NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8387 —
Č. 8387.

Učitelstvo: Poměrný zápočet služební doby učitelky ženských ručních prací podle § 8, odst. 2 zák. č. 251/22 týká se jen oné doby — Č. 8387 —
odsloužené s nižším procentem požitků, která konkrétní přestup do vyššího procenta požitků bezprostředně předcházela.
(Nález ze dne 25. ledna 1930 č. 1132.)
Prejudikatura: Boh. A 4844/25.
Věc: Jana S. v H. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty stran úpravy požitků.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud je stížností bráno v odpor, zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: St-lka, učitelka žen. ručních prací v H., požívala podle čl. I § 6 odst. 5 a § 8 odst. 1 zák. č. 251/22 od účinnosti zák. č. 251/22 (t. j. od 1. června 1922) do konce ledna 1924 90% požitků, od 1. února 1924 následkem snížení vyučovací povinnosti na 15 hodin týdně toliko 75% těchto požitků. Když pak st-lka nabyla počtu 22 hodin vyučovacích, přepočítala zšr mor. rozhodnutím z 19. října 1925 st-lčinu služ. dobu k 1. říjnu 1925 podle § 8 zák. 251/22 takto: služ. dobu od 1. dubna 1914 do 31. května 1922 plným rozsahem: 8 roků 2 měs., služební dobu s 90% výměrou požitků od 1. června 1922 do 31. ledna 1924 9/10, t. j. 1 rok 6 měs., služební dobu s 75% výměrou požitků od 1. února 1924 do 30. září 1925 %, t. j. 1 rok 3 měs., a vál. půlletí nezkráceně 2 roky 6 měs., úhrnem 13 roků 5 měsíců, takže st-lka ke dni 1. října 1925 po odečtení jednoho roku jako lhůty služby přípravné jest zařaděna do požitků IX. hodn. třídy 1. stupně s vybývajícím jedním rokem a 3 měsíci a že při splnění zákonných podmínek postoupí dne 1. května 1926 do požitků IX. hodn. třídy 2. plat. stupně. Vzhledem k tomuto novému zařadění poukázala zšr st-lce od 1. října 1925 požitky IX. hodn. třídy 1. plat. stupně v plné výměře.
Z tohoto rozhodnutí podala st-lka odvolání, které však min. vrátilo zšr-ě s vybídnutím, aby o požadavcích v rekursu vznesených ve vlastním oboru působnosti rozhodla. Na to nevyhověla zšr rozhodnutím z 27. května 1926 žádosti st-lčině, aby jí při přestupu do vyšších služ. požitků propočítána byla poměrně pouze poslední doba s percentuelními požitky a nikoliv doba celá po 1. červnu 1922 s různými precentuelními požitky ztrávená, poněvadž § 8 zák. č. 251/22 jasně praví: »Přestoupí-li učitel, požívající podle §§ 5 až 7 výše uvedeného zák. toliko percentuální části požitků plně zaměstnaných učitelů své kategorie, do vyšší percentuální části nebo do plné výměry těchto požitků, započte se mu pro výměru nových požitků a pro další postup do požitků vyšších tříd a stupňů platových z doby odsloužené s nižším percentuálním dílem toliko poměrná část této služ. doby.«251/1922 sb., § 8 Poněvadž zák. č. 251/22 nabyl působnosti od 1. června 1922, jest zřejmo, že při přestoupení z požitků jedné kategorie do druhé po 1. červnu 1922 dlužno služ. dobu vždy znovu propočítati, nikoliv teprve při případném posledním přestoupení, — bylo-li těchto přestupů v době této několik. Nárok svůj nemůže žadatelka vyvoditi ani z nál. Boh. A 4844/25, poněvadž v tomto konkrétním případě byl přestup po 1. červnu 1922 pouze jediný a proto použito bylo v nál. výrazu — Č. 8387 —
o bezprostředním přestoupení. Žádosti st-lčině, aby jí plné služ. požitky byly poukázány již od 1. září 1925 na místo od 1. října 1925, zšr nevyhověla, poněvadž žadatelka, majíc zdravotní dovolenou, nastoupila službu v plném úvazku skutečně teprve dne 16. září 1925 a byly jí tudíž nové požitky správně poukázány až do 1. října 1925 ve smyslu § 2 posl. odstavce zák. č. 274/19.
