NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 1

Čís. 3698.

Bylo-li zboží odvoláno, dodáno a pozastaveno, nepřichází v úvahu ustanovení čl. 355 a 356 obch. zák., nýbrž jest použiti čl. 346 a 347 obch. zák. Bylo-li zasláno zboží vadné, není kupitel povinen přijati novou nabídku prodatele, že dodá místo zboží vadného zboží bezvadné, a prodatel může se domáhati zaplacení kupní ceny jen tenkráte, nahradil-li bez průtahu vadnou dodávku dodávkou vyhovující.
Bylo-li umluveno odvolání zboží do určité doby a kupitel pozastavil částečnou dodávku pro vadnost zboží, není oprávněn ohledně zbytku dělitelné dodávky ustoupiti od smlouvy.
(Rozh. ze dne 8. dubna 1924, Rv II 47/24.)
Žalovaný koupil dle komisní noty ze dne 31. října 1921 od žalobce 20 hektolitrů pravé slivovice 50% po 65 Kč za 100 l na odvolání do konce února 1922 a odvolal dne 27. února 1922 15 hektolitrů, které mu byly zaslány dne 6. března 1922 a které dle razítka stanice určení došly do B. dne 7. března 1922. Příslušná faktura ze dne 6. března 1922 zněla na 1527 litrů a 52 681 Kč 50 h. Žalovaný dopisem ze dne 11. března 1922 zboží pozastavil proto, že dodaná slivovice není pravou, že jest barvy žluté, nikoli bílé. Zbývající část objednané slivovice žalovaný neodvolal a nebyla mu tedy zaslána. Bylo zjištěno, že dodané zboží bylo vadné, totiž že to byl ovocný destilát, obsahující pouze nepatrné množství slivovice a že jest označení »pravá« slivovice závadné ve smyslu §u 11 zákona o potravinách. Žalobce, když dodaných 15 hl. slivovice bylo pozastaveno, projevil ochotu, že slivovici vezme zpět a zašle zboží pravé, že tak učiní na vlastní náklad a vlastním potahem a že dokonce něco sleví na kupní ceně, žalovaný však veškeré tyto nabídky odmítl a trval na tom, že zboží přijme i s neodvolanými ještě 480 litry, avšak jen, je-li slivovice pravá. Žalobě o zaplacení kupní ceny za 20 hl slivovice vyhověl procesní soud prvé stolice potud, že přiznal žalobci kupní cenu za 473 litrů, jinak žalobu zamítl. Odvolací soud k odvolání obou stran rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl odvolání ani té ani oné strany. Důvody:
Po právní stránce byla věc posouzena správně. Pokud se týče slivovice odvolané, dodané a pozastavené, nepřichází v úvahu ustanovení čl. 355 a 356 obch. zák., jelikož zboží bylo dodáno, a nejde tedy o prodlení v dodání, jak čl. 355 obch. zák. předpokládá (slova: »Wenn der Verkaufer mit der Uebergaube im Verzuge ist.......«). Dodáno bylo ovšem zboží vadné, nevyhovující objednávce, pročež nižší soudy správně na případ použily ustanovení čl. 346 a 347 obch. zák. Kupitel není povinen, vadné zboží přijatí, nýbrž jest oprávněn, zboží pozastaviti a odepříti. Stav zboží dáti znalci zjistiti, jest jeho právem právě tak, jak to jest právem prodatele, není to však jeho povinností (čl. 348 odstavec druhý obch. zák.), a z nepoužití tohoto práva kupitelem nemůže těžiti prodatel, porušivší při dodání zboží smluvní nebo zákonnou (čl. 335 obch. zák.) povinnost. Kupitel v případě zaslání vadného zboží není povinen přijati nabídku novou, a prodatel mohl by v takovémto případě žádati zaplacení jen tenkráte, kdyby bez průtahu vadné dodání nahradil dodávkou, smlouvě odpovídající, neboť jen v tomto případě by byl svému smluvnímu závazku učinil zadost. Dovolání přisvědčiti lze jen potud, že dodání