způsobilo jen újmu finanční státu i samosprávy. Upírá dále možnost lepších výkonů pro pojištěnce, vzhledem k dnešní obrovské soutěži soukromých pojišťoven. Konečně vyslovuje obavy, že provádění by vyvolalo jen nespokojenost na všech stranách, zejména pro vlivy politické. Vyznívá tudíž jeho úsudek o myšlence státního pojištění krupobitního velmi nepříznivě.
J. B.