NPD documents search: Váž. civ., 6 (1924), sv. 1

Čís. 11177.

Slovem »podmínka« nerozumí se ve čl. 322 obch. zák. výminka v technickém slova smyslu, nýbrž každá změna (modifikace) smlouvy. Když ten, komu se nabídka činí, prostě a bez dodatků ji nepřijme, platí nabídka za zamítnutou. Ovšem nevadí platnosti smlouvy dodatky bezvýznamné, mající spíše povahu přání než povahu podmínky smlouvy. Pokud nešlo o nepodstatné úchylky při uzavírání smlouvy o uveřejnění propagačního článku v časopise.
(Rozh. ze dne 21. listopadu 1931, Rv I 1172/30.)
Žalující nakladatelská firma domáhala se na žalovaném zaplacení účtu za uveřejněné články a obrazy v časopise S. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby. Nejvyšší soud žalobu zamítl. Důvody:
Dovolání, pokud jest opřeno o dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 503 čís. 4 c. ř. s.), jest přiznati oprávněnost. Poněvadž jde podle čl. 273 obch. zák. o obchod na straně žalující obchodní společností, platí podle čl. 277 obch. zák. předpisy obchodního práva pro obě smluvní strany. Platí tudíž též čl. 322 obch. zák. Podle čl. 322 obch. zák. jest přijetí nabídky pod podmínkou nebo s obmezením, zamítnutím nabídky, spojeným s novou nabídkou. Slovem podmínka nerozumí se tu výminka v technickém slova smyslu, nýbrž každá změna (modifikace) smlouvy. Když ten, komu se nabídka činí (oblat), prostě a bez dodatků ji nepřijme, platí nabídka za zamítnutou. Ovšem nevadí platnosti smlouvy dodatky bezvýznamné, mající spíše povahu přání, než povahu podmínky smlouvy. Nabídkou ze dne 27. ledna 1929 navrhl žalovaný žalující straně, aby mu v obrazovém týdeníku S. vytiskla (propagační, reklamní) článek s obrazy v rozměru jedné sírany k vyčerpání podle vlastní volby žalovaného za cenu 3000 Kč se závazkem, že dodá žalobkyni zavčas, týden před vyjitím dotyčného čísla, textový i obrazový materiál. Kdyby se tak nestalo, měla míti žalobkyně právo, upraviti textový i obrazový materiál volně podle svého uvážení. Lhůta k otištění nebyla stanovena a nebylo o ní dle zjištění odvolacího soudu řeči; bylo však s agentem žalující firmy ujednáno, že se objednávka týkala především článku o spořitelně v L., pro kterou žalovaný konal různé práce. Teprve, kdyby nedošlo k uveřejnění článku o spořitelně v L., měl býti uveřejněn propagační článek týkající se žalovaného u příležitosti uveřejnění jiného článku podle volby žalovaného. Odvolací soud zjistil dále, že platnost ujednání se žalovaným byla závislá na podmínce, že žalující firma objednávku potvrdí. Bylo tedy ujednání s agentem K-em jen nabídkou žalovaného ke smlouvě o dílo, jak správně rozpoznal odvolací soud. Žalující firma odpověděla, jak nesporno, na nabídku tu dopisem ze dne 30. ledna 1929, jímž potvrdila objednávku slovy: »Otiskneme v S. propagační obrazový článek o Vašem podniku v rozsahu jedné strany v redakční části listu. Otištění se stane současně s uveřejněním článku o paláci K-ově, nejpozději do jednoho měsíce a zaplatíte za ně podle ujednání Kč 3000. Pro všecky eventuality jsou platné podmínky našeho objednávkového blanketu.« Zjevno, že se přijetí nabídky žalující firmou shoduje s nabídkou žalovaného až na větu »nejpozději do jednoho měsíce« a »současně s uveřejněním článku o paláci K-ově«. Dodatky tyto nelze však považovati za nepodstatnou úchylku od nabídky, jak míní odvolací soud; vždyť, nebyla-li doba uveřejnění výslovně umluvena, mělo se podle § 904 obč. zák. uveřejnění státi ihned, bez zbytečného odkladu, nejpozději současně s uveřejněním článku a obrazů o spořitelně v L., kdežto podle dopisu z 30. ledna 1929 nenabídla žalobkyně uveřejnění ihned, nebo současně se článkem o spořitelně v L., nýbrž do jednoho měsíce, současně s uveřejněním jiného článku, článku o paláci K-ově, při čemž žalobkyně ani neuvedla, že dříve než do jednoho měsíce smlouvu splniti nemohla. To nebyly bezvýznamné dodatky, bezvýznamné úchylky, jak odvolací soud míní, nýbrž jsou to změny, t. j. přijetí nabídky za jiných modalit, než byly ty, za nichž byla nabídka činěna, jimiž se mění, po případě zhoršuje právní postavení nabízečovo, jsou to dodatky, jež nejsou v souhlase s nabídkou a s úmyslem nabízečovým, což tento také vytknul v dopise ze dne 4. února 1929, zdůrazniv, že měl ujednáno vyčerpání inserce podle vlastní volby, nikoli ve lhůtě jednoměsíční. Na tom nezměnil nic ani dodatek dopisu ze dne 30. ledna 1929, že »pro všechny eventuality jsou platné podmínky našeho objednávkového blanketu«, neboť dodatek tento jest nejasný, což jest přičísti na vrub žalobkyně, jež se tak nejasně vyjádřila. Tímto potvrzením nabídky žalovaného žalující firmou nevzešla smlouva o dílo, nýbrž byla zamítnuta nabídka žalovaného a současně učiněna žalobkyní nabídka nová, jež však již nebyla přijata žalovaným, jakž plyne z jeho dopisu ze dne 4. února 1929, v němž píše, že nemůže přijmouti nabídku žalobkyně. Dodal-li žalovaný slova »a objednávku tímto zrušuji«, nelze z toho vyvozovati, že objednávka byla již hotová, nýbrž jest to jen zdůraznění slov žalovaného, že nabídku žalobkyně nepřijímá a na původní nabídce netrvá. Neuskutečnila-li se smlouva o dílo, nemůže z ní žalobkyně vyvozovati právo vůbec a právo na »smluvenou« úplatu zvláště. Ochota žalobkyně přistoupiti na původní nabídku, vyjádřená teprve v dopise ze dne 8. února 1929 byla projevena opožděně a nemohla na tomto stavu věci nic změniti a jest pro tento spor bez významu (srov. rozh. 7096 sb. n. s.). Neposoudil proto odvolací soud případ správně po právní stránce a bylo proto změnou napadeného rozsudku žalobu zamítnouti, aniž bylo potřebí se obírati otázkou, zda vytisknuté obrazy a článek mají vady podstatné čili nic.

Citace:

Č. 11177. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 498-500.