č. 12165.

Církevní věci: I. Schválení ve smyslu min. nař. č. 162/ 1860 ř. z., pokud se týče min. nař. č. 175/1860 ř. z., podléhají jakožto součásti církevního jmění i pohledávky církevních obročí ze závazků převzatých velkostatky a jest tudíž ke změně závazku naturálního v závazek peněžitý tohoto schválení třeba. — II. Při úpravě přiznávky duchovního, s jehož obročím jsou spojeny také dávky naturální, čítají se přírodniny podle předpisu § 4 lit. d) zák. č. 176/1898 ř. z. se srážkou 20% z hrubého výtěžku pro horší jakost a jakožto náklad dobývací, jestliže jde o stíhatelný a vydobytelný právní nárok beneficiáta, i tehdy, když beneficiát místo naturálií pobíral relutum na penězích, aniž však přeměna naturální dávky na relutum byla schválena státní správou.
(Nález ze dne 26. listopadu 1935 č. 16914/35.)
Věc: Václav P. v N. (adv. Dr. Josef Dvořák z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o kongruu.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jde o ocenění naturální dotace piva, se zrušuje pro vadnost řízení; jinak se stížnost zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Zkoumaje podle zák. č. 122/1926 a vl. nař. č. 124/1928 Sb. přiznávku st-lovu pro období 1926—1930, upravil zem. úřad v Praze výměrem z 1. srpna 1930 položku č. 8 příjmů takto: »Výpočty naturálních dávek 415 kg žita, 150 kg pšenice, 100 kg hrachu a 12 m3 dříví jsou správné. Pokud jde o zbytek dávky dříví 44 m3 dříví, který se beneficiátovi reluuje částkou 440 Kč roč., reluace tato se uznává vzhledem k tomu, že podle třetího bodu zřizovací listiny z 24. dubna 1754 v případě nedostatku dříví je doména l.-ská povinna platiti na místo nedostávajícího se dříví 20 zlatých rýn. měny. Poněvadž však s reluací nejsou spojeny výlohy, není možno uznati odpočitatelných 20% jakožto náklady dobývací. Pokud jde o dávku piva, jest vzhledem k tomu, že jde pouze o soukromou dohodu mezi majitelkou domény a dočasným beneficiátem (vyjádření patronátního úřadu v L. z 5. března 1929), do tasse vložiti příjem této dávky vypočtený podle běžných cen. Podle certifikátu obecního úřadu v L. z 2. března 1929 cena 1 hl. piva loco L. činila v letech 1923 až 1925 220 Kč, tudíž cena 1810 l piva 3982 Kč. Odrazí-li se 20% jakožto náklad na dobývání 796 Kč 40 h, zbývá 3185 Kč 60 h. Tato částka byla vložena do fasse z moci úřední.
Podle shora uvedeného ceny jednotlivých dávek jeví se takto:
K položce č. 1 a) a b) vydání: Podle platebních rozkazů za léta 1923 a 1924 činil katastrální výnos farské půdy roč. 203 Kč 90 h, z něhož si počítá beneficiát ve vydání své přiznávky daně a přirážky. Počítá-li však v letech 1923 a 1924 s nižším skutečným výnosem roč. 947 Kč 80 h, jest nutno úměrně ve zmíněných letech snížiti vložené daně a přirážky, což též provedeno.
K položce č. 8 vydání: Nemocenské pojištění páčí se k 1. srpnu 1926 vzhledem k Vaší služební době správně roč. na 144 Kč. Položka byla doplněna, pokud se týče opravena.
Průměrem let 1923, 1924 a 1925 vykazuje upravená přiznávka ryzí výnos 5813 Kč, zaokrouhlený na částku ročních 5808 Kč. Podle evidenčního listu dovršil jste dne 30. září 1929 21. rok aktivní služby ve veřejné duchovní správě. Zvyšuje se tedy dnem 1. října 1929 Váš nejnižší příjem (kongrua) 9000 Kč podle § 1 cit. zák. o 7 tříletých zvýšení nejnižšího příjmu po 972 Kč, t. j. o 6804 Kč na 15804 Kč. Vezme-li se v počet svrchu uvedený ryzí výnos 5808 Kč, nedostává se na zákonně zaručený nejnižší příjem (kongruu) ročně 9996 Kč. Za období od 1. října 1926 do 30. září 1929, za něž na poslední 972 Kč jste ještě neměl nároku, jeví se zmíněný schodek na nejnižší příjem (kongruu) zákonem zaručený roční částkou 9024 Kč. Za dobu od 1. ledna 1926 do 30. září 1926 méně o předposlední zvýšení roč. 972 Kč, tudíž ročně 8052 Kč.
