JUDr. Karel Novák, Sbírka vzorců soukromoprávních smluv a prohlášení.

— Praha. 1927. Vlad. Orel. 8°. Str. XIV. a 287. Kč 96. — Dr. Novák odvážil se práce, o níž lze plně očekávati, že bude stejně radostně přijata, jako že se snad v některých případech setká se s nepříznivou kritikou. Ale to zásluze autorově nikterak nemůže ubrati tím spíše, že pořadatel této formulářové sbírky vůbec nemá předchůdců v naší literatuře právnické a stejně tak, podle našich poměrů soudě, jest možno čekati, že dlouho nebude nikým předstižen. Situace jest na oko jednoduchá, avšak v provádění velmi složitá. Zdálo by se, že dostačí sebrati vzorné příklady, uspořádati je v nějaký systém a dost, ale opak jest pravdou. Takto uspořádaná sbírka by snad přišla vhod konkrétním případům, ale nemohla by vyhověti veškerým požadavkům. Proto autor správně v této sbírce snažil se postihnouti nejdůležitější případy, podávaje vždy několik variant, aby používateli sbírku co nejvíce zpřístupnil a poskytl mu možnost vybrati si vzor nejvhodnější. Dr. Novák však pamatoval i na jinou důležitou věc a totiž, že k rychlému používání jest nutno, aby nemusil používatel teprve si shledávati předpisy, a proto shrnul vždy před každým vzorem nejdůležitější ustanovení spolu s předpisy poplatkovými a kromě toho provází i v poznámkách pod čarou významné hody vzorců. Společná ustanovení jsou velmi dobře shrnuta v úvodní části všeobecné, máme však obavu, že tyto rady značně cenné a dohře míněné nedojdou ohlasu u nás, kde obyčejně jako ze zásady se nečítají úvody. Že v této části úvodní nejsou poznámky nedůležité, vynikne z několika ukázek, jako jaký rozdíl je mezi listinou veřejnou a soukromou, o podpisu, a pod. jakož i rady, že při listinách, u nichž se počítá s dlouhým trváním, nemá býti užito písma strojového a že má býti použito dobrého inkoustu, že se máme vystříhati předpisování atd. Sbírka sama jest přehledně uspořádána. Předeslán ji jest tabulkový obsah, z něhož už pravidelně asi každý se bude orientovati a kromě toho ku konci přidán jest podrobný rejstřík. Jak bylo již uvedeno, práce podobného rázu může býti lehko napadena nepříznivou kritikou, neboť rozhoduje subjektivní názor, co má býti v ní zařazeno, ba dokonce i jak by který vzorec mohl být podán. Autor jest si toho dobře vědom, jestliže reservoval řadu čísel pro doplňky. Kromě toho skutečnost, že Novákova práce nemá žádného předchůdce a že musí se její autor spolehnouti jen a jen na sebe, znamená, že její zdokonalení jest teprve dáno až v budoucnosti řadou zkušenosti, lak na př. referent by navrhoval uvažovati, zda by jména ve vzorcích uváděná a vůbec všechny části formulářů, které se mají měniti, nebylo vhodno nějak typograficky odlišit, po př. zda by nebylo vhodno pro jména osob, míst, dále pro data užít nějakého typického jednotného značení, která by se přidala v souhrnném seznamu a pod. (Vzpomeňme jen na známé »Houšky« a »Nováky« prof. Hermanna-Otavského!) Ale to jsou zajisté všechno maličkosti proti celkovému významu Novákovy práce. Bylo by také dobře, kdyby zkušenosti po léta nasbírané byly dávány autorovi k disposici, vždyť takový poznatek nelze si jen egoisticky ponechat pro sebe a veřejnost bude zaň vždy vděčna. A konečně bude-li kdo namítati co proti této sbírce, chtěl bych poukázati na to, že sbírku dělal advokát pro své kolegy, pro advokáty a nikoliv pro nějakého neprávníka neb nedouka. Její hlavní účel záleží v tom, aby se urychlila a usnadnila práce v advokátní kanceláři, což potvrdí každý, že jest skutečně veliké důležitosti.
Vr.

Citace:

L´accord de Prague. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1926, svazek/ročník 7, s. 77-80.