NPD documents search: Boh. adm., 18 (1936)

Č. 12573.

Spolkové právo. — Řízení před nss: I. * Jednotliví členové spolku nejsou legitimováni ke stížnosti na rozhodnutí, jímž byl spolek rozpuštěn. — II. * Ve sporu o rozpuštění spolku podle § 3 odst 3 zákona č. 201/1933 Sb. nemůže nss řešiti námitku, že politická strana, jejímž účelům spolek sloužil, byla rozpuštěna nezákonně. — III. * Účelům politické strany může »sloužiti« (§ 3 odst. 1 zákona č. 201/1933 Sb.) i spolek, který je na této straně zcela nezávislý. — IV. * »Potřebu« rozpuštění spolku podle § 3 odst. 3 zákona č. 201/1933 Sb. musí úřad odůvodniti. — V. * Aby nss mohl posouditi, je-li zanedbané slyšení strany podstatnou vadou řízení, musí stížnost k němu podaná konkrétně označiti relevantní skutečnosti, důkazy i protidůkazy, jichž uplatnění bylo vadným postupem úřadu znemožněno.
(Nález z 16. října 1936 č. 15.145/36.)
Prejudikatura: ad I. Boh. A 3803/24, ad II. Boh. A 12093/35.
Věc: Edmund P. a Josef B. v Ústí n. L. jménem spolku »Gewerkschaftsverband deutscher Arbeiter« v Ústí n. L. a jménem vlastním (adv. Dr. Antonín Kreissl z Podmokel) proti rozhodnutí min. vnitra z 24. listopadu 1933 (odb. rada Dr. Karel Matějka) o rozpuštění spolku.
Výrok: Stížnost, pokud je podána Edmundem P. a Josefem B. vlastním jménem, odmítá se pro nepřípustnost, pokud je podána spolkem »Gewerkschaftsverband deutscher Arbeiter« v Ústí n. L., se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím rozpustil žal. úřad podle § 3 odst. 1, 3 a 4 a § 14 zákona z 25. října 1933 č. 201 Sb. spolek »Gewerkschaftsverband deutscher Arbeiter« se sídlem v Ústí n. L.
Na toto rozhodnutí podali u nss stížnost Edmund P. jako poslední předseda spolku »Gewerkschaftsverband deutscher Arbeiter« v Ústí n. L. a Josef B. jako člen posledního představenstva tohoto spolku, a to jednak jménem rozpuštěného spolku, jednak jménem vlastním jako členové spolku.
Tento soud v nálezu z 24. června 1924 č. 1508 Boh. A 3803/24 vyslovil a odůvodnil právní názor, že jednotliví členové spolku nejsou legitimováni ke stížnosti na rozhodnutí, jímž byl spolek rozpuštěn. Trvaje na tomto právním názoru i v tomto případě a poukazuje podle § 44 jedn. řádu na důvody řečeného nálezu, nss odmítl jako nepřípustnou stížnost, pokud je podána Edmundem P. a Josefem B. jako členy rozpuštěného spolku. O stížnosti, pokud je podána jménem spolku »Gewerkschaftsverband deutscher Arbeiter« v Ústí n. L., uvažoval tento soud takto:
Podle § 3. odst. 1 zákona č. 201/1933 Sb. může úřad spolky, které vystupovaly na venek jako složky strany, jejíž činnost byla zastavena, nebo které sloužily účelům strany před zastavením její činnosti nebo slouží účelům strany, jejíž činnost byla zastavena, nebo mezi jichž význačnými činiteli jsou vůdčí činovníci takovéto strany, podrobiti zvláštnímu dozoru nebo zvláštním podmínkám nebo činnost jejich zastaviti. Takové spolky může úřad — jak se stanoví v 3. odst. téhož paragrafu — »v případech potřeby« rozpustiti. Tato ustanovení platí, podle § 14 cit. zákona také tehdy, bude-li strana rozpuštěna. Ze znění těchto zákonných ustanovení plyne, že k rozpuštěni spolku podle 3. odst. § 3 uvedeného zákona může úřad přikročiti jen, jsou-li splněny tyto předpoklady:
I. že byla zastavena činnost politické strany, nebo že byla politická strana rozpuštěna podle ustanovení zákona č. 201/1933 Sb.,
II. že jde o spolek,
a) který vystupoval na venek jako složka strany, jejíž činnost byla zastavena, nebo která byla rozpuštěna, nebo
b) sloužil účelům strany před zastavením její činnosti nebo před jejím rozpuštěním, nebo
c) slouží účelům strany, jejíž činnost byla zastavena, nebo která byla rozpuštěna, nebo
