Čís. 4186.

Československý stát vznikl originárně.
Železniční zaměstnanec, jenž byl propuštěn (pensionován) býv. rakouským erárem, nemůže se na čsl. eráru domáhati reaktivování.
(Rozh. ze dne 30. září 1924, Rv I 839/24.)
Žalobce byl zaměstnancem býv. rakouských státních drah a byl v roce 1914 pensionován. Žaloba jeho na Československý erár o přijetí do činné služby byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Přichází nejprve na řadu námitka nedostatku pasivního oprávnění Československého eráru ke sporu. Ji dlužno zodpovídati kladně, neboť názor prvého soudu, jenž zůstal v rozsudku odvolacího soudu nedotčen — ač se s ním tento zabývati měl, ježto žalovaná strana, vyhravši spor, nemohla prvý rozsudek napadnouti vůbec a tedy ani v tomto kuse — že totiž oprávnění je dáno, jeví se zajisté mylným. Žalobce pensionován (s odbytným propuštěn) byl bývalým rakouským státem, u něhož byl ve službě, dekretem ze dne 10. září 1914, a žaluje Československý stát na reaktivování. Avšak československý stát ustavený 28. října 1918 není právním nástupcem býv. rakouského státu, jak by bytí musilo, aby mohl býti uznán práv z jeho povinností, o nichž má prvý soudce za to, že ho stíhají zároveň s právy, které převzal. Jak dokazují dějiny převratu, nebyl Československý stát zřízen ani bývalým Rakouskem ani nějakým mezinárodním aktem mocností spojených a sdružených, nýbrž ustavil se sám od sebe, vzniknuv tím, že Československý národ provedl reokupaci svých nepominutelných historických práv, tedy originárně a nikoliv nějakou sukcessí nebo odvodem, načež mocnosti spojené a sdružené jej jako takový, z vlastní moci a vůle národa vzniklý uznaly, jak to vše potvrzeno jest v úvodě smlouvy mezi mocnostmi spojenými a sdruženými s jedné a Československem s druhé strany podepsané dne 10. září 1919 v Saint-Germain en Laye (čís. 508 sb. z. a n. z roku 1921). Proto také již ve vládním nařízení ze dne 4. června 1919, čís. 313 sb. z. а n., o působnosti finančních prokuratur bylo v §u 2 odmítnuto jakékoli právní nástupnictví Československého státu v jmění ať aktivní ať pasivní, a záležitosti býv. c. k. eráru, ač zastupování jeho finančním prokuraturám uloženo, a proto také zákonem ze dne 12. srpna 1921, čís. 354 sb. z. a n., převzaty statky a majetek býv. Rakouska, ležící na území Čsl. státu, ale nikoli závazky a povinnosti, jak by býti musilo, kdyby šlo o skutečnou sukcessi. Žalobce nemá tedy nároku na Čsl. stát. i kdyby jej byl proti býv. Rakousku na krásně měl. Žaloba je tedy pro nedostatek pasivního oprávnění ke sporu bezdůvodná.

Citace:

č. 4186. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 313-314.