NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Č. 5214.

Živnostenské právo: I. Radikovanou živností je v Čechách taková živnost, která dne 22. dubna 1825 byla výslovně obsažena v domovním příslušenství. — II. Jak má úřad postupovati při zjišťování skutečností takto rozhodných?
(Nález ze dne 15. prosince 1925 č. 23393).
Prejudikatura: Boh. 1098 adm.
Věc: Pavel P. v V. proti ministerstvu obchodu o radikovanou živnost.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: St-l domáhal se v řízení správním uznání, že s domem jeho ve V. spojena jest radikovaná živnost výroby a výčepu pálených lihových nápojů. Zsp v Praze provedla ve věci řízení podle min. nař. z 31. října 1856 č. 204 ř. z. a rozhodnutím z 18. prosince 1923 vyslovila, že s domem tím živnost ta v radikované vlastnosti spojena není. Na odůvodnění tohoto výroku uvedla zsp, že předloženými doklady není prokázáno, že živnost ta byla ve smyslu ustanovení dekretu dvorské kanceláře z 9. prosince 1824 č. 35.822 (gub. dekret z 22. dubna 1825 č. 11901, sb. prov. zák. pro Čechy sv. VII., č. 58, str. 94) v době vyhlášení patentu toho pravou součástí domu toho. Nař. rozhodnutím nevyhovělo žal. min. odvolání st-lem ve věci podanému, odvolávajíc se na důvody rozhodnutí I. stolice.
O stížnosti uvážil nss toto:
Nemohl dáti za pravdu názoru projevenému, že za živnosti radikované sluší v Čechách uznati ty, které před 22. dubnem 1743 ve veřejných knihách byly zapsány. Soud v té příčině trvá na názoru podrobně rozvedeném a odůvodněném v nálezu Boh. č. 1098 adm., že radikovanými živnostmi jsou ve smyslu dvor. dekr. z 9. prosince 1824 pro Čechy vydaného takové živnosti, které dne 22. dubna 1825 t. j. v den publikace dekretu toho, byly výslovně obsaženy v domovním příslušenství. Neshledal proto soud důvodnou námitku stížnosti, že úřady neprávem pokládaly za rozhodné pro spornou otázku, byla-li živnost v naznačený den »pravou součástí domu« onoho, čímž zřejmě mínily okolnost, byla-li živnost na domě jako jeho součást v knihách zapsána.
Bylo tedy soudu posouditi dále, zdali žal. úřad právě tak jako stolice I. právem založil své rozhodnutí na závěru, že existence takového zápisu prokázána není.
St-l předložil k odůvodnění svého nároku na uznání radikované povahy oné živnosti se stížností tyto doklady, jejichž opisy jsou také ve spisech: — — — —
Ve stížnosti odvolává se st-l mimo jiné na tyto doklady, jež nepředkládá: — — —
Že by doklady naposled uvedené byly předloženy v řízení správním, ze spisů nevyplývá; st-l se v rekursu na min. výslovně o nich nezmiňuje, ač ve stížnosti možno jest shledati tvrzení, že předloženy byly.
Leč nehledě k tomu, že správní spisy jsou zřejmě neúplné — podle udání úřadu část jich nemohla býti nalezena —, takže nelze s úplnou jistotou konstatovati, je-li toto tvrzení správné, shledal soud, že řízení, na němž nař. rozhodnutí jest založeno, stiženo jest podstatnou vadou.
Podle § 2 min. nařízení z 31. října 1856 č. 204 ř. z. upravujícího řízení při konstatování reální povahy živnosti v knihách jako radikované zapsaných, má živn. úřad, jde-li o vydání takového rozhodnutí, vyzvati vlastníka živnosti, aby předložil průkazy o její radikované povaze. Není tedy pochyby, že jest především věcí strany, která uznání radikovanosti se domáhá, aby sama příslušné doklady opatřila a předložila. S druhé strany však sluší uvážiti toto:
Průkaz, jehož se tu vyžaduje, může býti čerpán jen z dokladů, které jsou osobám soukromým často vůbec nepřístupny nebo jen těžko dosažitelny; doklady ty, majíce původ v době dávno minulé, jejíž zařízení a zvyklosti právní v mnohém se lišily od řádů a způsobů doby přítomné, jsou namnoze těžko srozumitelné, jejich skutečný smysl a právnický dosah bývá pochybný. Již tato povaha požadovaného průkazu nutí k závěru, že jeho provádění nelze ponechati výlučně straně. Mimo to však nelze přehlédnouti, že předpokladem řízení podle onoho nařízení jest vždy zápis živnosti v knihách jako radikované a účelem, jejž nařízení sleduje, jest, aby zápisy živností, jejichž radikovanost nebude prokázána, v knihách pozemkových byly vymazány, tedy aby zjednán byl v tom směru souhlas mezi stavem knihovním a skutečným stavem právním. Možno jest tedy již proto důvodně míti za to, že účelem řízení jest zjištění objektivní pravdy.
Těmito úvahami dospěl nss k závěru, že jakkoli majitel živnosti, o jejíž povaze má býti rozhodnuto, není tím, že živnost v knihách zapsánu má, sprostěn povinnosti důkazy domnělé radikovanosti živnosti té si opatřiti a úřadu předložiti, nelze s druhé strany řízení o této otázce nepřiznati aspoň do té míry povahu oficiosnosti, že úřad, předloží-li strana nějaké doklady, musí jí, nepokládá-li je za dostatečné, aspoň poskytnouti příležitost, aby je event. doplnila, a k tomu účelu straně oznámiti, z jakého důvodu doklady předložené za dostatečné neuznává a jakých k provedení důkazu ještě jest zapotřebí, eventuelně stranu i upozorniti, jak by si je opatřila, a ovšem nebylo by lze úřad sprostiti povinnosti, aby za určitých okolností, zejména podobá-li se pravdě, že rozhodné dokumenty bylo by snad možno opatřiti cestou pro stranu těžko schůdnou, sám se pokusil úředními prostředky, jež má po ruce, je opatřiti. Tím více ovšem jest nezbytnou náležitostí rozhodnutí ve věci vydaného, aby v něm úřad, neučinil-li tak již dříve, jasně a konkrétně vyznačil, proč doklady stranou předložené za dostatečný průkaz radikovanosti živnosti neuznal, resp. čeho by k průkazu takovému bylo ještě zapotřebí.
V daném případě však podle spisů předložených nutno míti za to, že ani I. ani II. stolice v tom smyslu, jak svrchu bylo naznačeno, st-le k doplnění dokladů jím předložených nevyzvala, neupozornila ho, proč a v kterém směru ještě dalších dokladů jest třeba; ale mimo to ani v odůvodnění, nař. rozhodnutím převzatém z výroku I. stolice, není vůbec uvedeno, proč úřady žádný z předložených dokladů ani o sobě ani v souvislosti s ostatními neshledaly dostatečným důkazem o radikovanosti živnosti na domě č. ... ve V.
Postupem úřadů byla procesní posice st-le podstatně zhoršena, nedostatečné odůvodnění zabránilo mu, aby stanovisko I. stolice vyvrátil, event. aby průvody a doklady další nabídl. Musil proto nss v postupu tom viděti podstatnou vadu řízení a zrušil nař. rozhodnutí podle § 6 zák. o ss.

Citace:

Č. 5214. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 690-692.