Osobní daň z příjmu a voliči do říšské rady, pak rozdělení této daně dle národností.

Podává dv. rada prof. Dr. Talíř.
Tak zní nadpis 9. a 11. odstavce spisu »Die Ergebnisse und die Aussichten der Personaleinkommensteuer in Österreich«, jejž byl před nedávnou dobou vydal Dr. Bedřich svob. pán z Wieserů, profesor při německé universitě v Praze, a ve kterém jest tvrzeno, že příslušníci německé národnosti nesou v Rakousku více než 70% veškeré osobní daně z příjmu, a že v Čechách zvlášť obnáší břemeno to 57,6% na straně národnosti německé a pouze 42,4% na straně národnosti české. z čehož prý plyne, že jsou Němci v držení hospodářských podkladů pro politickou moc mnohem větší, nežli jaká jim právě v nynější době jest přidělena. Na toto tvrzení budiž zde dána odpověď, by nemohlo k tomu býti poukazováno, že tvrzení nebylo popřeno, a že proto lze je míti za správně, jak děje se podobně v naznačeném spise na str. 113, kde jest se dovoláváno článku v časopise Bohemii uveřejněného, který prý zůstal nepopřen, a na jehož základech se pak staví a buduje dále.
Dle hlavního obsahu brošury Wieserovy měl býti podán obraz, o výsledku a působení nově zavedené osobní daně z příjmu vzhledem k městům velkým, středním a menším a vzhledem k venkovu, při čemž všude a vždy poukazováno jest na výsledky tetéž daně v Prusku již zákonem ze dne 24. června 1891 zavedené. Zdárné provedení tohoto v každém ohledu velmi chvalného úkolu předpokládá však překonání, četných překážek v cestě jsoucích. Autor opírá práci svou úhlavně o »Ergebnisse der Veranlegung der Personaleinkommensteuer und Besoldungssteuer für das Jahr 1899« sestavené ministeriem financí a uveřejněné v »Mittheilungen des k. k. Finanz-Ministeriums«, VI. roč. seš. 3., a pak o »Mittheilungen aus der Verwaltung der direkten Steuern«, jak každým rokem pruskou k. statistickou kanceláří z rozkazu min. fin. jsou spracovány a uveřejňovány. Srovnává co do výsledků nejdříve Vídeň s Berlínem, pak větší města rakouská a pruská s více než 100000 obyvately (Praha s předměstími, Lvov, Štýrský Hradec a Brno s jedné a pak Vratislav, Kolín, Štětin, Gdaňsko, Poznaň, Halle a Krefeid s druhé strany), pak města s obyvately od 50000 do 100000, dále s obyvately od 20000 do 50000 a konečně města s méně než 20000 obyvately. Posléze pojednává o výsledcích na venkově v Rakousku a Prusku, připojuje k tomu zvláštní odstavec, věnovaný poplatnému příjmu plynoucímu z hospodářství polního. Pro porovnání zmíněných výsledků berních bylo na straně výsledků pruských přihlíženo (— mimo porovnání. Vídně s Berlínem —] pouze k výsledkům, jež zjištěny byly ve východní části Pruska (provincie: Východní a Západní Prusko, Pomořansko, Poznaňsko, Slezsko a z Braniborska východní část), poněvadž prý hospodářské poměry těchto zemí odpovídají as hospodářským poměrům zemí rakouských.
S výsledky zjištěnými pro Vídeň jest autor brošury dosti spokojen jak co do počtu censitů t. j. osob, jež podaly přiznání k dani z příjmu, tak i co do objemu zjištěného a zdaněného příjmu, při čemž vyslovuje spolu mínění, že výsledky berní nezůstávají zde za skutečností o více než 15%, resp. že přiznaný poplatný příjem rovná se as 85% skutečného příjmu poplatného, že nesrovnalosti mezi příjmem skutečným a přiznaným či zdaněným sluší prý hledati s částkou nepatrnou při osobách s příjmy přes 3600 zl. do 6000 zl., více již při poplatnících s více než 6000 zl. příjmu, a že vůbec přibýváním příjmu roste spolu rozdíl mezi poplatnými částkami přiznanými a skutečnými, aniž by pro tvrzení ta jaké byly uvedeny zvláštní důvody aneb jaké byly podány doklady. Méně spokojen Jest Dr. Wieser s výsledky v ostatních městech větších, ještě méně městech menších a malých, a zcela nespokojen s venkovem. Pojednav o výsledcích berních v těchto jednotlivých skupinách přichází na str. 62. k následujícím výsledkům: »Města dostaví mnohem více než třikráte tolik censitů, zdaní as pětkráte tak veliký příjem a jsou stižena skoro šestkráte tak velikým břemenem« (než venkov). Poněvadž obyvatelstvo městské obnáší as jednu třetinu obyvatelstva venkovského, jest konskribováno v městě v průměru as desetkráte tolik censitů, jako v okresu venkovském se stejným počteni obyvatelstva, jeden censit městský zdaní v průměru patnáctekrát tak veliký příjem jako venkovský, a jest mu za sebe nésti tutéž sumu berní, jako 18 jeho venkovských spoluobčanů dohromady. Vídeň samotná čítá více censitů, nežli celý venkov Rakouska, dodá více jak dvojnásobné poplatného příjmu a odvádí na dani skoro trojnásobné. Jeden Vídeňák má tolik platiti, jako 36 Rakušanů na venkově . . .«
Z těchto číslic — vybočiv v odst. 9. na pole politické — uvádí autor na str. 101. dále, že rozdělení mandátů mezi obyvatelstvo venkovské a městské, které až posud bylo považováno za výhodné pro města, jeví se vůči počtu censitů a placené osobní dani z příjmu najednou velmi nevýhodným pro města. Bylotě ještě r. 1897 čítáno při volbách poslanců do říšské rady v kurii venkovské v průměru na jeden mandát 11555 oprávněných voličů, kdežto v městech přišel jeden mandát již na 3341 voličů; vůči výsledkům berním v přičině osobní daně z příjmu přijde ale jeden mandát v kurii venkovské již na 1853 a v kurii městské teprv na 4369 censitů, tak že se jeví prý býti s městy 2½kráté hůře naloženo, nežli s venkovem. — Dalším vybočením z mezí meritorního pojednání o výsledcích a pod. osobní daně z příjmu na pole politické jeví se býti dále na počátku těchto řádek uvedený 11. odst, jednající o rozdělení osobní daně z příjmu dle národností.
Tomuto extempore, či vybočení z rámce pojednání věcného na pole politické, buďtež následující poznámky věnovány.
Co do prvé části, t. j. co do poznámek činěných v příčině rozdělení mandátů do říšské rady mezi městy a venkovem, mohli bychom za to míti, že celá věc není ani příliš do opravdy míněna, kdyby nás poslední alinea odstavce, jenž o předmětu tom jedná, nebyl přesvědčil o opaku.
