Prof. В. Štursa: Stručné dějiny účetnictví. — Brno, 1931 vydav, odbor jednot učitelských na Mor., str. 27 in 8. Kč 6.—. — V naprosto chudičké literatuře o historii účetnictví u nás, kterou dosud zastupoval pouze P. Kheil a H. Raulich, je práce Štursova velmi vítána. Š. podává přehled nejdůležitějších zjevů účetnikýeh a vývoj techniky, ale nadto připojuje vždy stručný výklad o teoriích a tak jeho práce zasahá stejně do historie právní, jako hospodářské. Po přehledu účetnictví starověkého (Babylon, Egypt, zvi. Řecko a Řím), kde upozorňuje, že vlastně z něho nic nepřešlo do středověku, protože první způsoby účetnické v Evropě, a to ve Španělsku, jsou původu arabského, přistupuje k vývoji účetnictví italského. Poukazuje, že italské účetnictví bylo prvé majetkové (kapitálové) a že první známky účetnictví podvojného jsou dochovány z přelomu stol. 13. ve 14: v Janově. Převrat znamená dílo Františkána Lucy Paciuoliho (1494), který už stanoví přesně počet a obsah účetních knih (inventář, memoriál, giornale, quaderno), ale přesto účtování nevybředlo dosud z primitivních počátků a zvláště hospodářství obchodních společností (kompanií) je vedeno velmi nedokonale. S účtováním dividendy se poprvé setkáváme u Bank of England roku 1694. V dalším výkladu kromě velmi důležitých poznámek, jako že t. zv. americké účetnictví pochází z Francie od Edmonda Degrange (1793) Je nejdůležitější stať, pojednávající o účetnictví u nás, kde vlastně se vedou jen záznamy o příjmech a vydáních, což vlastně dosvědčuje na naprostý nedostatek úvěrového hospodářství, a to podle určitých kont (rubrik). Tento kamerální systém (zejm. v našem veřejném hospodářství finančním zavedený) teprve v 16. stol. přešel к systematicko-synchronistickému registrování, ale přes všechny nedostatky byrokratismus se bránil zavedení účetnictví podvojnému, jež na krátkou dobu (1750—1768) zavedla státní správa, aby zas se vrátila k »zlepšené soustavě kamerální« (verbesserter Cameral-Fuss). Teprve až stol. 19. znamená ve státní správě obrat k lepšímu, zejména zavedením t. zv. konstantního účetnictví, jež je středem mezi kameralistikou a dopikou.
Význam studia historie účetnictví a tím i hodnotu Štursovy práce není třeba zvlášť zdůrazňovat, zejména pokud jde o porozumění právním a hospodářským poměrům minulým. Množství nejasností v pramenech a tím i nedostatečné výsledky badání by bylo možno korigovat, ba i zlepšit, kdybychom bezpečně rozuměli starší technice účetnické. Práce Štursova přes svou velmi stručnou formu informuje nás o tom velmi dobře a lze ji proto s dobrým svědomím plně doporučiti. Ča.