NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8493 —
Č. 8493.

Policejní věci. — Řízení správní. I. * V předpisech o řízení za účelem schválení skladiště třaskavin (§ 46 min. nař. č. 68/1877 ř. z., § 6 min. nař. č. 62/1891 ř. z.) není vyslovena zásada koncentrační. II. * V řízení, pro něž není vyslovena zásada koncentrační, je však nařízeno místní (komisionelní) jednání, jest strana pod následky prekluse povinna přednésti při tomto jednání veškeré námitky, k jichž projednání toto místní jednání jest určeno, tedy nejen ryzí námitky skutkové, nýbrž z námitek právních i ty, k jichž zodpovědění je třeba provésti šetření na místě samém.
(Nález ze dne 15. března 1930 č. 4018.) — Č. 8493 —
Věc: Firma Homboker und Marienthaler Eisenwaren-Industrie und Handels-Aktiengesellschaft »Moravia« v B. proti ministerstvu vnitra a ministerstvu národní obrany (za zúč. firmu Eruptiva adv. Dr. L. Schürer z Prahy) o schválení skladiště výbušných látek.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím udělila min. vnitra a nár. obrany, slyševše min-a obch. a veř. prací, firmě »Eruptiva«, velkoprodejně monopolních látek výbušných pro Čechy, Mor. a Slezsko, společnosti s r. o. v Praze, podle § 48 min. nař. z 2. července 1877 č. 68 ř. z. a podle § 7 min. nař. ze 17. května 1891 č. 62 ř. z. povolení ke zřízení velkoprodejního skladiště monopolních látek výbušných na parc. č. kat. ... obce H., sestávajícího z těchto budov: I. skladiště na 10 000 kg dynamitu, II. skladiště na 10 000 kg černého prachu, III. skladiště na 10 000 kg bezdýmného prachu, IV. skladiště na 20 000 kg bezpečnostních výbušin, V. manipulační budovy pro 500 kg výbušin uvedených sub I.-IV. a VI. vrátnice. — Námitky podané stěžující si společnosti bezprostředně u min. vnitra a tam dne 27. září 1927 došlé byly odmítnuty, poněvadž byly podány až po místním jednání. — Intimujíc toto rozhodnutí, vyslovila osp, že tím dochází vyřízení také telegrafická a písemná stížnost firmy »Moravia« ze 16. září 1927 proti započetí stavby skladišť před udělením stav. povolení a že tudíž odpadá i důvod k dalšímu opatření na základě této stížnosti.
O stížnosti na toto rozhodnutí podané uvažoval nss, takto:
Stížnost v podstatě namítá, že úřad neměl se omeziti na aplikaci zastaralých a nynějším poměrům nevyhovujících min. nařízení, nýbrž že byl povinen zjistiti, zda ustanovení platných právních norem odpovídají dnešním poměrům a že měl na základě výsledku tohoto zkoumání rozhodnouti, neboť úřad musí veř. zájmy chrániti a vycházeti z toho, že řečená nařízení obsahují minimum opatření z obezřelosti, jež v konkrétním případě učiniti dlužno.
Stanovisko toto se arci naprosto příčí platnému právnímu řádu. Okolnost, že nějaká právní norma nevyhovuje poměrům, k jichž úpravě byla vydána, může býti zákonodárci resp. moci vládní a výkonné pohnutkou k nové úpravě zákonné, nezbavuje však rozhodující úřad povinnosti, aby dbal při svém rozhodování platné normy, a nedává mu práva, aby za základ svého rozhodování na místě platné normy položil vlastní úvahy, jdoucí přes rámec zákonné úpravy. To plyne zcela nepochybně z ustanovení § 9 o. z. o. a § 93 úst. listiny.
Nař. rozhodnutí je založeno na předpokladu, že řízení o schvalování prodejních skladišť výbušných látek je ovládáno přísnou zásadou koncentrační. Plyne to z toho, že rozhodnutí zabývalo se meritorně jen námitkami, které st-lka vznesla při místním jednání komisionálním, kdežto námitky podané bezprostředně u min. vnitra odmítlo, poněvadž byly podány teprve po místním jednání. St-lka namítá, že byla oprávněna své při komisi vznesené resp. s výhradou pak písemně předložené námitky až do vydání nař. rozhodnutí doplňovati. Konstatovati dlužno, — Č. 8493 —