Poněvadž pak dále vl. nař. ze 16. července 1926 č. 144 Sb. o nemocenském pojištění duchovních církví a náboženských společností státem uznaných nabylo účinnosti teprv dnem 1. srpna 1926, nelze výdejovou položku fassovní č. 8 za dobu od 1. ledna 1926 do 31. července 1926 ještě uznati a posléze zmíněný doplněk kongruy zmenšuje se za tuto dobu tudíž o přiměřený alíkvotní díl zaměstnavatelského příspěvku (1%) k nemocenskému pojištění a činícího ročně částku 144 Kč.
Ukládám proto účtárně, aby Vám místo dosavadních záloh předepsala a vyplatila definitivní doplněk kongruy od 1. ledna 1926 do 31. července 1926 ročních 7908 Kč, od 1. srpna 1926 do 30. září 1926 ročních 8052 Kč, od 1. října 1926 do 30. září 1929 roč. 9024 Kč a od 1. října 1929 do 31. května 1930, kdy jste přestal býti farářem v L., stav se farářem v N., roč. 9996 Kč, zvětšený o částku 12 Kč ročně, o niž k srážce předepsaný zaměstnavatelský 1 %ní nemocenský příspěvek pojišťovací převyšuje shora zmíněnou výdejovou položku fassovní, takže bude doplněk ten od tohoto termínu činiti ročně 10008 Kč.«
V odvolání, podaném na tento výměr, uváděl st-l, že opravený výpočet je pochybený stran celé položky 8 příjmů. Ohledně piva a dříví, které má velkostatek dodávali faráři, tvrdil, že sám vůbec žádného ujednání o stanovení reluta neučinil, nýbrž převzal prostě stav, jaký trval, nebo snad byl sjednán dohodou jeho předchůdce, o čemž dovolával se svědectví tohoto, Tomáše S., faráře v O., jakož i patronátního komisaře v L., inž. Rudolfa H.
Min. škol. nař. výnosem zamítlo odvolání z důvodů, uvedených v napadeném jim výměru, dodavší vzhledem k námitkám uplatňovaným v odvolání toto: »Odvolatel namítá, že mu při úpravě přiznávky, podané na 1. lustrum, neprávem zvýšena byla v příjmové položce č. 8 (výnos dotací v přírodninách) přiznaná průměrná částka 2011 Kč 54 h na průměrnou roční částku 4994 Kč 27 h. Dovolává se při tom § 88 vl. nař. ze 17. července 1928 č. 124 Sb. a domnívá se, že státního schválení je třeba pouze při výkupu naturálních dávek ve smyslu § 99 téhož nař. Posléz uvedený náhled je mylný, neboť podle § 38 zák. ze 7. května 1874 č. 50 ř. z. platí pro hospodaření jměním katolické církve pravidlo, že toto jmění požívá téže státní ochrany jako jmění obecně užitečných nadací. Státní správa kultová jest oprávněna dohlížeti na udržování kmenového jmění kostelů a církevních ústavů, kdykoli přesvědčiti se o stavu jmění a učiniti potřebná opatření, aby nahrazeny byly zjištěné schodky. V § 51 téhož zák. výslovně byla ponechána v platnosti ustanovení min. nař. z 20. června 1860 č. 162 ř. z. a ze 13. července 1860 č. 175 ř. z. o zcizení a zatížení jmění katolických kostelů, obročí a duchovních ústavů. V min. nař. č. 162/1860 ř. z. obsaženy jsou podrobné předpisy o zcizení a zatížení jmění katolických kostelů, obročí a duchovních institucí. Podle těchto předpisů, neustále praktikovaných, jež tudíž odvolateli měly a mohly býti známy, je třeba také schválení státní správy kultové ke zcizení majetku katolické církve (v hodnotě převyšující 100 zl. r. m.), pod kterýžto široký pojem spadá také výkup naturálních dávek, jak ostatně odvolatel sám citováním § 99 odst. 2 vl. nař. ze 17. července 1928 č. 124 Sb. doznává. Dodatečně konaným šetřením (dotazy u odvolatele, resp. jeho právního zástupce a