Čís. 8939.

Pokud nespadá vytržení zábradlí na mostě pod ustanovení § 1319 obč. zák.
Není předpisu o tom, že by vlastník (zřizovatel) mostu byl povinen opatřiti most na venkovské cestě zábradlím určité konstrukce. Potřebu zábradlí na mostě a způsob jeho konstrukce nutno posouditi podle konkrétní potřeby a podle všeobecné zkušenosti.
(Rozh. ze dne 3. května 1929, Rv II 91/29.)
Žalobce opřel se o zábradlí na mostě, náležejícím žalovanému, zábradlí se prolomilo, žalobce spadl do hlubiny a poranil se. Žalobní nárok na náhradu škody neuznal procesní soud prvé stolice důvodem po právu, odvolací soud uznal žalobní nárok důvodem z polovice po právu.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Žalovaný sice nic nenamítá proti tomu, že nižší soudy používají k posouzení sporného případu zásady § 1319 obč. zák., ale, protože všeobecně vytýká, že po stránce právní nebyl případ posouzen správně, musí dovolací soud zjištěné skutkové okolnosti podřaditi pod právní pravidlo, jež se na ně hodí. V tom směru není dovolací soud vázán ani právním úsudkem stran ani nižších soudů. Stolice opravná jest sice vázána návrhem dovolacím (odvolacím), ale v mezích uplatněného důvodu nesprávného právního posouzení není vyšší stolice vázána názorem soudů nižších ani názorem strany. A tu dovolací soud nemůže souhlasiti s názorem, že jde o případ, který jest posouditi podle § 1319 obč. zák. Toto místo zákona jedná o škodě vzniklé zřícením nebo oddělením části budovy nebo jiného díla, zřízeného na pozemku, když se příhoda stala následkem vadného stavu díla. Zákon má tu na mysli, jak plyne z motivů (zpráva justiční komise str. 271), bližší vybudování zásady, obsažené již v § 343 obč. zák. o zajištění škody hrozící z vadného stavu budov a jiných věcí. Výslovně pak praví motivy zákona, že majitel ručí za dvojího předpokladu: že příčinou »zřícení« jest vadné zřízení nebo udržování díla (tedy nikoli příhoda z venčí přicházející) a pak, že majitel díla má vinu v tom neb onom směru. Zákon přesunuje břemeno důkazní o vině na majitele, ale neukládá mu ani podle motivů upotřebení všech možných opatření, nýbrž jen opatrnost potřebnou, čímž, jakž se v motivech praví, dost zřetelně bude řečeno, že přicházejí v úvahu jen opatření, jež lze rozumně žádati podle názoru obchodu (zpráva justiční komise str. 273). Podle ustanovení § 1319 obč. zák. dalo by se tedy posouditi vytržení zábradlí na mostě, jež nastalo v souzeném případě, kdyby zábradlí bylo aspoň určeno k užívání toho způsobu, jak ho užil žalobce. Tomu však tak není, jak bude dále dovozeno. Nižší soudy, posuzujíce případ podle § 1319 obč. zák., a ukládajíce žalovanému důkaz o tom, že někdo cizí zábradlí odlomil, což odvolací soud pokládá za pravděpodobné, chybují. Posuzuje-li se nárok žalobcův na náhradu a zavinění žalovaného podle všeobecných předpisů o náhradě škody, bylo na žalobci, by dokázal vadnost zábradlí a zavinění žalovaného na tomto stavu (§ 1297 obč. zák.). Prvý soud nepokládá zábradlí za vadné, ježto nemělo podle své konstrukce sloužiti k opírání se. Odvolací soud má tento názor za mylný a shledává vadnost zábradlí v tom, že bylo nízké a nedostatečně upraveno, ježto odloučený trámek nebyl z jednoho trámu, zábradlí nebylo z tvrdého dřeva, nýbrž z dřeva smrkového a trámek držel na sloupcích jen tím, že byl přibit pouze 15 cm dlouhými hřeby a nebyl spojen se sloupkem kramlí. S názorem odvolacího soudu nelze souhlasiti. Zábradlí vysoké jen 73 cm není již podle své konstrukce určeno k tomu, by sloužilo k opírání lidí, když se tito přes zábradlí nahýbají. Takové zábradlí slouží k ohraničení vyvýšené dráhy mostu, po níž se jezdí a chodí, za tím účelem, by se chodci a potahy neoctli v nebezpečné blízkosti okraje, a nejvýše může sloužiti k tomu, by se chodec, přecházející most, při chůzi zábradlí přidržel. Že by vlastník nebo zřizovatel mostu byl povinen, opatřiti jej na venkovské cestě zábradlím určité konstrukce, není zvláštními předpisy nařízeno. Žalobce sice v dovolání to tvrdí, ale předpisy ty neuvádí. Předpisy o zábradlích obsahuje patent o říšských silnicích ze dne 17. března 1778, čís. 10 sb. z. s. a zakazuje jejich odstranění, ulomení nebo ničení, a to pro zábradlí zřízená na říšských silnicích. Proto potřebu zábradlí a způsob jeho konstrukce nutno posouditi podle konkrétní potřeby a podle všeobecné zkušenosti. Podle toho jest zábradlí na př. potřebným, když délka a výška mostu toho vyžaduje, by povozům a chodcům byl označen nebezpečný sráz. Ale zábradlí mostu na obyčejné venkovské cestě nezřizuje se za tím účelem, by sloužilo za oporu tomu, kdo se chce přes okraj mostu nahýbati; není proto potřebí, by zábradlí bylo zřízeno bezpečně i pro tento účel. Nelze tedy souhlasiti s řečeným názorem odvolacího soudu. I takové zábradlí, jak bylo zjištěno, totiž 73 cm vysoké z dřeva měkkého, jehož horní trám upevněn byl na sloupcích čepem a hřeby, i kdyby dřevo bylo starší, poskytuje potahu a chodci výstrahu a směr, by nevybočili nebezpečně z cesty. Pokládá-li odvolací soud za pravděpodobné, že trámek byl před úrazem někým schválně vytržen z čepu a jen na sloupek nastrčen, tedy nepokládá-li podle toho za prokázáno, že chatrné upevnění trámku bylo od původu nebo vadou konstrukční, neprávem ukládá důkaz toho žalovanému. Nedokázal-li žalobce, že zábradlí bylo chatrně zřízeno, nebo, že žalovaný věděl o jeho poškození nebo že bylo povinností jeho o tom se přesvědčiti a zábradlí opraviti, nelze zavinění žalovaného pokládati za prokázané. Uvolnilo-li se zábradlí proto, že je někdo poškodil, nebylo by tu ani příčinné souvislosti škody s případným zaviněním žalovaného, nýbrž škoda by byla následkem tohoto poškození. Nazírá-li se na věc s tohoto hlediska, nutno přisvědčiti názoru žalovaného, že zábradlí nebylo vadné a že žalovaný nemá viny na žalobcově úrazu.

Citace:

č. 8939. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 644-646.