Jisto jest, že potud, pokud v Rakousku nebude zavedeno rovné všeobecné právo volební, pokud závislým učiněno jest právo volební z pravidla spolu na placení daní přímých a pokud má místa zastoupení zájmové, v první řadě má býti východištěm pro rozdělení mandátů mezi jednotlivé kurie rozdělení veřejných břemen. Pokud volební právo není zdemokratisováno, potud nechť pro právo volební či pro přiměření nejdůležitějšího z veřejných práv občanských rozhodujícím jest objem veřejných břemen, příslušníkům té které kurie předepsaných. Avšak autor citované brožury béře za východiště pro své výpočty pouze osobní daň z příjmu, nechav ostatní daně přímé bez veškerého povšimnutí. Byť by i rakouské daně výnosové nebyly tak oprávněny, Jak osobní daň z příjmu, byť by ledajakés měly vady a byť by nespravedlivými býti se zdály aneb snad i nespravedlivými byly, proto jsou to přece jenom daně a jimi zůstanou, které ovšem na jednotlivce tím tíže dopadají a tím více jednotlivci jsou cítěny, čím nesouměrněji jsou rozděleny. Také nelze mlčením pominouti břemeno, které tíží platitele výnosových daní přímých — vyjmouc 5% daň z nájmu domovního při staveních od placení daně činžovní z titulu stavby dočasně osvobozených — ve formě přirážek fondových t. j. přirážek k fondu zemskému, okresnímu, obecnímu, školnímu a pod., které neplynou sice do pokladny státní, plynou ale do jiných pokladen veřejných, což ale na břemenu co takovém při osobě poplatníkově ničehož nemění. Uvážíme-li, že osobní daň z příjmu vynesla r. 1899 v celku 23,8 mil. zl., z kterých dle výpočtů p. Wieserových připadá na venkov 3,3 mil. zl., tak že pro města vybývá ne celých 20 mil. zl., a že jediná daň gruntovní rozepsána jest ročně 35 mil. zl., z kterých po srážce odpisů z titulu nehod elementárních as 33 mil. zl. zbude, nalezneme, že venkov již se svou daní gruntovní — nehledíc ani k osobní dani z příjmu venkovu předepsané vyváží osobní daň z příjmu v městech o více než 13 mil. zl., při čemž nelze přehlédnouti, že venkov platí dle daně pozemkové — jak již uvedeno — též přirážky fondovní, které činí z pravidla 100—200 a více procent daně samé, kdežto osobní daň z příjmu jest prosta těchto břemen vedlejších, které z pravidla mnohem více tíží nežli daň, o kterou se opírají.
Možno, že jednou i v Rakousku bude též uskutečněn ideálnístav berní přímých, že totiž bude zavedena jediná daň důchodková či osobní daň z příjmu, načež však v dozírné době nelze čítati. Poukazováním na Prusko co vzorec nedocílí se mnoho, neníť obyvatelstvo rakouské rovno pruskému, a i úřady rakouské liší se od úřadů pruských. Známou jest věcí, že v Rakousku jest povždy velice daleko od zavedení zákona až do jeho úplného provedení, jmenovité jde-li o kruhy obyvatelstva, při kterém moment setrvačnosti zvláště jest vyvinut, jako na př. při obyvatelstvu venkovském, Nehledíc k tomu, že obyvatelstvo rakouské bylo patentem o dani z příjmu ze dne 29. října 1849 co do morálky berní až do nového upravení osobních daní přímých systematicky demoralisováno, jest obyvatelstvo rakouské celou svou, po staletí odchovanou povahou jiné, nežli obyvatelstvo pruské, i úřady naše ve spůsobu jednání rozcházejí se od spůsobu jednání úřadů pruských; jest karakteristikou úřadů našich shovívavost, pruských však přesnost a drsnost zákona. Budeť dle toho velmi dlouho trvati, nežli pokladna státní bude moci se u nás spokojiti s jedinou daní důchodovou. A když by i skutečně k tomu došlo a když by pak v případu tomto pro budoucnost opraven býti měl volební řád do říšské rady dle výsledků této jediné dané přímé, musel by prý venkov se svými nynějšími mandáty značně býti redukován.1 To by ovšem nemohlo ani jinak býti, ano při stanovení této zásady a při jejím důsledném provedení muselo by Rothschildovi a jeho peněžním nohsledům, pakli by jaks taks správně přiznávali své příjmy ku zdanění— přenecháno býti, voliti ⅓ a třebas i ½ všech poslanců na Vídeň vypadlých.
Že by uplatnění této distribuce volebního práva mezi platitele osobní daně z příjmu mohlo se vztahovati pouze k volbám do říšské rady, rozumí se samo sebou; a taktéž by bylo věcí nade vše jasnou, že by tytéž osoby s výhodným zde postavením z titulu placení osobní daně z příjmu nijak nemohly se dovolávati volebního práva do zastupitelstva zemského, okresního, obecního atd., poněvadž osobní daň z příjmu co výhradní pramen pro pokladnu státní, nijakým není dokladem pro při spívání k nákladům autonomním, a má-li placení daní býti prvním a výhradným základem pro volební právo do jednoho zastupitelstva, musí tak se díti též pro volební právo do veřejných zastupitelstev druhých. — Kam bychom dospěli při provádění zásad těchto, nelze snadno povědíti. Dle našeho názoru nelze právo volební po zavedení osobní daně z příjmu co jediné dané přímé a co výhradného pramene příjmu pro pokladnu státní upraviti pro volby do říšské rady jinak, nežli zavedením všeobecného rovného práva volebního. Snad ten, kdo zastává názor, že volební právo do říšské rady má eventuelně přiděleno býti výhradně těm, kdo osobní daň z příjmu platí a to poměrně dle objemu placené daně této, ztěžka mohl by odůvodniti absurditu, že by osoby, které platí v nejlepším případě 35 mil. zl., měly rozhodovati o osudech veliké většiny těch, kteří daň tuto vůbec neplatí aneb pouze v částkách menších, které však spolu z největší části přispívají k uhrazení celé řady set millionů zlatých, kterých správa státní k ukojení nezbytných potřeb státních ročně potřebuje. S tímto názorem by také žádná národnost nemohla se spřáteliti, leda národnost německá ve spojení s židy, kteří s národností německou ponejvíce za jeden provaz táhnou, kterým by tímto spůsobem ovšem na dlouhou dobu zabezpečena byla většina v parlamentě.
Otázka tato však — jak již uvedeno — není, u nás pohříchu nijak akutní, poněvadž do té doby, než-li bude lze v Rakousku prohlásiti osobní daň z příjmu za jedinou přímou daň státní, ještě mnoho — velmi mnoho vody uplyne. —
Co do druhé části vybočení z rámce pojednání věcného se strany autora svob. pána z Wieserů na pole politické, t. j. co do jeho poznámek v příčině rozdělení osobní daně z příjmu dle národnosti, budiž v následujícím poukázáno k vývodům, pokud týkají se národnosti české. které zde na pravou míru mají býti uvedeny. Úkol tento byl však autorem obmezen na jednu národnost, totiž na národnost německou, proti které jest pak postaven celek veškerých rakouských národností neněmeckých, a poněvadž úřední výkazy v tomto směru žádných neposkytují dat, byly pro vyšetření hledaného za východiště vzaty oblasti jazykové, následkem čehož nemůže býti přihlíženo k národnostním menšinám. Dle názoru autora zmíněné brožury utrpí tímto ignorováním menšin národostních nejvíce národnost německá, která jest prý po celé říši roztroušena, která prý v oblastech »cizojazyčných« v průměru vyšší má příjmy a tedy větší platí daně, než-li »cizí« konnacionálové v oblasti německé. Kde minority národnostní v značnějším a vážnějším jsou poměru ku národnostem jiným (majoritám), byly utvořeny okresy smíšené.2 — Že touto cestou nemůže býti ani řeči o nějaké přesnosti číslic rozumí se samo sebou, ale číslice panem Dr. Wieserem vyšetřené jsou prý tak »opatrně vypočtěny, že mohou platiti pro Němce za číslice minimální.«
V tomto smyslu a směru byly za německou oblast čítány: Dolní Rakousy s Vídní, Horní Rakousy, Solnohrady, Korutany a Voralberg. Za neněmeckou oblast čítány: Terst, Gorice s Gradiškou, Přímoří, Dalmatsko, Krajina, Halič a Bukovina (až na Černovice, které byly za smíšené prohlášeny). Ve Štýrsku byly čítána města nejen Hradec, ale i Maribor, Celje a Ptuj za úplné německá, (i), kdežto politické okresy byly zařáděny do oblasti německé neb slovinské dle národnosti většiny obyvatelstva. V Tyrolsku byly čítány: Inšpruk, Bolzano a Meran za úplně německé, Trident za »cizojazyčný«, kdežto s okresy bylo naloženo jak ve Štýrsku. Ve Slezsku byla čítána města Opava, Těšín, Bílsko a Krnov za zcela německá, politické okresy za německé, »cizojazyčné« nebo smíšené. Na Moravě byla čítána města Brno, Jihlava, Nový Jičín, Schonberg, Sternberg a Znojmo za zcela německá, Kroměříž a Přerov za úplně česká, a pak Ostrava, Olomouc, Prostějov a Vítkovice za smíšená. Z okresů politických byly čítány 21 za něm., 13 za české a 16 za smíšené.3 — V Čechách konečně byla uvedena Praha se sousedními obcemi (předměstími) Smíchovem, Král. Vinohrady a Karlínem, pak Budějovice a Plzeň za místa smíšená, z politických okresů byly taktéž za smíšené prohlášeny okres Králové-Dvorský, Landškrounský, Litomyšlský, Jindřicho-Hradecký, Prachatický, Sušický a Zamberský. Z větších měst v Čechách byla dále čítána za německá: Ústí, Liberec, Most, Duchcov, Cheb, Jablonec, Kraslice, Karlovy Vary, Chomutov, Litoměřice, Rumburk, Žatec a Trutnov; za města česká: Chrudim, Mladá Boleslav, Kladno, Klatovy, Kolín, Kutná Hora, Pardubice, Písek a Příbram.