u patronátního úřadu v L.) nemohlo však býti zjištěno, že by reluování naturálních dávek piva a části dříví bylo bývalo schváleno státní správou kultovou. Obroční jmění jest spravováno duchovními uživateli obročí pod dohledem patronů a vrchním dohledem biskupů a státu (§ 46 zák. ze 7. května 1874 č. 50 ř. z.). Bylo tudíž povinností uživatelů farního beneficia v L. a tamního patronátního úřadu včas obrátiti se na státní správu kultovou se žádostí o schválení výkupu dávek piva a části dříví, když pivovar na velkostatku l.-ském byl v r. 1892 zrušen, resp. když snad bylo nutno omeziti naturální dávku dříví, kteréžto dávky zaručeny byly farářům v L. erekční listinou z 24. dubna 1754. Jestliže se tak nestalo a jestliže Václav P., stav se dne 1. listopadu 1917 farářem v L., alespoň dodatečně se nesnažil, jak bylo jeho povinností, o právnickou sanaci této věci, musí nésti důsledky sám, resp. nemohou důsledky tohoto opomenutí nebo neznalosti veřejnoprávních předpisů stíhati český náboženský fond, z něhož se subsidiárně doplňuje kongrua katolického duchovenstva v zemi České. Pokud jde o množství piva, bylo zjištěno, že jeden sud piva rovná se 226 l, a poněvadž beneficiát v L. má podle výše zmíněné erekční listiny nárok na 8 sudů piva, činí tato dávka 18 hl 08 l, čili okrouhle 1810 l. Toto množství piva, které má dostávati farář l.-ský z důchodu velkostatku v L. podle 3. odstavce erekční listiny z 24. dubna 1754, uváděl patronátní úřad ve výkazech ze 3. prosince 1898, 8. března 1907 a 7. listopadu 1919 a proto při úpravě fasse, o niž jde, bylo počítáno s tímto množstvím. Podle bodu 3 opětně cit. zřizovací listiny má beneficiát dostávati tuto dávku 8 sudů piva bez jakéhokoliv vzájemného plnění. Povinnost faráře l.-ského dodávati 2 strychy ječmene a zapravovati dávky týká se práva na přívarek 1 vědra prostředního piva z každé dávky. Tato dávka ve fassi již od r. 1782 počínajíc se nevyskytuje, ježto patrně nebyla realisována. Jestliže odvolatel na místo naturálních dávek piva a části dříví fakticky přijímal peněžní relutum 803 Kč 60 h, aniž by se staral o státní schválení tohoto reluta, musí sám nésti důsledky svého opomenutí, resp. své neznalosti právních norem. Jest věcí jeho a patronátního úřadu alespoň nyní postarati se o právnickou sanaci této věci. Námitka, že výpočet příjmové položky č. 8 i konečný výpočet je pochybný, takže celý příjem, který od kongruy se má odraziti, je nesprávně sečten, neuvádějící detailů, shledána byla bezdůvodnou.«
Rozhoduje o stížnosti, podané na toto rozhodnutí, uvažoval nss takto:
Stížnost prohlašuje výslovně, že omezuje se pouze na položku přiznávky, resp. rozhodnutí o této položce, která se týká naturálních dávek za dříví a za pivo. Proto může nss přezkoumati nař. rozhodnutí toliko v tomto rozsahu stížností vymezeném.
Zem. úřad prohlásil, že výpočty naturálních dávek o 12 m3 dříví jsou správné, pokud jde o zbytek dávky dříví 44 m3 dříví, který se beneficiátovi reluuje částkou 440 — Kč ročně, reluace tato se uznává vzhledem k tomu, že podle 3. bodu zřizovací listiny z 24. dubna 1754 v případě nedostatku dříví je doména l.-ská povinna platiti na místo nedostávajícího se dříví 20 zl. rýn. měny. Poněvadž však s reluací nejsou spojeny výlohy, není možno uznati odpočitatelných 20%, jakožto náklady dobývací.