d) jehož význačnými činiteli jsou vůdčí činovníci takové strany, a
III. že je potřeba, aby takový spolek byl rozpuštěn.
První předpoklad je podle nař. rozhodnutí dán tím, že německá národně socialistická strana dělnická byla podle vyhlášky vlády z 11. listopadu 1933, uveřejněné v Úředním listě republiky Československé z 12. listopadu 1933 č. 259, vládou republiky Československé podle zákona z 25. října 1933 č. 201 Sb. rozpuštěna. Stížnost naproti tomu namítá, že rozpuštění jmenované strany je nezákonné a bylo vysloveno na vadném základě. Tuto námitku nemohl nss řešiti v tomto sporu, uváživ, že rozpuštění politické strany je podle zákona jen skutkovým předpokladem rozpuštění spolku podle § 3 odst. 3 cit. zákona, takže rozpuštěný spolek by mohl v tomto směru namítati jen, že tento předpoklad není splněn, poněvadž k rozpuštění politické strany vůbec nedošlo. Nedostává se mu však legitimace k tomu, aby namítal, že rozpuštění politické strany nevyhovuje zákonu.
Druhý předpoklad spatřuje žal. úřad v tom, že spolek »Gewerkschaftsverband deutscher Arbeiter« se sídlem v Ústí n. L. vystupoval na venek jako složka německé národně socialistické strany dělnické, sloužil jejím účelům a byli mezi jeho význačnými činiteli vůdčí činovníci této strany. Závěr, že spolek vystupoval na venek jako složka německé národně socialistické strany dělnické a sloužil jejím účelům, založil žal. úřad na těchto zjištěních:
1. V ročníku 1930 kapesní ročenky německých národních socialistů, která byla oficiální publikací německé národně socialistické strany dělnické, jest obsažen na str. 114—115 článek »Wichtiges für die Arbeiterschaft«, končící prohlášením, že »další zprávy v tomto směru podají vždy jednatelství německé národně socialistické strany dělnické a spolku »Gewerkschaftsverband deutscher Arbeiter«.
2. Ročník 1931 zmíněné ročenky obsahuje na obalu výzvu, že každý příslušník strany a každá příslušnice strany musí náležeti ke spolku »Gewerkschaftsverband deutscher Arbeiter«.
3. V ročníku 1932 jest otištěn na str. 147 článek: »Entschlossenheit und Bekennermut«, v němž se uvádí: »Proto je konečně na čase žádati, aby národní příslušníci vystoupili a přestoupili do »Gewerkschaftsverband deutscher Arbeiter«.
4. V ročníku 1933 je výzva, že »každý německý dělník patří do národní odborové organisace« a přihláška pro vstup do spolku »Gewerkschaftsverband deutscher Arbeiter« se sídlem v Ústí n. L.
5. V roce 1932 vydal poslanec K. oběžník »An alle Geschäftsstellen der deutschen nationalsozialistischen Arbeiterpartei und des Gewerkschaftsverbandes deutscher Arbeiter«, který jedná o utvoření okresních skupin spolku »Deutsche Volkshilfe«.
6. Zemský sekretariát v Šumperku sdělil v dopise ze 4. listopadu 1932 tajemníku Fr. N. v Novém Jičíně, jak postupovati při přijímání členů odborové organisace soc. dem. do »Gewerkschaftsverband deutscher Arbeiter«. V dopise tom se klade v první řadě váha na to, že lze převzíti jen ty členy odborové organisace německých sociálních demokratů, kteří mohou prokázati, že byli nebo jsou členy DNSAP.
7. V sekretariátě odborové organisace »Gewerkschaftsverband deutscher Arbeiter« v Novém Jičíně byly nalezeny tiskopisy pro volby do obec. zastupitelstva, které se týkají prohlášení o přijetí kandidatury do obcí příslušníky DNSAP.