Těmito cestami a pomocí dat o výsledcích osobní daně z příjmu ministeriem financí uveřejněných dospělo se k výsledkům, na počátku tohoto článku naznačeným, že totiž národnost německá v Rakousku nese nejméně 70% snad i ¾ veškerého břemene berního, a že najmě v Čechách — nejdůležitější a nejzávažnější zemi Rakouska — připadá na národnost německou 57,6% břemene berního. — Byloť těmito cestami pro Čechy vypočtěno, že v německých městech s více než 10000 obyvateli bylo censitů 9,19% jich obyvatelstva, a že na každého jejich obyvatele připadá v průměru na dani 3 zl., kdežto v městech českých bylo načítáno censitů pouze 5,4% s průměrnou daní 0,84 zl., a konečně v městech smíšených 11,34% censitů s průměrnou, na každého obyvatele připadající daní 3,90 zl. Dále bylo čítáno censitů v politických okresích německých 2,86% obyvatelstva s průměrnou daní na jednoho každého obyvatele 0,61 zl.,v okresích českých shledáno censitů 1,61 obyvatelstva s průměrnou daní na hlavu obyvatelstva 0,33 zl, a v okresích smíšených censitů 1,54% s daní průměrnou 0,30 zl. Dohromady vychází tedy pro města a okresy německé censitů 3,75% obyvatelstva a průměrně na jednoho obyvatele daně 0,95 zl., kdežto města a okresy české vykazují pak pouze censitů 1,86% s průměrnou daní 0,36 zl., a konečně pro města a okresy smíšené resultuje v celku censitů 6,28% obyvatelstva s průměrnou daní 2,05 zl.
Na těchto základech dospělo se pak k výsledku, že 37,2% německého obyvatelstva platí 57,6% daně oproti 62,8% obyvatelstva českého s 42,4 daně. —
Pohlédněme nyní blíže na cesty, na kterých, a na číslice, pomocí kterých dospělo se k výsledkům naznačeným. Především budiž poukázáno k tomu, jakým způsobem dělo se ono »opatrné« vypočtení číslic, které platily za základ a východiště veškerého rozumování, a které mají platiti pro Němce za číslice minimální. Aniž bychom se pouštěli do podrobností, poukážeme k jednotlivým zvlášť markantním případům, které dojista ukážou, jaké intence a tendence rozhodovaly při »opatrném« stanovení číslic, jež pro národnost německou mohou platiti za číslice minimální.
Známo jest na př., že v Korutanech žije Slovinců ne zcela ⅓ veškerého obyvatelstva (mezi 355000 daleko přes 100000) a na vzdor tomu byly Korutany čítány za zemi zcela německou, a za příčinu jest uvedeno, že tamější obyvatelstvo slovinské jest ponejvíce selské, a že co takové v příčině osobní daně z příjmu nepadá prý nijak na váhu. Dále město Brno bylo čítáno za úplně německé, ač dle vlastního doznání příslušníci národnosti německé vykazují pouze 63% veškerého obyvatelstva, kdežto 37% obyvatelstva českého jest jednoduše potlačeno, a ptáme-li se proč, dostaneme za odpověď, že prý v okresích, které za české byly čítány, též zmizí »snad« někteří značnější poplatníci němečtí, a co ekvivalent za tento úbytek muselo býti čítáno Brno za město zcela německé. — Praha se Smíchovem, Karlínem a Král. Vinohrady byly prohlášeny za města smíšená, kdežto Žižkov, Nusle s Pankráci a Libní byly velkomyslně přenechány Čechům úplně. — Vídeň jest postavena zcela na účet národnosti německé, ač jest faktem nepopiratelným, že Vídeň jest největším městem českým, po případě slovanským v Rakousku. Připouští se, že mezi neněmeckými minoritami v oblasti německé nejdůležitější bude ve Vídni, že však i zde objevuje se více ve vyšší číslici censitů, než-li ve výši daně, dokladem toho jest prý pranepatrný (»verschwindend gering«) počet hlasů, které při posledních volbách ve Vídni obdrželi početní volební kandidáti čeští. — Ve Slezsku byla čítána města Opava, Těšín, Bílsko a Krňov za města zcela německá, ač vykazuje Opava 13% Těšín 46% a Bílsko 19,3 % obyvatelstva českého a polského. Tyto minority úplně zůstanou opomenuty. Podobně se má věc s městy na Moravě za zcela německé prohlášenými, kde též 21,6% obyvatelstva českého úplně zmizí, kdežto naopak na Moravě k vůli 27,5% obyvatelstva německého byla prohlášena města Prostějov, Vítkovice, Ostrava a Olomúc za města smíšená ; dále byla mezi města smíšená zařaděna v Čechách města Smíchov k vůli německé minoritě 10%, Král. Vinohrady k vůli něm. menšině 12%, Karlín k vůli 15% Němců a Plzeň k vůli minoritě německé 16,2% obnášející, kdežto v okresu Šumpurském, kterýž prohlášen byl za úplně německý, utopeno jest dobře čítaných 17% Čechů, atd. atd.
Počínání toto připomíná nevolky Schmerlingovu volební arithmetiku, které se takřka na vlas rovná, a nemůžeme jinak, než za pravdu dáti učiněnému výroku, že číslice pro zjištění výsledků osobní daně z příjmu za základ položené »opatrně«, ano velmi opatrně byly vypočtěny, že by však měly platiti pro Němce za číslice minimální — jak též bylo tvrzeno — sotva bude lze míti za správné vůči poznámkám pouze exemplativně právě uvedeným.
