NPD documents search: Váž. tr., 8 (1926)

Čís. 2322.

Zákon má v §u 175 II d) tr. zák. na mysli jen minerálie, jejichž dobývání jest provozováno po hornicku; rozhoduje skutečná stránka případu.
Hlína jest minerálií; její dobývání po hornicku spadá pod ustanovení §u 175 II d) tr. zák.
(Rozh. ze dne 22. března 1926, Zm I 898/25.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Moste ze dne 15. října 1925, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem krádeže podle §§ů 171, 173, 175 II d), 176 II a), 179 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Obžalovaný byl uznán vinným zločinem krádeže ve smyslu §§ů 171, 173, 175 II d), 176 II a) a 179 tr. zák., spáchaným tím, že v letech 1923 a 1924 v L., byv pro krádež již opětovně trestán, odňal pro svůj užitek z držení a bez přivolení firmy L. G. hlínu, tudíž minerálie uvnitř bání, v ceně 2000 Kč daleko převyšující. Zmateční stížnost, dovolávajíc se důvodů zmatečnosti čís. 4, 5 a 9 a) §u 281 tr. ř., napadá pouze kvalifikaci krádeže podle §u 175 II d) tr. zák., uznávajíc tak zbývající dvě kvalifikace správnými. A to právem. Neboť vůči skutečnosti, že obžalovaný byl již dvakráte pro přestupek a jednou pro zločin krádeže trestán, jest odůvodněno použití kvalifikace podle §u 176 II a) tr. zák. Stížnost nepopírá dále, že cena odcizené hlíny převyšovala 200 Kč (§ 173 tr. zák.), pokud se týče 2000 Kč (§ 179 tr. zák.) a nemůže to také důvodně popírati jednak vzhledem ku zodpovídání se obžalovaného, jenž v přípravném vyhledávání udal, že z hlinných ložisk firmy H-ovy vytěžil asi 1200 vagonů a při hlavním přelíčení připustil, že těžba mohla činiti 800 vagonů, jednak vůči zjištěné skutečnosti, že cena jednoho vagonu činí 2000 Kč až 3000 Kč, kteréžto ocenění stížnost rovněž nenapadá. Avšak i ve směru kvalifikace §u 175 II d) tr. zák. dlužno uznati rozsudek za bezvadný. Stížnost míní, že, ježto pojmy »minerálií« a »bání« nejsou v trestním zákoně blíže určeny, dlužno je dovoditi z ustanovení horního zákona ze dne 23. května 1854, čís. 146 ř. zák. Tu pak je prý z ustanovení §§ů 1—3 a §u 123 vidno, že hlína, o jakou jde, nenáleží k vyhraženým minerálům ve smyslu §u 3, poněvadž není mezi nimi uvedena. Nelze prý ji počítati ani k mineraliím ve smyslu prvé věty §u 124, které nejsou sice mineraliemi vyhraženými, které však pro jejich vztah kmineraliím vyhraženým а к jich dobývání sluší přec jen označiti za minerálie. Jakmile tu takového vztahu není, nelze prý mluviti o »báních« (Bergwerke), jak tyto jsou definovány v §u 82 prováděcího nařízení k hornímu zákonu, i kdyby snad hlína byla dobývána po hornicku; hlína pak sama o sobě, nejsouc minerálií vyhraženou, nestává se také ještě hornickým dobýváním minerálií ve smyslu zákona. Leč stížnost přehlíží jednak, že použité v §u 175 II d) tr. zák. výrazy: »báně, lomy denní, haldy, upravovači dílny«, nasvědčují již samy o sobě tomu, že zákon má na mysli jen minerálie, jejichž dobývání je provozováno po hornicku (Herbst — Komentář), jednak zapomíná, že pro obor a dosah práva trestního jest směrodatná nikoli civilněprávní, nýbrž pouze trestněprávní, tudíž skutečná stránka případu, a že pojmy trestního zákona dlužno pojímati ve smyslu obecném. Ze spisů vychází však nepochybně, že dobývání hlíny, o niž šlo, má povahu provozu hornického. Ložisko hlíny jest ve hloubce 40 m pod zemí; dobývání její děje se pomocí šachet a chodeb a sám obžalovaný udal, že při provozu užívalo se v posledním 1/2 roku strojů, a že v této době činila denní těžba 3 vagony. Tam pak, kde jde o dobývání hlubinné a podzemní, provozované šachtou a chodbami, vykazujícími značnou délku a šířku, dlužno již s hlediska technického, tím více pak s hlediska obecného za to míti, že se jedná o dobývání po způsobu hornickém. Na tomto stanovisku stojí ostatně též znalecký posudek, a i rozsudek zjišťuje, že hlína se v tamním kraji dobývá po hornicku. Že dále podle obyčejného pojímání věci sluší hlínu považovati za minerálií, nemůže rovněž podléhati pochybnostem. Odpovídá tudíž i kvalifikace podle §u 175 II d) tr. zák. zjištěnému stavu věci a zákonu, zvláště když je zjištěno, že krádež se stala na těžebním poli firmy H. a když, jak ze situačního nákresu patrno a podle výsledků řízení i nesporno, poškozená firma na těžebním poli s provozem již začala, při čemž nepadá dále na váhu, že její šachty ještě nebyly prodlouženy v ona místa, kde se krádež stala. Netrpí proto rozsudek ani po formální ani po věcné stránce vytýkanými vadami.

Citace:

č. 2322. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 203-205.