vadného zboží není splněním a že, nebylo-li vadné zboží kupitelem přijato, ocitá se prodatel v prodlení s plněním jako kdyby vůbec nebyl dodal. V tomto případě je na kupiteli, zda chce trvati na splnění smlouvy, v kterémžto případě by ovšem musel také kupní cenu zapraviti, či vykonati volbu podle čl. 355 obch. zák., v kterémžto případě musel by z pravidla prodateli poskytnouti potřebnou dodatečnou lhůtu. Z toho však neplyne, že kupitel, jemuž bylo dodáno vadné zboží, by byl povinen přijati nabídku dodavatele, že mu na místě vadného zboží dodá nyní zboží bezvadné. Žalovaný onu nabídku žalobcovu odmítl právem, jak správně uznaly nižší soudy. Pokud žalobcovo dovolání chce těžiti z toho, že prý žlutá slivovice nebyla objednána a že vady, zjištěné v posudku ústavu zemědělského v Brně jsou prekludovány, přehlíží, že dle komisní noty a dle zjištění nižších soudů byla objednána slivovice pravá, že žalovaný již v dopisu ze dne 11. března 1922, tedy hned po obdržení zboží, vytkl, že »pravou« není, neboť tam píše, že ji za pravou prodávati nemůže, a že dle onoho posudku, pokud se týče zjištění nižších soudů, na něm se zakládajícího, jest označení »pravá slivovice« závazným ve smyslu §u 11 zákona o potravinách, což znamená, že dodaná slivovice pravou nebyla, tudíž neměla této výslovné smluvené vlastnosti. Z toho plyne, že v právním omylu jest žalobcovo dovolání, tvrdíc, že žalovaný ohledně dodaných 15 hl slivovice se nezachoval podle zákona a že jest povinen oněch 15 hl slivovice zaplatiti, když žalobce jest ochoten, bez vad mu je dodati. V právním omylu jest i dovolání žalovaného, pokud jde o 5 hl slivovice dosud neodvolaných, a proto také ještě nedodaných. Není sporno, že žalovaný měl celé množství odvolati do konce února 1922. Neučinil tak, nýbrž žádal již dopisem ze dne 27. února 1922, aby žalobce neodvolaných 5 hl slivovice stornoval, a prohlásil dopisem ze dne 16. března 1922, že je přijme jen, bude-li dodaná slivovice pravou. Nižší soudy právem uznaly při nesporné dělitelnosti dodávky, že okolnost, že první částka byla vadnou, ještě neopravňovala žalovaného od smlouvy odstoupiti a přijetí druhé částky dodávky odepříti. Naopak byl žalovaný smlouvou vázán a povinen, zbývajících 5 hl pokud se týče 473 litrů slivovice zavčas odvolati, a jen kdyby mu opět bylo dodáno zboží vadné, mohl je pozastaviti; pokud nebylo dodáno zavčas, mohl postupovati podle čl. 355 a 356 obch. zák. Ale žalovaný posledních 5 hl objednané slivovice neodvolal a ocitl se takto v prodlení nejen s přijetím zboží (čl. 343 odstavec prvý obch. zák.), nýbrž i s placením (čl. 354 obch. zák.). Jest proto žalobce v právu, žádaje na něm, aby tuto část objednaného zboží zaplatil a to s 6% úroky z prodlení, v němž se, jak shora uvedeno, dne 1. dubna 1922 již nacházel. Žalovaný jest na omylu, tvrdě v dovolání, že by nanejvýše mohl býti odsouzen k zaplacení ceny zboží v době odebrání; nemůžeť býti nejmenší pochybnosti, že jest povinen platiti kupní cenu smluvenou, při čemž se ovšem podotýká, že by cena v době skutečného odebrání mohla v úvahu přijití jen tehdy, kdyby byla vyšší, než kupní cena, stranami dojednaná, a žalobce by se této vyšší ceny s ohledem na prodlení žalovaného byl domáhal, což se v tomto případě nestalo.

Citace:

č. 3669. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 474-475.