Nežli budeme pokračovati s karakterisováním »opatrně« vypočtěných číslic, budiž dříve ještě položena otázka, koho sluší míti za příslušníka té neb oné národnosti? Dr. Wieser je toho mínění, že by národnost censitů snadno mohla býti zjištěna dle toho, v jakém jazyku kdo podal při znání k dani, a činí nepřímo správě státní výtku, že tak již neučinila, což by prý velmi snadně dalo se prováděti. — Tento modus by ovšem zcela odpovídal principu »opatrného« vypočtení číslic o výsledcích osobní daně z příjmu, ale pouze ve prospěch národnosti německé ; neb tímto způsobem zmizely by jednoduše censité neněmeckých či »cizojazyčných« národnostních minorit v majoritě příslušníků národnosti německé. Na př. ve Vídni a v Dolních Rakousích vůbec by se ani nesměl odvážiti příslušník neněmecké národnosti přiznání v jiném jazyku, nežli v jazyku německém, jakožto »v zemi obvyklém«; v zemích koruny České byly by při známé praktice příslušníkům minority neněmecké doručovány pro podání přiznání veskrz blankety německé, dle kterých pak — po případě bez ohledu na jich obsah — určována by byla národnost censitů. Námitka proti tomuto výroku, že každý má právo v Čechách, na Moravě a ve Slezsku žádati na blanket neněmecký (český neb polský), ničehož nevyváží, poněvadž je to u národnosti české najmě při osobách zámožnějších zvláštním příznakem, že vyhýbá se všemožně sporům s úřady, byť i byla v právu, a směle můžeme tvrditi, že by v podobných případech ze 100 sotva jeden se našel, který by dříve věnoval zvláštní práci stížnosti, vydal se různým svévolným týráním a pod. Ostatní všichni pomohou nevolky rozmnožovati počet censitů na čest, slávu a mimořádná práva národnosti německé. Toť by byla cesta, učiniti na papíře z menšin českých jen samé heloty, žebráky a pod.
Při otázce, koho sluší míti za příslušníka té neb oné národnosti, bude nutno, zmíniti se též o židech, kteří — jak známo — netvoří v Rakousku zvláštní národnost, nýbrž rozmnožují pouze národnosti, brzy tu neb onu. Mám za to, že většině židů, jmenovitě zámožnějších na národnosti přespříliš nezáleží, a že titéž, kteří dnes hlásí se k národnosti té, zítra hlásí se opět k národnosti jiné. Že na základě historického nuceného odchování příslušníků náboženství mojžíšského největší část jich rozmnožuje posud spolu národnost německou, jest úplně pochopitelné. Jak ale bude v budoucnosti snad nepříliš daleké, nemůžeme říci, právě proto, že židé co do národnosti jsou činitelem, který jest proměnám přístupný. Z číslic páně Wieserových lze seznati, že při stanovení základů pro posouzení objemu, v jakém zastoupeny jsou jednotlivé národnosti resp. národnost německá při osobní dani z příjmu, čítal židy úplně na řád národnosti německé, jak to zřejmě dokládají číslice pro Prahu vykázané. Jestiť se dovoláváno odhadu Dr. Urbana v Bohemii dne 5. března 1899 uveřejněného, dle kterého může prý nejméně polovice veškeré daně čítána býti na vrub národnosti německé, a dle kterého bylo se též řízeno. Dle naší informace bylo roku 1900 v Praze na osobní dani z příjmu platebnými rozkazy předepsáno v celku 2015185 K 19 h, k čemu přispěli Češi 880022 K 37 h. Němci 427585 K 11 h, a židé 449288 K 72 h; zbytek 258288 K 90 h připadá na osobní daň z příjmu zaměstnavateli sráženou a bernímu úřadu odvedenou, při které národnost nijak zjistiti nebylo lze. Podobně nebyla nijak zjištěna národnost těch osob ve veřejném postavení jsoucích, při kterých sráží se osobní daň z příjmu u vyplácení služného, aniž by jaký byl vydán rozkaz platební. Může zde býti vůbec rozumné řeči o nějakém dělení na polovici? Wieser ovšem mnoho neuvažuje a dělí celou Prahu jak je na polovici a počítá pak pilně dále. — Mnoho-li z uvedené německé číslice připadá na indifferentní a indolentní Čechy, kteří podávají německá přiznání k dani buďsi na rozkaz, buďsi že jsou ještě ze staré školy a němčina jest jim zběhlejší nežli čeština a pod., a kteří takto rozmnožují číslo censitů německých a summu daně na ně připadajících, nelze ovšem zjistiti, že ale bohužel číslice počet takových přiznavačů naznačující není nijak nepatrná, může směle býti tvrzeno.4 — Zde nám jde pouze o konstatování fakta, že daň židům předepsaná čítána jest na řád národnosti německé. Habeant sibi, jenom jest potřebí, též mužně k tomu se přiznati.
Nežli přikročím ku posouzení spolehlivosti číslic, na nichž bylo tak zdatně »budováno«, musím poukázati k momentu, s kterým se Dr. Wieser dosti důkladné zabýval, a který jej nijak neuspokojoval. Osobní daň z příjmů, voliči do říšské rady a národnost. Je to venkov oproti městům, o kterém se tvrdí, že nejméně přispívá osobní daní z příjmu k nákladům státním, že nelze nijak, nežli za to míti, že na venkově buď vůbec nebylo aneb velmi nesprávně přiznáváno, že úřady berní jistě neplnily oproti venkovu náležitě svou povinnost, jak zákon káže, a že v příčině ztracených zde milionů bude museti státi se náprava. Uznáváť se sice, že venkovskému hospodáři bídně se vede, a že má oprávněný nárok na státní pečlivost, ale nicméně mají býti nalezena a k vůli spravedlnosti zdaněna sta milionů příjmů zde posud ztrácených. — Sociální síla odporu, jaký v cestu klade každý jednotlivec při provádění nové daně, jest prý větší, než-li moc úřadu výhradně na se poukázaného; zde lze prý pomoci pouze spolupůsobením veřejného mínění, a správným spolupůsobením poplatníků Samých ; a konečně bylo vysloveno mínění, že nynější stav nedokonalosti potrvá potud, pokud úřednictvo berní nebude energickým způsobem podporováno vydatnějšími prostředky pravomoci (» . . . in energischer Weise durch erhohte Machtmittel. . .«) 5 Dr. Wieser nijak nemůže pochopiti, že by příjem z nemovitostí hospodářských obnášel pouze 8,7% veškerého poplatního příjmu v mezích celého státu, a že by z celého dani podrobeného příjmu z pozemků per 121,8 mil. zl. mohlo býti vydržováno venkovské obyvatelstvo. 19 milionů čítající, a to jak obyvatelstvo zámožné či držitelové velkých statků, tak obyvatelstvo jsoucív držení statků středních i menších.