že ani v protokolu sepsaném při místním jednání komis., ani v písemných námitkách, které st-lka při tomto jednání podala, není zmínky o tom, že by si byla vyhradila právo podati další námitky, resp. rozvésti námitky při místním jednání písemně podané.
Pokud jde o řízení při schvalování prodejních skladišť výbušin, jest v § 46 min. nař. č. 68/1877 polit. úřadu okr. uloženo, aby místo těchto skladišť pro uložení výbušin v množství od 3 do 10 000 kg po předchozím komis. jednání určil. Provedení místního řízení komis. je také předepsáno v § 6 min. nař. č. 62/1891 za účelem schválení prodejních skladišť prachu pro větší množství než 15 kg s tím, že o tomto jednání mají býti uvědomění sousedé, aby mohli podati své námitky. Nějaké ustanovení, z něhož by se pro řízení o schvalování prodejních skladišť třaskavin dala dovoditi zásada koncentrační, v předpisech vydaných o těchto třaskavinách obsaženo není. Zejména nelze ji dovozovati ani ze znění § 6 cit. nař. č. 62/1891, neboť jednak právo sousedů podávati při místním jednání námitky, je každému takovému jednání inherentní, jednak na nepodání námitek není tu ani výslovně, ani implicite stanovena sankce, jak je tomu v jiných předpisech, jež zásadu koncentrační stanoví (srov. na př. §§ 35 a 36 stav. ř. pro Čechy, § 29 živn. ř., §§ 82 a 83 vod. zák. pro Čechy, § 5 zák. o stav. ruchu č. 43/28 atd.)
Ovšem i v řízení, pro něž není stanovena zásada koncentrační, kde však je platně nařízeno, aby potřebné šetření bylo provedeno při jednání komisionelním, může za okolností pro stranu nastati prekluse některých námitek, jež při tomto komis. jednání nevznesla. Bylo-li pro nějaké řízení platně a závazně nařízeno, že má v něm býti rozhodnuto na základě jednání komis., je tím také jasně vysloveno, že při tomto jednání mají býti provedeny všechny úkony, pro které toto komis. jednání je určeno, tedy zejména všechna skutková zjištění, jež jest provésti na místě samém, k čemuž náleží také provedení důkazu znaleckého. Z toho plyne, že jest povinností stran, aby při tomto komis. jednání přednesly všechny námitky, k jichž vyřízení jest jednání to určeno, tedy jistě v prvé řadě veškeré námitky povahy skutkové, zároveň však i takové námitky právního rázu, k jichž vyřízení bude třeba zjišťovati předem skutkové okolnosti na místě samém. Nepřednesením takových námitek — avšak právě jen takových námitek — pozbývá strana práva uplatňovati je v některém procesním stadiu pozdějším, naproti tomu nemůže jí býti bráněno, aby námitky jiného rázu zejména ryzí námitky právní, k jichž zodpovědění předchozího šetření na místě samém není třeba, neuplatňovala kdykoli později, po případě i v dalším stadiu ínstančním.
V daném případě prohlásil žal. úřad v nař. rozhodnutí, že k námitkám, jež st-lka podala přímo u min. vnitra, nemohl přihlédnouti, poněvadž byly podány po místním jednání. Vycházeje tu zřejmě z mylného právního názoru, že strana jest prekludována se všemi námitkami, jež při komis. jednání nepřednesla, nezkoumal žal. úřad, zda obsáhlé podání st-lčino obsahuje vskutku jen námitky rázu shora naznačeného či neuplatňuje-li v něm snad také námitky, jež by dle hořeních vývodů i v tomto procesním stadiu byly ještě přípustný. Za tohoto stavu musil nss nař. rozhodnutí zrušiti pro nezákonnost. Poněvadž následkem toho — Č. 8494 —
není dosud jisto, zda z případného přihlédnutí i k těmto později uplatňovaným námitkám nevyplyne pro žal. úřad nutnost rozhodnutí své i ve věci změniti, nemohl se nss v tomto stadiu zabývati dalšími námitkami ve stížnosti vznesenými.

Citace:

č. 8493. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 520-523.