Stížnost nepopírá správnost uvedených zjištění, dovozuje jen, že je nesprávný závěr, k němuž žal. úřad na základě těchto skutečností dospěl. Podle jejího názoru neplyne z uvedených skutečností logický závěr, že spolek »Gewerkschaftsverband deutscher Arbeiter« v Ústí n. L. byl složkou německé národně socialistické strany dělnické nebo že sloužil účelům této strany, hodnotil tedy žal. úřad uvedené skutečnosti nesprávně. Poněvadž není zákonných měřítek, podle nichž se toto hodnocení mělo díti, nejde o hodnocení právní, nýbrž o t. zv. hodnocení skutkové, jež podle povahy procesu před nss tvoří součást skutkové podstaty a může proto býti soudem zkoumáno jen potud, jde-li o závěry podle zásad o logickém myšlení vůbec možné, čili jinak vyjádřeno, jde-li ještě o hodnocení či jen o pouhé tvrzení bez podkladu. V tomto směru vznáší stížnost nejprve několik námitek, v nichž se snaží prokázati, že na základě uvedených skutečností nemohl úřad logicky dospěti k závěru, že rozpuštěný spolek byl složkou německé národně socialistické strany dělnické. Proti logické správnosti závěru žal. úřadu, že rozpuštěný spolek sloužil účelům německé národně socialistické strany dělnické, namítá stížnost jen, že důvody uvedené v nař. rozhodnutí jsou vesměs z doby před účinností zákona č 201/1933 Sb. a jsou proto nezpůsobilé odůvodniti opatření podle tohoto zákona a dále, že i když odborová organisace má kruh působnosti, který je sledován nějakou politickou stranou, není tím řečeno, že sloužila účelům strany, poněvadž výrazem »sloužiti« lze rozuměti jen poměr závislosti a podřaděnosti. Obě námitky jsou bezdůvodné.
Bylo již řečeno, že podle § 3 zákona č. 201/1933 Sb. může úřad spolek, který »sloužil účelům strany« před zastavením její činnosti nebo před jejím rozpuštěním, za okolností i rozpustiti. Již ze znění tohoto zákonného ustanovení je zřejmo, že k rozpuštění takového spolku může úřad přikročiti i tehdy, když skutečnosti, z nichž usuzuje na to, že spolek sloužil účelům strany, spadají časově do doby před účinností uvedeného zákona (srov. výklad obdobného předpisu § 1 téhož zákona v nálezu Boh. A 12093/35). Pokud jde o druhou výše uvedenou námitku, sluší uvážiti, že účelům strany může sloužiti nejen spolek, který je k této straně v poměru závislosti nebo podřaděnosti, ale i spolek na této straně zcela nezávislý, který zachovávaje si vlastní nezávislost, sám z vlastní vůle pro politickou stranu pracuje a tak jejím účelům »slouží«. Ani uvedená námitka stížnosti není tedy s to dokázati logickou nemožnost závěru žal. úřadu, že spolek »Gewerkschaftsverband deutscher Arbeiter« se sídlem v Ústí n. L. sloužil účelům německé národně socialistické strany dělnické.
Poněvadž však — jak plyne z toho, co bylo uvedeno výše, — druhý předpoklad rozpuštění spolku podle 3. odst. § 3 zákona č. 201/1933 Sb. je dán již tím, že spolek sloužil účelům strany před zastavením její činnosti nebo před jejím rozpuštěním, a poněvadž správností závěru žal. úřadu, že spolek »Gewerkschaftsverband deutscher Arbeiter« v Ústí n. L. sloužil účelům německé národně socialistické strany dělnické před jejím rozpuštěním, stížností otřeseno nebylo, odpadá potřeba ještě zkoumati, je-li správný i další závěr žal. úřadu, že spolek »Gewerkschaftsverband deutscher Arbeiter« v Ústí n. L. byl také složkou německé národně socialistické strany dělnické. Z téhož důvodu není třeba řešiti námitky, jimiž se stížnost obrací proti správnosti zjištění žal. úřadu, že mezi význačnými činiteli rozpuštěného spolku byli vůdčí činovníci německé národně socialistické strany dělnické. I kdyby snad tato zjištění žal. úřadu a závěry, k nimž na základě těchto zjištění dospívá, byly vadné, nemohlo by nař. rozhodnutí z tohoto důvodu býti zrušeno, poněvadž by v tomto směru zůstalo opřeno o stížností neotřesený závěr, že rozpuštěný spolek sloužil účelům německé národně socialistické strany dělnické před jejím rozpuštěním.