O tom, že veškeré obyvatelstvo venkovské nebude moci býti vydržováno 121,8 mil. zl., nemůže a nebude žádný pochybovati, taktéž ne o tom, že by veškerý příjem z pozemků obnášel pouze 12r8 mil. zl. Z toho všeho však ještě neplyne, a žádný není ještě tím dán důkaz o tom, že by venkov nebyl do sytá zdaněn, a že by na venkově snad více bylo přijmu zatajováno, než-li v městech. Výrok, že na venkově »sta milionů zl. příjmu« ztrácejí se v neprospěch vyměření osobní daně z příjmu, jest lehce vysloven, jest ale spolu zřejmým nařknutím venkova, aniž by přesné doklady toho byly podány. Kdož přečte brošuru Wieserovu, bude se těmto dedukcím diviti hlavně proto, že pisatel její dovolává se opětně a opětně výroků odborného chefa v min. fin. Meyera co znalce na slovo vzatého, a cituje též Meyerovy názory o objemu příjmu z pozemku plynoucího a osobní dani z příjmu podrobeného, — které jsou s dedukcemi Wieserovými v naprostém odporu. Máť totiž Meyer za to, že veškerá část hospodářských statků nalézá se v rukou osob, jež nejsou dani z příjmu podrobeny, zvlášť v rukou osob právnických a v rukou takých osob fysických, jejichž příjem nepřevyšuje 600 zl, že pozemky, jejichž výnosy berou osoby dani z příjmu podrobené, obnáší nanejvýše jednu čtvrtinu veškeré plochy poplatné, a že katastrální výnos jejich může býti páčen as na 38,4 mil. zl. (z veškerého katast. výnosu 153,3 mil. zl.). Dále tvrdí Meyer, že lze výnos z pozemků skutečně docílený odhadnouti ne zcela trojnásobným výnosem katastrálním. Wieser těmto vývodům nijak neodporuje, a proto můžeme míti za to, že s nimi souhlasí; a uznáme-li i my autoritu Meyerovu a jeho odborné znalosti stejně, můžeme směle tvrdit i, že výsledky osobní daně z příjmu na venkově nijak nelze míti za nepříznivé neb nepřiměřené.
Uvážíme-li, že v Rakousku připadá na držitele pozemků, kteří platí gruntovní daně až 10 zl. přes 85% a na ty, kteří platí přes 10 až do 50 zl. as 12%) a že pouze něco přes 2^0 připadá na poplatníky větší, že totiž více než 85% veškerých gruntovníků jistě z pozemků žádný nedocílí 600 zl., že dále z 12% málo jich dodělá se výnosu částku 600 zl. převyšujícího, a že pouze při zbytku as 2% bude moci býti řeči o placení osobní daně z příjmu, nejsou-li jinak poměry poplatníkovy takový, že jej na př. následkem přílišného zadlužení osvobodí od placení daně z příjmu; uvážíme-li dále, že velmi mnoho pozemností jest v držení osob právnických, osobní dani z příjmu nepodrobených, jako obcí, nadací, klášterů, různých korporací a pod., — nenalezneme, že by předpokládání Meyerovo odchylovalo se zvlášť od skutečnosti. Totéž předpokládání pochází od osoby v službě finanční sestárlé, a lze proto za to míti, že sotva bude svědčiti přespříliš ve prospěch gruntovníků poplatných, tak že může jeho býti použito v plné míře a vším právem proti předpokládáním a tvrzením Wieserovým.
V Čechách shledáváme odchylné od uvedeného průměru rozdělení pozemků mezi jednotlivé držitele. Na poplatné držitele pozemností s daní gruntovní až do 10 zl. připadá totiž 76,6% na držitele s daní od 10 zl. do 50 zl. 18,5%, a zbytek na držitele platící více než 50 zl. roční daně pozemkové. Známo jest však, že v Čechách jest značný počet latifundií, při kterých odpadá placení osobní daně z příjmu, jako statky Jeho Veličenstva (per 34700 ha.), statky různých čelnějších klášterů (per 52700 ha.), kapituly Pražské (11000 ha.), ústavů šlechtičen (per 9100 ha.), čelnějších nadací (Millesimo, Straka, per 5100 ha.), studijního fondu (per 1100 ha.), velkého počtu obcí a j., a že zde jest též značnější počet latifundií náležejících sice osobám, které jsou povinny platiti osobní daň z příjmu, které ji též platí, ale nikoliv v Čechách, nýbrž ve Vídni, na př. arcikníže Ferdinand Este s výměrou 12000 ha., arcikníže Ludvík Salvátor s výměrou 7300 ha., kníže Hohenzollern s 14300 ha., dále šlechtici: Jan Liechtenstein s 37000 ha., Jan Harrach s 24400 ha., Ferdinand Kinský s 26600 ha., Vincenc Auersperg s 19280 ha., rod Hohenloheův 29054 ha., Thurn-Taxis s 34300 ha. atd. — Toto factum vysvětluje jednak zjev, že Vídeň, kde na dlažbě neroste ani pšenice ani cukrovka, může vykázati pro r. 1899 zdaněný příjem z pozemností s 9 9 mil. zl. (z kterých připadá na prvních IX. okresů 9-5 mil. zl), a jednak spolu částečně vysvětliti nižší číslici censitů a zdaněného příjmu z pozemností v Čechách; a poněvadž tyto latifundie jsou ponejvíce v krajinách českých, zmenšují tím v první řadě příjem ten v okresích českých, neb totéž, co touto cestou Vídni přibude, Čechám ubude. Konečně budiž poukázáno ku příjmu placenému za konané služby, a k jeho objemu, jakým jest zastoupen ve Vídni, v Praze a v čelnějších městech jiných. Ve Vídni připadá na tento druh příjmu 169,7 mil. zl. či 36,3% 2 povšechného příjmu 466,9 mil. zl.,6 kdežto v Praze připadá na tentýž druh příjmu pouze 17,0 mil. zl. čili 29,9% z povšechného příjmu 56,8 mil. zl., nejnižší procento mezi všemi hlavními městy zemí rakouských,7 a srovnáme-li absolutní číslice placeného příjmu za služby konané ve Vídni a v ostatních hlavních městech jednotlivých zemí rakouských, shledáme, že suma veškerého příjmu ze zmíněného titulu placeného obnáší pro veškerá hlavní města 246,5 mil. zl. z které připadá na Vídeň samu 169,7 mil. zl. a na veškerá ostatní hlavní města pouze 76,8 mil. zl; máť se Vídeň jediná k veškerým ostatním hlavním městům jak 68,9 k 31,1.
***
Na základě uvedeného bude lze přikročiti ku posouzení kvality číslic, na nichž Wieser zbudoval výroky své. Objektivní výsledky osobní dané z příjmu v Rakousku dle jednotlivých větších míst a dle okresů politických béře Wieser z úředních publikací ministeria financí, o jichž správnosti pochybovati není nižádné příčiny; avšak Wieser čítá ještě s jinými číslicemi, jichž správnost prokázati jest holou nemožností, a i Wieser sám při těchto číslicích veskrze připouští, že lze proti nim činiti námitky, ale nicméně buduje se na jich základě vesele dále. Těchto uměle vypočtěných číslic bylo úhlavně potřebí pro oblíbené, ale velmi nesnadné8 porovnání výsledků u nás docílených s výsledky, s jakými se setkala daň z příjmu v Prusku, a pak byla pro postavení mnohých číslic rozhodujícím hvězda samospasitelné národnosti německé. Skutečně jest velice litovati, že práce Wieserova jinak velmi pilná a záslužná, tímto, v jistých kruzích snad velmi populárním a vděčným, proto ale přece jenom vždy temným bodem objektivně na kvalitě ztrácí a to tím více, čím více — navzdor opětnému ubezpečování absolutní objektivnosti — zřejmě na povrch přichází tendence právě blíže naznačená.
