Čís. 6165.

Pojem »zástupu« ve smyslu § 39, čís. 2 zákona na ochranu republiky.
K zástupu lze počítati jen osoby, které pachatelův výrok slyšely, nebo, byť i jej přeslechly nebo si jej neuvědomily, měly ve skutečnosti možnost jej postřehnouti, aniž jim v tom bránila vzdálenost od pachatele nebo jiné důvody (hluk v místnosti).
Po stránce subjektivní se vyžaduje, aby si byl pachatel v době činu vědom toho, že jeho výrok může zaslechnouti takový počet osob, jaký představuje zástup.
(Rozh. ze dne 23. března 1938, Zm I 11/38.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem urážky presidenta republiky podle § 11, čís. 2 zákona na ochranu republiky, zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině jakož i ve výroku o trestu a ve výrocích s tím souvisících jako zmatečný a vrátil věc soudil prvé stolice, aby ji znova projednal a rozsoudil.
Z důvodů:
Stížnosti nelze upříti úspěch, pokud vytýká nesprávné právní posouzení věci co do pojmového znaku veřejnosti, požadovaného k přečinu podle § 11, čís. 2 zákona na ochranu republiky, jímž byl obžalovaný uznán vinným. Nalézací soud usuzuje, že veřejnost po rozumu § 39, čís. 2 citovaného zákona tu byla dána proto, poněvadž inkriminovaný výrok mohl býti slyšen více osobami, jichž počet naplňuje pojem zástupu, kdyby na příklad hudba hru přerušila nebo skončila, nebo kdyby více lidí přišlo do bezprostřední blízkosti stolu obžalovaného, s čímž obžalovaný za dané situace musel počítati.
Počet osob, tvořící »zástup«, musí býti takový, že se na první pohled nedá zjistiti, a na skutečnosti, že jde o »zástup«, nemění nic, ubudou-li od něho nebo přibudou-li k němu 1—2 osoby, při čemž z obratu »před zástupem« plyne, že místní poměr pachatelův k zástupu, podle okolnosti k osobám jej tvořícím, nemusí býti tak těsný, jako bývá mezi osobami shromážděnými, a není nutné, aby osoby tvořící zástup byly seskupeny před pachatelem. Pojem »před zástupem« však předpokládá, že k zástupu možno počítati jen osoby, které mají vskutku možnost postřehnouti čin pachatelův. S tohoto právního hlediska nelze k zástupu počítati osoby, které pro značnější vzdálenost od pachatele nebo z jiných důvodů, zejména pro hluk v místnosti vůbec nemohly zaslechnouti výrok pachatelův, a lze k němu počítati jen osoby, které výrok slyšely, anebo, třebaže jej přeslechly, nebo si jej neuvědomily, měly možnost postřehu a v této možnosti jim nebránila ani vzdálenost od pachatele ani hluk. Po stránce subjektivní je pak ku přičítatelnosti deliktu, k jehož skutkové podstatě náleží také veřejnost ve formě pronesení výroku před zástupem, třeba, aby si byl pachatel v době činu vědom toho, že výrok může zaslechnouti takový počet osob, jaký představuje zástup (Sb. n. s. č. 2528, 1778, 2798 a j.).
Nalézací soud věc s tohoto právního hlediska neřešil a potřebná zjištění neučinil; nezjistil zejména, kolik osob sedělo přímo u stolu s obžalovaným, jak daleko byly nejbližší osoby další, jak hlasitě obžalovaný výrok pronesl a zda právě hrála hudba a jak hlasitě; bylo proto zmateční stížnosti vyhověti, a ježto nelze se obejíti bez nového hlavního přelíčení, podle § 5 zák. čís. 3/1878 ř. z. uznati tak, jak se stalo.
Nezjistí-li soud prvé stolice okolnosti, opodstatňující závěr na veřejnost ve smyslu § 39, čís. 2 zákona na ochranu republiky, bude mu věc posouditi s hlediska přestupku podle § 11, čís. 1 zákona na ochranu republiky, k jehož náplni stačí, aby se urážka presidenta republiky stala před dvěma nebo více lidmi.

Citace:

č. 6165. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1939, svazek/ročník 20, s. 177-178.