NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Čís. 15908.

Rekursní soud není vázán návrhem stran v rekursu. Třebas bylo v rekursu navrženo jen zrušení napadeného usnesení, není závady, aby nebyla podle povahy věci a z důvodů v rekursu uplatněných vyslovena jeho změna.
(Rozh. ze dne 10. března 1937, R II 87/37.)
Srv. rozh. č. 9506 Sb. n. s.
Prvý soud povolil exekuci zabavením a přikázáním k vybrání pohledávky povinného vůči Státnímu pozemkovému úřadu (ministerstvu zemědělství) na vrácení přídělové ceny, nedojde-li k uskutečnění přídělu nemovitostí, a zabavením nároku na vydání nemovitostí těch. Ministerstvo zemědělství jako poddlužník v podání ze dne 12. října 1936, jež označilo jako rozklad eventuálně stížnost, uvedlo, že povolená exekuce jest podle §§ 23 a 36 přídělového zákona nepřípustná, a navrhne, aby usnesení, exekuci tu povolující, bylo zrušeno, eventuálně aby podání to bylo jako stížnost předloženo příslušnému krajskému soudu k rozhodnutí. Rekursní soud odmítl rekurs do usnesení prvého soudu, jímž byla povolena exekuce zabavením a přikázáním k vybrání pohledávky povinného vůči Státnímu pozemkovému úřadu (ministerstvu zemědělství), nedojde-li k uskutečnění přídělů nemovitostí, a zabavením nároku na vydání nemovitostí těch, a to jediné z toho důvodu, že rekurs neobsahuje vůbec žádného rekursního návrhu, a kdyby se i mělo za to, že zrušovací návrh svědčí též rekursnímu soudu, nestačilo by to, ježto se v němí neuvádí, jakým, rozhodnutím by mělo býti usnesení prvého soudu nahrazeno', a návrh na změnu není v rekursu obsažen.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil rekursnímu soudu věcné vyřízení rekursu.
Důvody:
S názorem rekursního soudu nelze souhlasiti. Především nemůže býti naprosto žádné pochybnosti o tom, že návrh na zrušení usnesení prvního soudu jest učiněn i pro případ, že podání tomu nebude vyhověno jako rozkladu, který ovšem je nepřípustný, a že bude podání to předloženo jako rekurs rekursnímu soudu. Z vývodů rekursu, uplatňujících nepřípustnost povolené exekuce s poukazem na ustanovení §§ 23 a 36 přídělového zákona, jde jasně najevo, že sie stěžovatel domáhá toho, aby bylo usnesení prvního soudu jako nezákonné zrušeno a odstraněno, což se ovšem'po-formální stránce může státi jen tak, že se usnesení to změní tak, že se návrh vymáhajícího věřitele na povolení exekuce zamítne. To však jest již jen pouhá formulace výroku rekursního soudu. Je proto rekursní návrh dostatečně jasný a určitý. Ostatně, jak bylo již opětovně v rozhodnutích nejvyššího soudu vysloveno, není rekursní soud vázán na návrh stran v rekursu, neboť §§ 514 a násl. c. ř. s. nemají obdobného ustanovení jako §§ 462 a 497 c. ř. s. Třebas bylo tedy v rekursu navrženo zrušení napadeného usnesení, není závady, by nebyla vyslovena jeho změna podle povahy věci a podle důvodů v rekursu uplatněných (srv. rozh. č. 9506 Sb. n. s.).

Citace:

Čís. 15178. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 527-528.