Z číslic ministeriem financí uveřejněných vychází na jevo, že v městech a okresích s větším obchodem a průmyslem na osobní dani z příjmu průměrně větší odvádějí se částky, než li v městech a okresích s menším průmyslem nebo vůbec bez veškerého značnějšího průmyslu. Jisto jest, že průmysl, jmenovitě jednotlivé druhy jeho, jako výroba příze a tkanin, skla, porculánu a j. jest v Čechách zastoupen v první řadě na severu v krajích německých, a taktéž nelze popříti, že průmyslníci v těchže krajích značnými vládnou kapitály. Z toho ovšem neplyne ještě, že by v krajích českých průmysl větší vůbec nebyl zastoupen, na př. cukrovarnictví, které ale co do daně z příjmu nespadá valně na váhu, poněvadž jsou závody ty pravidlem v rukou osob právnických (podniky akciové, spolkové a pod.), které osobní dani z příjmu nejsou podrobeny. Podobně se má věc s jinými druhy podniků. Jest to přirozený následek staletého výlučného poskytování státních podpor národnosti německé v každém ohledu, najmě při průmyslu, že během doby nahromadily se v rukou jednotlivců národnosti německé značné kapitály, jakých ku provozování průmyslu v objemu větším nevyhnutelně jest potřebí. Na straně české, která nikdy nemohla se chlubiti zvláštní přízní státní, nesetkáváme se s podobnými zjevy, a proto když v době novější i Češi se hlásí, že náležitou mírou chtějí participovati na průmyslu, nenacházejíce však u jednotlivců potřebných kapitálů značnějších, kráčí tou cestou, že opatřují sobě potřebné »spojenými silami«, a zakládali a zakládají podniky spolkové a akciové, jejichž důležitost se stanoviska národohospodářského nelze nijak podceňovati, které ale — jak již podotknulo — v příčině osobní daně z příjmu nespadají na váhu. Nelze proto z výšky skutečně placené osobní daně z příjmu soudili na objem a důležitost průmyslu v té neb oné krajině, tou neb onou národností obývané, a proto nelze též výhradně z výšky placené osobní dané z příjmu soudili na větší neb menší berní sílu té které národnosti. Tentýž kapitál, který jednotlivec investuje v podniku, jest při podniku spolkovém investován větším počtem osob; že závod jednotlivci náležející většího docílí čistého zisku než-li podnik spolkový, jest na bíledni, a to proto, že spolkovému podniku jest hradili vždy nepoměrně větší náklad režijní, a dále též proto, že spolkovému podniku jest z pravidla platili na dani živnostenské 3 až 4kráte tolik, jako podniku jednotlivce, byť by i oba podniky ve stejném objemu, stejným kapitálem atd. byly provozovány.
Sociální a státní poměry dřívějších dob utvářily stav věcí u nás tak, že průmysl octnul se v rukou německých, obchod v rukou židů, kterým takřka byl vnucen, a hospodářství v rukou českých. Změněné hospodářské poměry dob nových, zmohutnění průmyslu a obchodu a jeho značná výnosnost na jedné straně a znehodnocení hospodářství polního a všeobecná hospodářská krise na straně druhé musely vyvolali nerovnost v neprospěch majitelů hospodářství. Diíference tyto lze však míti pouze za mimojdoucí; přirozeným způsobem touží totiž samy po vyrovnání, Jež se během doby též stane. Druhy průmyslu, které pro zvláštní příčiny nejsou na určitá místa neb krajiny vázány, počínají se již šířiti i po krajích, ve kterých prve v dobách dřívějších o průmyslu nebylo ani potuchy. — Nebudiž ve směru tomto šířeno dalších slov, svedlo by nás to přespříliš z cesty našemu pozorování vytčené.
Při tomto stavu věcí snadno jest pochopitelno, že tam, kde nahromaděny jsou kapitály v rukou jednotlivců, osob fysických, musí osobní daň z příjmu více vynésti, než-li tam, kde kapitál jest více rozdělen. Kdyby na př. v Plzni bylo proměněno více závodů větších, nalézajících se v rukou stoupenců národnosti německé (na způsob závodu Škodova) v podniky akciové, bylo by ihned po vychloubání se berní silou německé národnosti v Plzni; a podobně, kdyby v Praze nebyly čítány podobné firmy jako Selig Ellbogen (s daní 23300 K), Rudolf Mendl (s daní 16330 K), Rudolf Wenisch (s daní 12690 K), Michael Benies (s daní 13800 K), Emil Kubinzky (s daní 25147 K, veskrz za r. 1900) atd. na účet národnosti německé, zmizela by berní rovnost národnosti české a německé v Praze, aniž by ve skutečnosti jaká udála se změna meritorní.
V okresích s objemnějším průmyslem jest přirozeným způsobem vůbec obchodní a maloživnostenský život čilejší již proto, že obyvatelstvo z pravidla bývá zde hustší a jednotlivá města větší a dále proto, že zde více ustupuje hospodářství naturální před hospodářstvím peněžním, což vysvětluje s dostatek větší počet censitů při osobní dani z příjmu v okresích průmyslových, než-li v okresích bez průmyslu neb s průmyslem nepatrnějším. Tím ovšem není ještě řečeno, že by všichni censité v okresích těchto, které Wieser vindikuje pro národnost německou, také skutečně byli příslušníky národnosti této.
V době nynější lze míti správné zjištění censitů při osobní dani z příjmu dle národnosti u nás za věc zhola nemožnou; v době, kdy jedna národnost staví se nepřátelsky proti druhé, kdy nejsme s to docíliti správné číslice národnostní ani při sčítání obyvatelstva, musí již ze předu prorokován býti nezdar každému pokusu, který by ve směru tom měl či chtěl býti učiněn. Wieser ovšem pokus ten učinil a dospěl k resultátům »dříve nikým netušeným« Jakými cestami se ale při tom bral při vší povždy tvrzené objektivnosti, bylo již z hrubá uvedeno; když totiž jako na př v zemích koruny české značné minority české jednoduše nechají se zmizeti, když dále k vůli nepatrným minoritám německým čítají se jednotlivá města za národnostně smíšená, nemůže se jinam dospěti, než-li kam dospěl Dr. Wieser. Na vzdor tomu, že o správnosti docílených číslic sám není zcela přesvědčen, jak tomu nasvědčuje časté užívání »vielleicht«, »dürfte«, »annähernd« a pod., a pak učiněný výrok, že tímto způsobem (t. j. dle jazykových oblastí) nalezené číslice mohou býti vyvinuty pouze »unter Vorbehalt« atd., mají býti přece konečně vypočtěné výsledky skálopevné. Wieser vidí v každém příslušníku národnosti německé, který bydlí mezi příslušníky národnosti jiné, zámožného občana, který značné platí daně, kdežto v příslušnících národnosti české octnuvších se v oblasti národnosti německé spatřuje samé chuďasy, s kterými nepotřebuje býti nijak čítáno; a aby národnosti německé za nějakého jejího příslušníka žijícího v oblasti jazyka českého dána byla jakási náhrada, bylo naznačeným způsobem manipulováno, a poskytnuté vydatné náhrady tyto jeví se býti zřejmým zkracováním národnosti české a její skutečné poplatnosti. )
Číslice, jak je Dr. Wieser pro své výpočty byl upravil, nejsou nijak spolehlivými, ano můžeme jistě větším právem o jich správnosti pochybovati, nežli by Wieser mohl správnost jejich uhájiti; ale byť bychom i číslice Wieserem nám předvedené za zcela správné měli — což ve skutečnosti ovšem nijak míti nemůžeme — jest úplně neodůvodněna konečná Wieserova dedukce, že jsou Němci v držení podkladů pro politickou moc mnohem větší, nežli jaká jim v nynější době jest přidělena. — Za podklad pro míru politické moci může zde býti míněna pouze placená daň a byť by i osobní daň z příjmu národností německou placená byla vyšší, nežli částky, jakými na tutéž daň přispívají v Rakousku národnosti ostatní dohromady, což my, jak již uvedeno, zřejmě popíráme, neplyne z toho ještě dedukce Wieserem vyslovená a světu hlásaná, poněvadž se ukládají a odvádějí vedle osobní daně z příjmu ještě daně jiné, jako daň gruntovní, domovní atd., a máme za to, že by vůči těmto daním ani Dr. Wieser nechtěl do opravdy tvrditi, že příslušníci národnosti německé na veškerých těchto daních platí nad polovici. Snad by nechtěl tvrditi, že na př. z činžovní daně v Praze, na Vinohradech, na Smíchově a v Karlině, obnášející více než 4 mil. zl., uhražují příslušníci národnosti německé a spojení s ní židé polovici; a s jistotou lze předpokládati, že by se příslušnicí národnosti německé raději zřekli většího práva drem Wieserem jim vindikovaného, nežli by převzali polovici břemene tohoto. Podobně má se věc s daní gruntovní.
