Čís. 1449.
Nemá-li ani ten ani onen z manželů v tuzemsku obecného sudiště, nelze u tuzemského soudu domáhati se přeměny dobrovolného rozvodu v rozluku manželství, byť manželé byli čs. státními občany a dobrovolný rozvod manželství od stolu a lože byl povolen soudem tuzemským.
(Rozh. ze dne 24. ledna 1922, Nd II 12/22.)
Nejvyšší soud nevyhověl návrhu Viléma E-a, bývalého knihkupce v Brně, nyní v Brazílii, na delegaci, správně na určení místně příslušného soudu dle § 28 j. n. ku jednání a rozhodnutí o jeho žádosti podané proti Marii E-ové, bytem ve Vídni, o povolení rozluky manželství, jehož dobrovolný rozvod od stolu a lože byl povolen usnesením krajského soudu ve Znojmě ze dne 9. března 1920.
Důvody:
Určení místně příslušného soudu pro občanskou právní věc dle § 28 j. n. předpokládá, že je pro ni tuzemská soudní pravomoc věcně opodstatněna. Této náležitosti se nedostává právní záležitosti, o niž tuto jde, jelikož dobrovolný rozvod manželství od stolu a lože byl sice povolen tuzemským soudem, ale v čase podání žádosti za přeměnu rozvodu v rozluku manželství neměl a nemá ani ten ani onen z manželů svého obecného sudiště v tuzemsku. Tato možnost zákonodárci neušla, jak plyne z historie vzniku ustanovení § 20 zákona ze dne 22. května 1919, čís. 320 sb. z. a n., neboť ve zprávě právního výboru (tisk 298 stránka 16) se výslovně praví: »Odstavec třetí § 20 odpovídá zásadám § 100 j. n.; eventualita, že by ani žadatel neměl v tuzemsku svého soudu obecného, byla vědomě vypuštěna.« Tato zásada byla při nové úpravě § 100 j. n. zákonem ze dne 1. dubna 1921, čís. 161 sb. z. a n., článek II. čís. 7, zachována, jelikož předpis druhého odstavce tohoto zákonného předpisu platí o žádostech na rozluku dle zákona ze dne 22. května 1919, čís. 320 sb. z. a n., jen tehdy, zdržuje-li se žadatel trvale v Československé republice. Z toho vyplývá, že ani příslušníci státu československého nemohou žádati za přeměnu rozvodu v rozluku manželství, když sice dobrovolný rozvod jich manželství byl povolen tuzemským soudem, ale ani ten ani onen z nich v čase žádosti nemá v tuzemsku obecného sudiště. Poněvadž tedy žádost Viléma E-a obsahu shora uvedeného není vůbec přípustná, není zde prvé podmínky pro určení místně příslušného soudu dle § 28 j. n. a bylo ji proto zamítnouti.