NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 2

Čís. 7693.

K formální platnosti směnečného akceptu se vyžaduje nejen materielní, nýbrž i formální totožnost trasáta a přijatele. Této formální totožnosti není, přijal-li trasát, vyznačený v adrese firmou, směnku svým občanským jménem.
Stačí, podepsal-li se vydatel na přední straně směnky pod jejím textem, třebas před jeho podpisem byl již podpis přijatelův.
(Rozh. ze dne 13. ledna 1928, R I 1139/27.)
K námitkám žalovaného (firmy Jul. J. a Co.) procesní soud prvé stolice zbavil směnečné platební příkazy platnosti. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a uložil prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci, řízení doplnil a znovu rozhodl. Důvody: Nesporným jest, že jediným majitelem žalované firmy Jul. J. et. Co. jest Kamil Sch., což bylo žalobci známo v době vystavení pokud se týče nabytí směnek. Soud prvé stolice správně uvádí, že firma jest jen kupeckým jménem obchodníka, pod nímž provozuje obchody a jímž podpisuje (čl. 15 obch. zák.), že však není právním podmětem vedle obchodníka nebo mimo něho. Nelze však přisvědčiti soudu prvé stolice, že na sporných směnkách podpisy Jul. J. et. Co. a Sch., připojené pod slovo »angenommen« neznamenají nic jiného než dvakráte napsaný akcept trasáta uvedeného jako firma Jul. J. et. Co. Směnečníkem jest firma Jul. J. et. Co., která obě směnky přijala, a podpis na obou směnkách Sch. jest podpisem majitele žalované firmy jako vystavitele sporných směnek. Poněvadž totožnost trasanta a trasáta ze směnek nepochybně nevyplývá, jde o vydané směnky na vlastní řád, tudíž o platné směnky. Sporné směnky, kdyby osoba vystavitele (trasanta) a směnečníka (trasáta) byla táž, byly by vydanými vlastními směnkami na vlastní řád, kde osoba vystavitele směnek, přijatele a remitenta jest táž. Poněvadž místo vydání směnek W. jest rozdílné od místa splatnosti R., jsou směnky jako směnky distanční platné, neboť tu podle směnečného práva se má za to, že vystavitel (trasant) a remitent jsou týmiž osobami, naproti tomu pokládají se trasant a trasát za rozličné osoby, takže osoba remitenta a trasáta (směnečníka) jsou rozdílné osoby. (Viz Kom. k čl. 6 Grünhut str. 94, Staub-Stranz str. 43, Hermann Otavský Směneční právo str. 29.) Soud prvé stolice neposoudil věc po právní stránce správně, maje za to, že sporné směnky jsou neplatné proto, že nejsou vystavitelem (trasantem) podepsány a že směnečník a remitent jsou jedna a táž osoba. Následkem svého mylného právního názoru se soud prvé stolice dalšími námitkami žalované firmy nezabýval a řízení zůstalo ve směru tom neúplným.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Odvolací soud správně dovozuje, že obě žalobní směnky mají všecky náležitosti vydaných směnek, pokud se týče, že jde o směnky vydané na vlastní řád ve smyslu čl. 6, první odstavec směn. řádu, při čemž podpis »Sch.« na obou směnkách jest pokládati za podpis vydatele, který směnky vydal na vlastní řád, firmu Jul. J. označenou v adrese trasáta, tedy podpis této firmy za řádný akcept. Na tom nic nemění okolnost, že se v prvém odstavci žaloby praví, »že se přijetím směnek zavázala firma Jul. J. et. Co. dříve ve V., nyní v R., majitel K. Sch. v R. zaplatiti směnečnou sumu«, neboť tím není řečeno nic jiného, než že majitelem firmy jest Kamil Sch. a nikoli, že osobně svým občanským jménem jako soukromník bez ohledu na své obchodní vztahy podepsal směnku jako přijatel. Toto pojetí by ostatně odporovalo již formálnímu doslovu směnky, na který rekurent klade zvláštní důraz, neboť Kamil Sch. v adrese jako trasát vůbec nepřichází a skutečný trasát firma Jul. J. et. Co. jako taková směnku podepsala a tím i přijala. Ostatně k formální platnosti akceptu vyžaduje se nejen materielní, nýbrž i formální totožnosti trasáta a přijatele. Této formální totožnosti by tu však nebylo, kdyby trasát vyznačený v adrese firmou přijal směnku svým jménem občanským (srov. Staub-Schranz, str. 119 pozn. 6). Nelze tedy podpisu Kamila Sch-a přikládati směnečně významu akceptu. K výtce rekurentově, že Kamila Sch-a nelze považovati za vydatele proto, že jeho podpis jest teprve pod podpisem firmy Jul. J. et. Co., takže neuzavírá kontext směnky, dlužno uvésti, že stačí úplně, podepsal-li se vydatel na přední straně směnky pod jejím textem, při čemž je lhostejno, že snad před jeho podpisem byl umístěn již podpis přijatelův (srov. rozh. čís. 2995 a 3011 sb. n. s.). Vzhledem k této úvaze netřeba se obírati otázkou, zda by snad bylo možno pokládati žalobní směnky po případě také za směnky vlastní vydané ve smyslu čl. 6 druhý odstavec směn. řádu.

Citace:

č. 7693. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 58-59.