Když by do opravdy chtělo býti zjištěno, v jaké míře participují jednotlivé národnosti na placení osobní daně z příjmu, nesměla by především čítána býti Vídeň na účet německý. Vídeň jest sice též hlavním městem Dolních Rakous, avšak kdyby nebyla ničím více, podobala by se asi Linci a nemnoho více. Nynější Videň jest hlavním a sídelním městem Rakouska, na kterém participují veškeré národnosti aniž by nyní při výpočtech Wieserových k nim vůbec bylo přihlíženo. Jak již uvedeno, připadá ve Vídni největší část poplatného příjmu plynoucího ze zdroje příjmu za služby konané. Vídeň jest městem úřadnickým; zde jsou veškeré úřady centrální s celou armádou úřadníků, z kterých takřka každý platí osobní daň z příjmu, pak spousty úřadnictva poplatného podniků, které ve Vídni mají svá sídla v první řadě proto, že jest Vídeň hlavním městem Rakouska, jako železnice, banky atd. atd. Že by veškeří tito úřadníci a zřízenci byli národnosti německé, nebude snad nikdo tvrditi; a i mnohé jiné momenty, jako rozsáhlost Vídně a její značný počet obyvatelstva, mnohé značnější podniky jako pivovary atd., nejsou nijak zásluhou národnosti německé, a také národnost tato neparticipuje výhradně na poplatných příjmech z těchto pramenů plynoucích. Vídeň by musela jednoduše vyloučena býti při výpočtech, co na každou národnost v Rakousku připadá osobní daně z příjmu. Dále by nesměly býti čítány částky daně, které se vybírají při úřadnících státních bez podání jakéhos přiznání ve formě srážky při vyplácení služného, poněvadž se zde absolutně žádná národnost nekonstatuje. Konečně by muselo býti nařízeno, aby každý podal přiznání k dani z příjmu jazykem té národnosti, ku které náleží. Jedině touto cestou bylo by lze podati pravděpodobný obrázek o tom, jakými částkami každá jednotlivá národnost v Rakousku přispívá k osobní dani z příjmu. Samo sebou se rozumí, že tímto nijak nebyl by dán spolu obrázek o nesení břemen ve formě ostatních daní přímých — o nepřímých ani nemluvíc.
Výsledky práce takové neměly by žádné praktické důležitosti, a také žádné zvláštní účelnosti. —
Konečně budiž zde připojeno několik slov o provádění či provedení našeho zákona o osobní dani z příjmu z r. 1896 a o eventuelním odstraňování našich přímých daní výnosových.
Kdyby mělo býti pomýšleno na to, zaváděti u nás v Rakousku osobní daň z příjmu co jedinou daň přímou, muselo by především opuštěno býti přespřílišné stanovisko filantropické oproti třídám nezámožným. Jak známo, obnáší v Rakousku t. zv. existenční minimum 600 zl., míru to, s kterou se nesetkáváme v nižádném německém státě, kde zavedena jest daň z příjmu. Může-li na př. počíti zdanění příjmu v Prusku již s 800 markami a při obecní dani z příjmu již 420 markami, a v Sasku vůbec s 300 markarni, nechť i u nás počne platnost s 600 neb na nejvýše 800 K. Čím větší jest basis, na které se daň ukládá, tím dříve zdomácní, tím dříve se s ní jednotlivec smíří a snad i spřátelí a — jak se samo sebou rozumí — více vynese. — Dále bylo by potřebí, vzbuditi a povznésti při poplatníku rakouském poctivost občanskou. O otázce, jakým spůsobem by toto mohlo býti dosaženo, mohou se názory rozcházeti. Tolik jen jest jisto, že cesta, jakou kráčí náš zákon o osobní dani z příjmu, nevede k cíli kýženému. Známou jest věcí, že týž zákon jest opsán z pruského zákona o dani příjmu až na málo odchylek. Jedna z těchto odchylek jest dle našeho přesvědčení, když i ne jedinou, tedy jistě dosti vydatnou příčinou toho, že nedodělávárae se výsledků očekávaných. Mámeť totiž u nás podobně jak v Prusku pro stanovení berních sazeb zvláštních komisí, které u nás skládají se z předsedy ministrem fin. jmenovaného a pak z určitého počtu členů, jichž polovici povolá ministr fin. a polovici volí poplatníci (§ 179 zák. z 25./10. 1896 ř. z. č. 226), kdežto v Prusku (dle zák. ze dne 21. června 1891 § 31 a 34 sb. zák. str. 175) předseda při t. zv. předběžných komisích odhadných (Voreinschätzungs-Commissionen) jest zákonem již dán v osobě představeného obce a ostatní členy povolá z části ministr financi a z části volí takové zastupitelstvo obecní v té míře, že počet členů ministrem jmenovaných s předsedou dohromady musí povždy zůstati za počtem členů zvolených a při komisích rozvrhovacích jest předseda dán krajským předsedou (Landrat), po případě komisarem k tomu cíli zvlášť ministrem jmenovaným, a členy těchto komisí povolá z části ministr fin. a z části se volí zastupitelstvem krajským a v krajích městských městským zastupitelstvem v té míře, že počet členů jmenovaných i s předsedou dohromady nesmí převyšovali polovici členů volených.
Srovnáme-li tato odchylná ustanovení, shledáme, že ustanovení naše dýše nedůvěrou oproti poplatnictvu a nic není pochopitelnějšího, nežli že poplatníci nemají pak navzájem důvěry k zařízením, ve kterých zabezpečena jest převaha možnému bezohlednému fiskalismu, kdežto ustanovení pruské apeluje na poctivost a správnost neodvislého občanstva, zabezpečujíc mu ve sborech rozhodujících značnou většinu hlasů. Zabezpečení majority v rozhodujících komisích pro ministra financí a tím spolu pro možný fiskalismus a apelování na poctivost občanskou jsou póly navzájem se odpuzující a spojití je dohromady jest věcí nemožnou. Zákon náš o dani z příjmu z r. 1896 není nijak starým, ale na místo, by zmíněná komise odhadní a její činnost byla zpopularisována, nalézáme pravý opak a do popředí staví se pořáde více berní úřad, kterému přec připadají pouze práce přípravné a nikoliv rozhodující. Velmi podivno jest, že i pro dra Wiesera nezdají se míti zvláštní důležitosti komise odhadní, kterým přec dle našeho zákona přidělování dané přísluší, nýbrž pouze úřady berní, jak jsou toho dokladem na př. jeho rady pro zlepšení výsledků daně z příjmu na venkově, (V. str. 304 sl.) Dále mluví jinde opět »von den veranlegenden Beamten« »Veranlegungsbeamten« a pod., což nelze míti nijak za správné, poněvadž úřadníci finanční co tací při osobní dani z příjmu vůbec nemají samostatně co ukládati. — Nelze pominouti mlčením ještě ten moment, že vláda za výhodný motiv pro reformu berní a pro zavedení osobní daně z příjmu vyslovila stejnoměrnější rozdělení břemene berního, a že pokladna státní nereflektuje na nějaké rozšíření břemene toho, skutek však nesouhlasí s tvrzením tímto, což také proto není s to, povzbuditi mezi poplatnictvem zvláštní důvěru v jednání finanční správy státní.
