NPD documents search: Soudní síň, 3 (1926)

Justiční omyl.

(Zemský trestní soud v Praze.)

V roce 1924 odsouzen byl sedriálním soudem v Trenčíně soukr. úředník F. K. pro zločin dle § 242 u. tr. z. (náš § 129 1. b tr. z., homosexualita) a trest těžk. žaláře také odpykal. Následkem odsouzení propuštěn byl bez náhrady z místa a zbaven existence. V roce 1925 dostal se v Praze znovu do konfliktu s pověstným § 129 tr. z. Vyšetřování bylo vedeno zem. trestním soudem v Praze a přineslo velmi zajímavé i vzrušující momenty.
Obžalovaný počal zaplavovati soud zmatenými přípisy, v nichž tituloval trestní soud jako podřízený papežskému tribunálu v Římě, podepisoval se jako oblat a medicinální astrolog, varoval před vánoci soudní sbor, aby dal pozor na rybu a nespolkl kost, dával návrh na vyléčení homosexuelních osob deportací na Špicberky, aby tam vychladli; při hlavním přelíčení nechtěl dáti svolení k zahájení, neboť prý není v senátě přítomen papež, rozdával svaté obrázky předsedovi a přísedícím. K návrhu obhájce JUDra Fr. Čeřovského nařízeno bylo zkoumání duševního stavu obžalovaného znalci psychiatry a přineslo překvapující výsledek. Znalci psychiatři zem. tr. soudu v Praze vrch. polic. lékař Dr. Pilař a psychiatr Dr. Helfort předložili v těchto dnech posudek, dle něhož F. H. je stižen duševní chorobou paranoia se sexuelním zabarvením a náboženskou vroucností, ekvivalentem to pohlavního rozčilení (vyšetřovaný měl halucinace, že ho navštěvují andělé a že s nimi spí). Zároveň uznali znalci, že již v době spáchání trestního činu, pro který byl F. H. v Trenčíně právoplatně odsouzen, byl touto chorobou určitě stižen, že choroba ta zbavuje ho úplně rozumu podle § 2 a) tr. z. a nelze mu spáchané skutky za vinu klásti.
Trestní řízení proti F. H. bylo ovšem ihned zastaveno a obhájce Dr. Čeřovský zažádal i u sedrie v Trenčíně o obnovu trestního řízení, tam v roce 1924 provedeného.
Dalším důsledkem znaleckého nálezu bude žádost na ústav, kde byl F. H. definitivně zaměstnán a následkem odsouzení propuštěn, aby se nešťastníku dostalo náhrady dle služební pragmatiky, neboť byl propuštěn bez své viny.
Případ je výstrahou pro jiné podobné případy a dalším potvrzením mnohokráte vyslovené zásady, že při § 129 tr. z. jde o chorobu.
Jako krvavá ironie zní jedno místo ze zmatených přípisů nešťastného F. H. na soud, kde píše, že nespravedlivé odsuzování je slast a poesie...
—ff—

Citace:

Justiční omyl. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 7, s. 79-80.