NPD documents search: Váž. tr., 8 (1926)

Č. 9619.

Občanství státní: 1. O žádosti za udělení čsl. státního občanství podle zák. č. 152/26 není rozhodnuto kladně již tím, že min. vnitra doručí žadateli předpis dávky za udělení stát. občanství. — II. Doručení předpisu takového neruší běh dvouroční lhůty podle § 4, odst. 5 cit. zák. — III. Nabývá strana státního občanství čsl. již doručením výměru min. vnitra o udělení jeho nebo teprve složením přísahy státoobčanské?
(Nález ze dne 23. ledna 1932 č. 1445/30.) Věc: Arnošt B. v Č. proti ministerstva vnitra o vydání vysvědčení o státním občanství a o dávku za úřední úkony.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Dne 7. srpna 1927 podal st-1 u župního úřadu v Košicích žádost za udělení státního občanství podle ústavního zákona č. 152/26. Výměrem z 2. srpna 1929 předepsal žal. úřad st-li podle zák. č. 53/25, ve znění zák. č. 253/26 o dávkách za úřední úkony ve věcech správních a pol. 1. sazby B. vl. nař. č. 254/26 za udělení státního občanství dávku 2000 Kč s poznamenáním, že dokud tato dávka nebude zaplacena, bude zadrženo vyřízení st-lovy žádosti o udělení státního občanství.
Podáním z 15. srpna 1929 oznámil st-1 žal. úřadu, že jeho výměr z 2. srpna 1929 o vyměřené dávce byl st-li doručen dne 12. srpna 1929; podává proti němu námitky a žádá, aby dávka byla smazána z těchto důvodů: St-1 podal žádost za udělení státního občanství dne 7. srpna 1927. Poněvadž tato žádost nebyla vyřízena do 7. srpna 1929, do kterého dne nebyl o vyřízení uvědoměn, požádal dne 9. srpna 1929 zemský úřad v Bratislavě, aby mu ve smyslu § 4 odst. 5 úst. zák. č. 152/26 ihned vydal příslušné úřední vysvědčení. Poněvadž podle tohoto ustanovení má býti st-1 považován za státního občana čsl., nelze na něm po dni 7. srpna 1929 požadovati dávky za udělení státního občanství. Poštou doručený výměr dávky nezbavuje st-le tohoto nároku, poněvadž výměr ten byl doručen až po uplynutí dvouleté lhůty. Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. vnitra st-lově žádosti z 9. srpna 1929 za úřední osvědčení podle §4 : 5 úst. zák. č. 152/26 o tom, že se čsl. státní občanství považuje jemu za udělené z důvodu marného uplynutí dvouleté lhůty k rozhodnutí stanovené, resp. jeho žádosti z 15. srpna 1929 za úplné smazání vyměřené mu dávky 2000 Kč, poněvadž tu není podmínek uvedeného ustanovení zákona, neboť st-1 podal žádost za udělení čsl. státního občanství podle zák. č. 152/26 dne 7. srpna 1927 u býv. župního úřadu v Košicích a o žádosti té bylo rozhodnutím min. vnitra z 2. srpna 1929, tedy ještě před uplynutím dvou roků ode dne podání této žádosti u zmíněného župního úřadu definitivně kladně rozhodnuto. Poněvadž pak st-1 nezaplatil dosud dávky vyměřené jemu výměrem téhož data a čísla částkou 2000 Kč, bylo naturalisační rozhodnutí po rozumu § 5:3 zák. č. 53/25 ve znění zák. č. 253/27 a článku 7:2 vl. nař. č. 254/26 zadrženo, ježto dávka má býti zpravidla zaplacena před dodáním vyřízení straně.
Stížnost do tohoto rozhodnutí uznal nss důvodnou.
Nař. rozhodnutí obsahuje dva výroky: jednak zamítá st-lovu žádost, aby mu bylo vydáno vysvědčení podle § 4 odst. 5 posl. věty úst. zák. č. 152/26, jednak nevyhovuje jeho žádosti, aby byla smazána dávka předepsaná mu za udělení státního občanství. Pokud jde o prvý výrok, uvažoval nss takto:
V § 4 odst. 5 úst. zák. č. 152/26 se stanoví, že nebyla-li žádost (o udělení státního občanství podle tohoto zákona) odvolána a nevydá-li min. vnitra konečného rozhodnutí během dvou let ode dne podání žádosti u politického úřadu 2. stolice, považuje se čsl. státní občanství žadateli za udělené podle tohoto zákona. O tom vzpomenuté úřady jsou povinny na žádost strany ihned vydati úřední vysvědčení.
Právě toto vysvědčení žal. úřad st-li vydati odepřel, vycházeje z názoru, že st-lově žádosti vydal své rozhodnutí před uplynutím dvou let ode dne, kdy byla podána, a to svým výměrem ze dne 2. srpna 1929. Stížnost naproti tomu hájí předem stanovisko, že podle zák. čl. L:1879 nabývá se platně státního občanství udělením jen tehdy, obdrží-li cizinec naturalisační listinu a složí-li také státoobčanskou přísahu; poněvadž k těmto aktům do dvou let od podání žádosti nedošlo, nelze po názoru stížnosti mluviti o tom, že ve smyslu cit. ustanovení § 4 odst. 5 min. vydalo ministerstvo své konečné rozhodnutí ve lhůtě zde stanovené. Tento názor stížnosti je mylný.