Bez vzájemné důvěry jednak správy státní oproti popiatnictvu a jednak poplatnictva oproti správě státní nelze pomýšleti na zdárné provedení osobní daně z příjmu. Máme za to, že by správa státní měla opustiti své stanovisko nedůvěry oproti poplatnictvu resp. jeho poctivosti a nelze pochybovati, že by pak i poplatnictvo zaměnilo své stanovisko oproti správě státní. Pak by mohla býti splněna naděje na zdárné provedení daně z příjmu a pak teprv by mohlo býti pomýšleno na odstranění nynějších výnosových daní přímých co daní státních.

Dle výpočtů Wieserových přišla by v kurii měst — pakli by dle počtu censitů bylo děleno — skoro polovice všech mandátů na Dolní Rakousy (nejvíce na Vídeň); Čechy by obdržely něco přes jednu třetinu (t. j. 25 oproti nynějším 32), Halič 7 (na místo nynějších 13) a Morava 9 (na místo nynějších 13). V kurii venkovské by dle těchže výpočtů měly obdržeti Dolní Rakousy 21 (místo nynějších 8), Čechy 40 (místo 30) a Halič 16 (místo 27).
Zde se pořád předpokládá značná poplatnost příslušníků národnosti německé, kteří roztroušeni jsou cominority mezi národnostmi neněmeckými, aniž by pro to jaký byl podán důkaz, a nicméně se na těch základech dále buduje; leda, že bychom Wieserem uvedená slova (str. 108 jeho spisu): »Jeder, der mit den Verhältnissen der nationalen Mischung in Österreich nur etwas vertraut ist, wird beurteilen können, wie viele im fremdsprachigen Gebiete verstreut lebende Deutsche, ja wie bedeutende und steuerkräftige deutsche Ansiedlungen und Sprachinseln hiemit (t. j. utvořením oblastí jazykových) vernachlässigt werden müssen.« . . . měli za dogma, ve které věřiti jest příkazem německým. Avšak na jedné straně žaluje se, jakou ztrátu utrpí národnost německá tím, že roztroušeny jsou minority německé, ale za to se účtuje hned vydatný ekvivalent; pravíť se (na též str. 108): »Ich (Dr. Wieser) glaubte, bei der Auftheilung diesen Umstand (t. j., že o jednotlivých městech, pro která nebyly správou státní podány výkazy a ve kterých též Němci jsou částečně zastoupeni), so wie die im Ganzen bessere wirthschaftliche Stellung der Deutschen, welche ihnen unter den Steuercensiten eine weitaus, höhere prozentuelle Vertretung sichert, ais sie sie innerhalb der Bevölkerung haben, dadurch berücksichtigen zu sollen, dass ich eine Reihe v on Bezirken ais gemischt angenommen hábe, in denendie Tschechen der blossen Zahl der Bewohner nach ausgesprochen überwiegen« . . . Kde jsou doklady pro počínání takové? »Ich glaubte« a libovůle mohou býti postaveny do řady jedné a tetéž.
Není nám známo, kde vzal svůj původ pojednou, jak se zdá dosti všeobecně obvyklý nespůsob příslušníků národnosti německé, uznávati v Rakousku pouze jazyk německý co jazyk domácí a jazyky národností neněmeckých prohlašovati za »cizí« Užili jsme pouze slova nezpůsob, ač slovo toto kvalitu naznačeného počínání si příslušníků národnosti německé oproti ostatním národnostem rakouským správně snad nenaznačuje. Prohlašovati jazyky národností neněmeckých za cizí v Rakousku, jazyky, které v zemích rakouských jsou aspoň posud nepopiratelně domovem, v mnohých zemích rak. snad dříve již, než-li příslušníci národnosti německé, které užívány jsou rakouskými občany, jichž patriotismus rovná se nejméně patriotismu příslušníků národnosti německé, jmenovitě v zemích koruny české prohlašovati minority neněmecké za cizí konnacionály a pod. — jest zpupností, která nemůže býti dosti odsouzena, a lze se jen diviti, že i mužově vědy libují si v počínání tomto, které přece může slušeti pouze a výhradně Všeněmci pro kandidátní řeč před voliči ničehož neuvažujícími, aneb snad i jednotlivým poslancům na říšské radě, jako na př. poslanci Bergerovi (dne 6./12. 1901), který zná v Rakousku university německé a »cizojazyčné«, za čež se mu však dgstalo od dvorního rady p. Ploje náležité odpovědi a vysvětlení.
Pro Prahu mohli bychom celou dlouhou řadu poplatníků jmény uvésti, kteří by slavně protestovali, kdyby chtěl kdo je míti za příslušníky národnosti německé, ale jejich přiznání k osobní dani z příjmu jsou německá. Možnost opaku, že by totiž též příslušníci národnosti německé podávali přiznání v jazyku českém, sotva bude kdy dána. — Také sluší zde poukázati k poplatníkúm šlechticům, kteří v první-řadě rozmnožují počet německých censitů podáváním německých přiznání. Mezi přiznáními k osobní dani z příjmu v Praze podanými odchylují se od tohoto pravidla a nepodali přiznání jazykem německým, nýbrž českým pouze kníže Jiří z Lobkovic a arcibiskup Lev svob. pán Skrbenský z Hříště. Mezi osobami, jež zde naznačeným způsobem napomáhají národnosti německé, nalézáme též jména, u kterých bychom se toho nejméně byli nadáli.
Jakého druhu takové vydatnější prostředky by měly býti, snad drakonické pokuty aneb i snad nějaký druh dragonád? Bližší naznačení takových prostředků bylo by velice zajímavým a spolu i poučným.
Na povšechném příjmu poplatním participují příjmy za konané služby v Zadru s 60,5% v Lublani s 42,3%, V Černovicích s 40,2%, v Linci s 40%, ve Lvově, v Insbrucku a v Celovci s 38,8%, v Terstu s 38,3%, v Opavě s 38%, v Brně s 37,8%, ve Vídni s 36,3%. v Štýrském Hradci s 36%, v Solnohradě s 33,3% a v Praze 29,9%.
Z veškerého příjmu pro Vídeň a Prahu per 466,8 a 56,8 mil. zl. uvedeného, připadá na držebnosti pozemkové ve Vídni 2,1% a v Praze 3,2%, na budovy ve Vídni 11% v Praze 12,6%, na živnosti ve Vídni 29,4% a v Praze 32,7%. na služby ve Vídni 36,3% a v Praze 29,9%, na kapitály ve Vídni 19,2% a v Praze 17,4% a ostatní příjem ve Vídni 1% a v Praze 4,2%.
Nejhlavnější příčiny potíží pro porovnání výsledků daně z příjmů u nás a v Prusku jsou: že u nás počíná poplatnost teprve s částkou 600 zl. převyšující, kdežto v Prusku jest toto tak zvané existenční minimum stanoveno pouze 900 markami; že naše a pruské statistické výkazy o výsledcích daně z příjmu liší se co do formy, což jich porovnání velice stěžuje; že nestejná jest berní výměra progresní a nelze statisticky naznačiti a měřiti rozdíly sociálních poměrů a povah obyvatelstva našeho a pruského.

Citace:

Reinsch: Colonial Government.. Sborník věd právních a státních. Praha: Bursík & Kohout, 1904, svazek/ročník 4, s. 172-172.