Smí společenstvo půjčovati též nečlenům?Záložna v P., zapsané společenstvo s ručením obmezeným, usnesla se ve valné hromadě ze dne 29. června 1905 na změně stanov svých z r. 1874, zejména v tom směru, že poskytovati smí úvěr nejen jak původně pouze členům, nýbrž i nečlenům s obmezením na peněžité prostředky společenstva, pokud by členy samými nebyly vyčerpány, a žádala za zápis změn těchto v rejstříku společenstev. Zápis ten byl usnesením c. k. krajského soudu v P. ze dne 11. září 1905 odložen, poněvadž změněný tento článek stanov odporuje ustanovení §. 1. zák. z 9. dubna 1873, č. 70. ř. z., ježto poskytování úvěru není totožné s tím, když ladem ležící hotovosti se ukládají buď u bank neb spořitelen, neb společenstev. Tímto poskytováním úvěru nečlenům pohyblivost těchto hotovostí, jichž každého okamžiku může zapotřebí býti pro členy společenstva, trpí a tím ne-li zamezeno, tož alespoň obmezeno jest dosažení účele společenstva zákonem vytknutého, totiž poskytování úvěru svým členům. Tímto ustanovením stanov mohl by předpis §. 1. zák. o společenstvech býti snadno obcházen a zůstaveno určení toho, co vytknuto býti má ve stanovách, totiž komu, zdali členu společenstva neb i nečlenu úvěr poskytnut býti má z jmění společenstva, představenstvu resp. funkcionářům společenstva. Rekursu do tohoto usnesení c. k. vrchní soud zemský pro království české usnesením ze dne 7. října 1905 č. R 257|5/IV. místa nedal z následujících důvodů: Právem odepřel sborový soud 1. stolice zápis změn stanov. Změnami těmi mění se podstatně povaha společenstva, tak že tak, jak usneseny, nevyhovuje se náležitostem čl. 1. zákona ze dne 9. dubna 1873, č. 70. ř. z. Společenstva po rozumu tohoto ustanovení zákonného jsou spojením se osob ku společné hospodářské činnosti a ne associacemi kapitalovými, jež hospodářství členů společenstva toliko prostředečně slouží. Nelze za to míti, že vyhoví se zákonu tomu, dovolí-li se zaříditi podniky na hospodářství společníků úplně nezávislé, při nichž nikoli společným provozováním obchodu, nýbrž výtěžkem v podniku investovaných kapitálů t. j. zapůjčováním jich i nečlenům materialní podporování jednotlivých společníků provésti se má. Proto rekursu nevyhověno. C. k. nejvyšší soudní dvůr usnesením ze dne 8. listopadu 1905, č. 17055, dovolací rekurs společenstvem shora dotčeným podaný odmítl, poněvadž tu nestává podmínek § 16. cís. pat. ze dne 9. srpna 1854, č. 208 z. ř. za nichž jedině proti souhlasným usnesením soudů nižších další stížnost ku c. k. nejvyššímu soudnímu dvoru jest přípustnou, naopak v odpor vzatá usnesení duchu § 1 zákona ze dne 9. dubna 1873, č. 70. ř. z. zcela odpovídají. Změna stanov, na kteréž se členové společenstva byli usnesli, jest, jak to soud první stolice již správně vytknul, účelu zákona (§ 1 zák. ze dne 9. dubna 1873 č. 70 ř. z.) odpovídajícímu, totiž podporovati výdělek a hospodářství členů společenstva poskytováním úvěru těmto vskutku na úkor, ba ohrožuje jej, uváží-li se, že ve změněných stanovách se nikterak nevyjadřuje, že poskytováním zápůjček z hotovostí společenstva také nečlenům toliko výminečně a pod určitou a dokazatelnou podmínkou státi se má, že se hromadí u společenstva hotové peníze, pro kteréž nelze nalézti jiného přípustného užitek přinášejícího užití, při čemž by se dbalo povahy pohyblivosti fondů těch a možnosti, je vzhledem ku způsobu jich uložení ihned realisovati. Stanovení takových bylo by ale třeba, by zákonité povahy stěžovatelky co společenstva ve smyslu shora cit. zákona bylo dbáno, aby zabráněno bylo tomu, by se vytvořila v prostou associaci kapitálovou, jejíž účelem toliko jest, opatřiti členům co možná vysoké dividendy, jakéž associace ale zákon ze dne 9. dubna 1873 č. 70. ř. z. na mysli nemá. Dr. Jos. O. Vorel.