Třetí předpoklad rozpuštění spolku podle 3. odst. § 3 zákona č. 201/1933 Sb. spatřuje žal. úřad v tom, že »při dalším trvání spolku bylo by nebezpečí, že byly by ohroženy zájmy veřejné, jichž ochranu sleduje zákon«. Tím vyslovil žal. úřad, že nestačí, aby bylo použito proti spolku mírnějších opatření podle § 3 odst. 1 cit. zákona, nýbrž že nastala potřeba, aby spolek »Gewerkschaftsverband deutscher Arbeiter« v Ústí n. L. byl rozpuštěn, a odůvodnil tuto potřebu tím, že právě při dalším trvání spolku by bylo nebezpečí, že by byly ohroženy právní statky, jejichž ochranu zákon č. 201/1933 Sb. sleduje. Jestliže stížnost naproti tomu tvrdí, že žal. úřad vůbec neodůvodnil, že tu byla potřeba, aby spolek byl rozpuštěn, přezírá uvedený obsah nař. rozhodnutí. Po- něvadž pak proti tomu, jak úřad odůvodnil potřebu rozpuštění spolku podle 3. odst. § 3 cit. zákona, stížnost vůbec žádných výtek nevznáší, nemá nss vůbec možnost, aby v tomto směru nař. rozhodnutí přezkoumal.
Konečně se ve stížnosti vytýká, že spolku nebyla dána příležitost, aby uplatnil svá práva a své právní zájmy, jak to předpisují §§ 42 a 48 vlád. nař. č. 8/1928 Sb. Podle názoru stížnosti nebylo příčiny, aby proti spolku bylo zakročeno, aniž bylo zavedeno řádné řízení, poněvadž několik týdnů před vydáním rozpouštěcího výnosu byla učiněna opatření, jež musila vyloučiti všechny pochybnosti. Zejména poslanec K. složil svoji funkci a na jeho místo byl zvolen P., který nebyl členem strany již více než 6 měsíců. K tomu sluší uvésti, že bylo povinností žal. úřadu, aby před vydáním nař. rozhodnutí poskytl spolku příležitost, aby proti skutkovým zjištěním, na nichž chtěl své rozhodnutí založiti, mohl spolek uplatniti relevantní skutečnosti jiné a nabídnouti své důkazy, resp. protidůkazy. Podle správních spisů taková příležitost spolku poskytnuta nebyla. V tom musil nss shledati procesní vadu. Procesní vady mohou však vésti podle § 6 zákona o ss ke zrušení rozhodnutí vzatého v odpor stížností jen tehdy, jde-li o vady podstatné, t. j. takové, jimiž st-lova právní posice byla podstatně zhoršena. Aby soud mohl posouditi, že zanedbané slyšení strany je podstatnou vadou, musila by stížnost k němu podaná konkrétně označiti relevantní okolnosti, důkazy a protidůkazy, jichž uplatnění bylo vadným postupem znemožněno (viz Boh. A 12093/35). Stížnost konkrétně uvádí jen, že poslanec K. složil svoji funkci a na jeho místo byl zvolen P., který nebyl členem strany již více než 6 měsíců. Než tato skutečnost je pro zákonnost nař. rozhodnutí bez právního významu, neboť — jak bylo uvedeno výše — mohl úřad přikročiti k rozpuštění spolku, i když mezi význačnými činiteli spolku nebyli vůdčí činovníci německé národně socialistické strany dělnické. Poněvadž jinak se stížnost omezuje na zcela abstraktně formulovanou výtku, že stěžujícímu si spolku nebyla před vydáním nař. rozhodnutí poskytnuta možnost, aby hájil svá práva a své zájmy, nemohl nss posouditi podstatnost vytýkané vady, tím méně mohl tuto vadu uznati za podstatnou.

Citace:

č. 12987. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 841-842.