Z tohoto rozhodnutí podala st-lka odvolání a to jak co do propočtení služ. doby, tak i co do poukazu plných požitků teprve od 1. října místo 1. září 1925. Min. škol. nař. rozhodnutím zamítlo st-lčino odvolání v příčině propočtení služ. doby po 1. červnu 1922 z důvodu rozhodnutí zšr-y, vyhovělo však odvolání ve směru druhém.
Stížnost směřuje proti zamítavé části nař. rozhodnutí, t. j. proti způsobu propočtení služ. doby podle § 8 odst. 2 cit. zák. Nss shledal stížnost důvodnou.
Článek I § 8 odst. 2 zák. č. 251/22 nařizuje, aby učitelce žen. ručních prací za předpokladů tam blíže určených byla odsloužená služ. doba započtena nikoliv plně, nýbrž jen určitým, tam blíže určeným zlomkem. — Ustanovení toto má zřejmě povahu výjimečnou, již proto nutno podle všeobecných zásad o výkladu zákonů příslušné předpisy vykládati striktně. — Podle znění § 8 odst. 2 je předpokladem takového jen částečného zápočtu odsloužené služ. doby »přestup učitele, požívajícího toliko percentuální části požitků plně zaměstnaných učitelů ..... do vyšší precentuální části nebo do plné výměry těchto požitků .....«251/1922 sb., § 8.2 Nastane tedy částečný zápočet doby služební jenom při přestupu do vyššího percenta, nikoliv při přestupu do nižšího percenta.
Důsledek, který podle zákona nastane při přestupu do vyššího percenta, záleží v tom, že se započte ..... z doby odsloužené s nižším percentuálním dílem toliko poměrná část této služební doby«. Tento důsledek není však neomezený, nýbrž je blíže určen podrobným výpočtem podaným v zákoně dále pod body I. až IV., a to tak, že poměrný zápočet týká se podle výslovného znění jednotlivých odstavců I. až IV. vždy jenom »doby odsloužené «, v případě bodu I. »s 25% požitků«, v případě bodu II. »s 50% požitků«, v případě bodu III. »s 75% požitků« a v případě bodu IV. »s 90% požitků«.
Z uvedeného jde, že poměrný zápočet může se týkati jen oné doby s nižším percentem, která při tom kterém přestupu do vyššího percenta podle sazeb bodu I. až IV. padá na váhu, tedy jenom oné doby s nižším procentem, která konkrétnímu přestupu do vyššího procenta bezprostředně předcházela, nikoliv však doby, která někdy dříve (po 1. červnu 1922) byla odsloužena s percentem, které jest sice také nižší než procento, do kterého se konkrétní přestup děje, avšak zároveň vyšší než ono procento, ze kterého se konkrétní přestup děje.
Že taková dřívější doba nemůže při poměrném zápočtu býti počítána jen částečně, plyne z toho, že učitel při konkrétním přestupu nepřestupuje z onoho dřívějšího procenta do nynějšího procenta vyššího, nýbrž že z onoho dřívějšího procenta nejprve sestoupil do procenta nižšího a pak teprve z tohoto nižšího procenta přestupuje do procenta — Č. 8388
vyššího. — Stejná zásada byla ostatně vyslovena také již v nál. Boh. A 4844/25.
Aplikují-li se hořejší vývody na daný případ, dospěje se k těmto výsledkům: St-lka měla dříve 90% požitků, pak sestoupila na 75%, při tomto sestupu nebyl tedy dán předpoklad pro pouze částečný zápočet doby odsloužené s 90%. Pak přestoupila st-lka z 75% do 100% požitků; bylo tedy nutno přikročiti k přepočtění služ. doby podle § 8 odst. 2, avšak — poněvadž šlo o přestup z 75% do 100% — jenom podle bodu III. mohla st-lce částečně (a to třemi čtvrtinami) býti započtena jenom doba podle bodu III. rozhodná, totiž »doba odsloužená s 75% požitků«251/1922 sb., § 8.č3. Naproti tomu nebyl dán zákonný předpoklad pro toliko částečný zápočet dřívější doby odsloužené s 90% devíti desetinami, podle bodu IV., poněvadž právě st-lka nepřestoupila z 90% do 100%.
Opačný postup úřadu nemá tedy opory v zákoně. Proto bylo nař. rozhodnutí v části týkající se zápočtu služ. doby st-lčiny podle § 8 odst. 2 zák. č. 251/22 zrušiti podle § 7 zák. a ss.

Citace:

č. 8387. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 294-297.