Pokud jde o dávku piva, jest vzhledem k tomu, že jde pouze o soukromou dohodu mezi majitelkou domény a dočasným beneficiátem, vložiti do fasse příjem této dávky, vypočtený podle běžných cen. Pokud jde o naturální dávku dříví, resp. reluací částky této dávky, uznal tudíž zem. úřad a stejně žal. úřad v nař. rozhodnutí údeje přiznávky až na vyloučení položky 20% nákladu dobývacího. Poukazuje-li stížnost k tomu, že napadený výnos sám si odporuje tím, jednak uznávaje relutum Kč 440— za 44 m3 dříví, kdežto jinak relutum za pivo neuznává, není tato námitka důvodná a tvrzeného rozporu není, neboť relutum za dříví bylo uznáno, poněvadž ve zřizovací listině na takový případ výslovně bylo pamatováno, kdežto stran piva tomu tak není. Vytýká-li stížnost ještě, že nebylo zjištěno, odpovídá-li Kč 440— 20 zl. rýnským, jest tato námitka nepřípustné novum, jelikož v odvolání nebyla uvedena. \1474
Stran piva stanoví zmíněná zřizovací listina, že dočasný vlastník velkostatku l.-ského jest povinen dodávati dočasnému faráři v L. 8 sudů dobrého piva, dále z každé várky jedno vědro piva střední jakosti a dalších 10 sudů podmínečně, pak-li farář si toho přál a dodal-li si k tomu účelu 2 strychy ječmene a zaplatil-li veškeré dávky a poplatky. Částka, kterou st-l ve své přiznávce jakožto relutum této naturální dávky uvedl, nebyla uznána, nýbrž tato dávka byla oceněna na podkladě šetření v té věci provedeného sumou Kč 3982—, při čemž bylo vzato za podklad, že jeden sud piva rovná se 226 litrům, a poněvadž beneficiát má nárok na 8 sudů piva, činí tato dávka 18 hl 08 l, čili okrouhle 1810 litrů, tedy při ceně Kč 220— za jeden hl piva loco L. Kč 3982— při čemž jakožto náklad na dobývání bylo sraženo 20%, t. j. Kč 796,40. Má-li stížnost za to, že bylo počítáno s celým množstvím 18 sudů piva, a snaží-li se prokázati, že šlo toliko o osm sudů piva, nepostihuje obsahu nař. rozhodnutí, které, jak dovoženo, vzalo v úvahu pouze osm sudů po 226 1 piva, na které beneficiát má právo, ponechavši mimo úvahu další množství 10 sudů, o kterých zřizovací listina se zmiňuje. Proti zjištění, že 1 sud piva obsahoval 226 l nemá stížnost žádného stižního bodu.
Stížnost brojí proti tomu, že úřad neuznal jakožto skutečný přijem z naturální dávky piva relutum, nýbrž že vypočetl hodnotu její uvedeným způsobem, a to proto, že poskytování reluta místo naturální dávky nebylo státní správou schváleno, kteréhož schválení bylo podle zák. ze 7. května 1874 č. 50 ř. z. třeba.
Tu uvažoval nss takto:
Podle § 3 odst. 1 zák. č. 122/1926 Sb. doplňuje se na kongruální mez (§ 1) ryzí příjem duchovního, spojený bezprostředně s příslušným duchovním místem. V odst. 3 tohoto §u se praví, že ryzí příjem duchovního se stanoví na základě fasse, pro jejichž úpravu a příslušné další řízení jsou rozhodné dosud platné předpisy s úchylkami v cit. předpisu blíže uvedenými. Tyto úchylky však netýkají se naturálních dávek, spojených s obročími katol. duchovních, a platí v té příčině dosud předpis § 4 lit. d) zák. č. 176/1898 ř. z., podle něhož se počítají jakožto příjem pevné důchody a dotace v penězích v hodnotě peněžité nebo v přírodninách. Přírodniny se čítají se srážkou 20% z hrubého výtěžku pro horší jakost a jakožto náklad na dobývání. Ustanovení tato byla převzata do § 88 vl. nař. č. 124/1928 Sb. I když zák. č. 122/1926 Sb. v § 3 mluví o ryzím příjmu duchovního a i když pro určení jeho zákon ohledně výnosu nemovitostí stanoví, že výnos nemovitostí se má započítávati výnosem skutečným, nelze z toho ještě usuzovati, že i pevné důchody a dotace v penězích, v hodnotě peněžité nebo v přírodninách jest do příjmu počítati jen v té výši, v jaké se jich beneficiátu skutečně dostalo. Uváží-li se, že výnos pevných důchodů a dotací v penězích, v hodnotě peněžité nebo v přírodninách jest počítati — jak řečeno — podle dosud platných předpisů, uváží-li se dále, že podle těchto dosud platných předpisů jest přírodniny čítati se srážkou 20% (pro menší jakost a jakožto náklad na dobývání) a že tedy ryzím výnosem z těchto důchodů jest rozuměti hodnotu jich po srážce 20%, a uváží-li se konečně, že stát vypláceti má duchovním toliko doplněk na kongruální mez, nutno míti za to, že povinnost státu k tomuto doplatku nemůže jíti dále, než doplatiti obnos, který zůstává nekryt stíhatelnými a vydobytelnými právními nároky beneficiáta z titulů jiných. Nemůže proto býti státní správa nucena, aby nahradila beneficiátu to, oč jiné subjekty, zavázané k dotování dotyčného beneficia snad poskytly méně, než byly povinny podle svého závazku poskytnouti.