I kdyby se připustilo, že také pro udělení státního občanství podle úst. zák. č. 152/26 platí předpisy zák. čl. L.: 1879 o tom, kdy z aktu úřadu vyslovujícího, že se státní občanství uděluje, strana skutečně uděleného státního občanství nabývá, tedy i kdyby se připustilo, že výrokem min. vnitra, že straně udílí státní občanství podle cit. úst. zák., strana sama ještě eo ipso státního občanství nenabývá, nýbrž že strana nabývá státního občanství teprve tím, že po doručení naturalisační listiny složí státoobčanskou přísahu, nemá tato skutečnost nic co činiti s ustanovením § 4 odst. 5 úst. zák. č. 152/26 a jest zcela nerozhodná pro výklad, kdy jest podle znění tohoto zákonného předpisu uskutečněn předpodklad, za něhož se státní občanství považuje žadateli za udělené.
Pravíť se tu, že toto státní občanství považuje se za udělené, jestliže min. vnitra nevydá konečného rozhodnutí během dvou roků od podání žádosti, jest tedy jediným předpokladem, za něhož lze právem tvrditi, že podle tohoto ustanovení jest státní občanství považovati za udělené, skutečnost, že min. vnitra ve stanovené lhůtě nevydalo výroku, zda straně státní občanství uděluje či nikoliv. Jestliže však min. vnitra výrok takový ve lhůtě dvou let vydalo, padá předpoklad, o němž cit. zákonné místo hovoří, aniž tu má co s věci činiti otázka, kdy se státního občanství — případným positivním výrokem uděleného — ve skutečnosti podle jinakých předpisů právního řádu nabývá.
Může proto býti v dnešním případě jedině na sporu, zda min. vnitra výrok, jímž st-li státní občanství uděluje, ve stanovené lhůtě dvou let od podání žádosti vydalo. Také to st-1 popírá, namítaje, že výnos žal. úřadu z 2. srpna 1929 není svým obsahem výrokem o tom, že se st-li státní občanství uděluje, neboť se výnosem tím jen st-li vyměřuje dávka za údajné udělení státního občanství, o němž však st-1 v žádné formě zpraven nebyl. V tomto směru bylo stížnosti přisvědčiti.
Výnos min. vnitra z 2. srpna 1929, jenž byl st-li doručen, není ani svou formou, ani svým obsahem ničím jiným, než předpisem dávky za úřední úkon, jehož se st-1 svou žádostí domáhal. Na tomto charakteru nemění nic ani výhrada, že vyřízení st-lovy žádosti o udělení státního občanství bude zadrženo, dokud nedojde oznámení o zaplacení dávky; i kdyby totiž bylo možno výhradu tu vykládati tak, že při předpisu dávky bylo o st-lově žádosti již příznivě rozhodnuto, šlo by jen o interní rozhodnutí úřadu, které na venek nemělo právních účinků, a z něhož zejména nevznikl straně právní nárok, aby jí po zaplacení dávky státní občanství bylo uděleno. Ve smyslu čl. 7 odst. 2 a čl. 8 B odst. 6 vl. nař. č. 254/26 jest řečené výhradě rozuměti tak, že žádost s účinkem pro stranu bude vyřízena teprve až dávku zaplatí. Nelze proto sdíleti názor žal. úřadu, že o st-lově žádosti bylo výnosem z 2. srpna 1929 již definitivně a kladně rozhodnuto.
Tím však padá také jediný předpoklad, z něhož vycházel žal. úřad, odpovídaje negativně k otázce, zda ve smyslu 1. věty 5. odst. § 4 úst. zák. č. 152/26 jest považovati státní občanství za udělené, a tím i jediný důvod, z něhož žádosti st-lově o vydání vysvědčení podle 2. věty cit. předpisu vyhověti odepřel. Důvod ten není ve shodě s právním řádem, a jest proto prvý výrok žal. úřadu nezákonný. Ježto pak týž předpoklad byl zároveň základem, z něhož vycházel žal. úřad při svém druhém výroku, jímž nevyhověl žádosti st-lově za smazání vyměřené dávky, jest v rozporu s právním řádem i tento druhý výrok.
Bylo proto nař. rozhodnutí v obou jeho částech zrušiti podle § 7 zák. o ss, aniž se mohl nss vzhledem k obsahu nař. rozhodnutí zabývati otázkami, zda také nabytí státního občanství tím, že min. vnitra nevydá do dvou let od podání žádosti konečného rozhodnutí, podléhá dávce z úředních úkonů a zda také vysvědčení podle předpisu § 4 odst. 5 posl. věty lze zadržeti, dokud dávka za udělení státního občanství nebyla zaplacena.

Citace:

č. 9619. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 271-274.