Otázka, jakými dotacemi v naturáliích byla st-li povinna správa velkostatku, jest pro daný případ součástí skutkové podstaty, neboť o povinnosti velkostatku nebylo rozhodováno způsobem autoritativním za přibrání jeho zástupce jakožto strany na sporu zúčastněné, a jde tedy jen o to, mohl-li žal. úřad vycházeti ze zjištění, že velkostatek jest povinen poskytovati dávky v té výši, jak žal. úřad je uvádí. Stížnost brání se proti zjištění tomu námitkou, že st-li jakožto beneficiátu nebylo nic známo o tom, jak došlo ku reluování naturálních dávek na pivě, a že st-l se spokojil stavem věcí, jak nastal za jeho předchůdce ve správě beneficia. Námitkou touto st-l však nemůže zvrátiti uvedené zjištění úřadu, jelikož jakožto správce obročního jmění a tedy i důchodů k obročí patřících (§ 46 zák. č. 50/1874 ř. z.) byl povinen se přesvědčiti o podstatě důchodů, spojených s obročím, a zaříditi vše potřebné k tomu cíli, aby zákonné a vykonatelné pohledávky obročí byly splněny. Na tom nemůže změniti nic okolnost, že správa obročního jmění se děje podle cit. zák. předpisu za vrchního dozoru státu, neboť na výkon státního dozoru nepřísluší beneficiátu právní nárok a není beneficiát zproštěn svého závazku, vyplývajícího ze správy obročního jmění, jestliže nedošlo k výkonu aktu státního dozoru.
St-l se snaží dovoditi, že závazek panství k dodávce piva pro farní beneficium byl změněn v peněžní relutum dohodou velkostatku s dřívějším beneficiátem a že dohoda tato nevyžadovala schválení státní správou ve smyslu předpisů, jichž se žal. úřad dovolává. Námitka tato není důvodná, protože i pohledávky církevních obročí ze závazků, převzatých velkostatkem oproti těmto obročím, jsou součástí církevního jmění, jehož zcizení a tedy i jakákoliv změna závazku naturálního, třebas na závazek peněžitý, vyžaduje schválení podle min. nařízení č. 175/1860 ř. z. Názor ten je potvrzen i předpisem § 99 vl. nař. č. 124/1928 Sb., třeba že předpis ten pojednává jen o úplném výkupu naturálních dávek.
Nemůže-li tedy stížnost prokázati, že změna závazku velkostatku k poskytování piva na peněžní relutum byla schválena státními úřady kultovými, trvá původní závazek na dodávku naturálií a jest bez významu, že předchůdce st-lův nepobíral dávky té in natura, nýbrž bral za ni relutum. Není z té příčiny také vady stížností vytýkané, že totiž nebyli slyšeni jakožto svědkové předchůdce st-lův Tomáš S. a patronátní komisař inž. Rudolf H., když jest tato okolnost, jak dovoženo, bezvýznamná.
Stížnost brojí konečně proti způsobu ocenění sporné dávky na poskytování piva, kterého se přidržel žal. úřad, dovozujíc, že není zjištěno, co jest rozuměti pivem »střední jakosti«, a dále také, že cena 220 Kč jest sice cena, za kterou se prodává pivo v hostinci v drobném, nikoliv však cena naturálie, pokud se týče výrobní cena majitele pivovaru. Pokud stížnost vytýká, že se žal. úřad nezabýval otázkou, co jest rozuměti »pivem střední jakosticc, míjí se cíle, poněvadž tato skutečnost mohla by přijití v úvahu jen ohledně piva z t. zv. přívarku, jehož hodnota však do fasse pojata nebyla. Pokud pak jde o vlastni ocenění naturálního piva, setrval žal. úřad v nař. rozhodnutí na důvodech 1. stolice, která za základ vzala běžnou cenu, zjištěnou na podkladě certifikátu obecního úřadu v L. Ve svém odvolání však namítal st-l nesprávnost tohoto zjištění, ježto do ceny piva nelze počítati cenu loco L., v níž jsou zahrnuty i daně, dávky a poplatky. Žal. úřad však v nař. rozhodnutí k této námitce vůbec nezaujal stanoviska. Toto opomenutí zakládá vadu podstatnou, neboť byla tím ztížena st-li účinná obrana jeho práv před nss-em a bylo znemožněno nss-u, aby po této stránce přezkoumal nař. rozhodnutí. Proto bylo nutno zrušiti nař. rozhodnutí v této částce podle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 12165. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/2, s. 578-584.